Uran je další z obřích planet (a´ la Jupiter), sedmá planeta v pořadí od Slunce.
První planeta moderního věku byla objevena Williamem F. Herschellem při systematickém prohledávání oblohy vlastnoručně vyrobeným dalekohledem 13. března 1781.
Byla vlastně pozorována předtím už mnohokrát, ale zapadla ignorována jako obyčejná hvězda o jasnosti na hranici viditelnosti lidským okem: první zaznamenané pozorování je z r.1690, když ji John Flamsteed zkatalogizoval jako 34 Tauri; Le Monnier ji zakreslil dokonce 12x během let 1750-1771 (ale byl tak nepořádný, že své záznamy neměl utříděné). I Herschell se zprvu domníval, že jde o kometu…
Zelenomodrá planeta
Planeta s charakteristickým zelenomodrým nádechem má soustavu prstenců a kolem ní krouží rozsáhlý systém měsíců, podobně jako u ostatních obřích planet. Na rozdíl od nich však nebyla u Uranu zjištěna aktivní tepelná bilance.
Vnitřní stavba je zřejmě blízká stavbě Saturnu. Uvnitř je kamenné, železnato-silikátové jádro, které je obaleno vrstvou tekuté směsi vody, čpavku, metanu apod. Tekutá (možná kašovitá) vrstva, představující přes 80 % hmotnosti, je zdrojem magnetického pole.
Nad touto vrstvou se nachází plynná atmosféra. Její složení koresponduje se složením atmosfér všech velkých planet. Obsahuje přibližně 82,5 % vodíku a 15,2 % helia s příměsí molekul metanu (2,3 %) a stopami vody a čpavku. Vyskytují se v ní rovněž aerosoly, obsahující čpavek, vodu a metan).
Teplota v nulové hladině klesá na -218 °C. Pozorování prováděná HST z oběžné dráhy Země v infračervené oblasti ukázala několik tmavších i světlejších struktur v uranově atmosféře. Rychlosti atmosférických proudů se pohybují mezi 150 až 600 km/h.
Vyvalte Urana!
Způsob rotace Uranu je v naší sluneční soustavě zcela ojedinělý a stojí za to, abychom mu věnovali trochu pozornosti. Uran je známý svým extrémním sklonem rotační osy – přes 97°. To v praxi znamená, že jeho rotační osa je skloněna od roviny jeho oběhu přibližně jen o 8°. Uran jako by se po své dráze koulel. V důsledku velkého sklonu osy Uran natáčí ke Slunci severní pól, pak rovníkovou oblast, jižní pól, opět rovníkovou oblast a znovu severní pól. Slunce svítí na jeden z pólů Uranu nepřetržitě téměř polovinu oběžné doby planety, tj. 42 let. Pak se daný pól na stejnou dobu pohrouží do tmy.
Jak vypadají jarní bouře na Uranu? Těžko si je dovedeme představit. Prudké větry, které se zcela vymykají lidským představám, za teploty velmi hluboko pod bodem mrazu. Bouře střídá bouři, která by svou velikostí pokryla prakticky celou západní Evropu od Prahy po Madrid. Mraky na Uranu jsou tvořeny krystalky metanu, jejichž teplota je větší než v okolní atmosféře a derou se nad ni. Jak jsme se již zmiňovali, souvisí to s nástupem jara na severní polokouli, které však potrvá 20 let.
Magnetická osa svírá s osou rotace úhel 59° a je značně excentrická (prochází 8000 km od středu planety). Sama magnetosféra je výrazná, intenzita pole je srovnatelná s intenzitou pole Země, chvost je zkroucen do tvaru vývrtky díky vlastní rotaci planety. V polárních oblastech byly pozorovány polární záře. Radiační pásy u Uranu jsou podobné radiačním pásům u Saturnu.
Velká Uranova rodinka
Kolem Uranu obíhá 5 větších a 20 drobných měsíců. Deset menších měsíců bylo objeveno sondou Voyager 2 v roce 1986, měsíce Kaliban a Sycorax až v roce 1998, další měsíce v roce 1999.
Dnes známe celkem 11 prstenců, z nichž dva byly objeveny až Voyagerem 2. Prstence jsou velmi úzké, ostře ohraničené a jsou tvořeny velmi tmavým materiálem, který svou odrazivostí 0,02–0,03 odpovídá uhlíkatým chondritům. Šířka prstenců se pohybuje mezi 2–10 kilometry (vyjma prstence epsilon, který dosahuje šíře až 100 km).
Charakteristické údaje
Hmotnost 14,3712 hmotnosti Země
Průměr 51 120 km
Hustota 1270 kg/m3
Povrchová teplota -210 °C
Doba otočení kolem osy 16,11 h
Odklon rotační osy od kolmice k dráze 98°
Přitažlivost na povrchu 1,07 Země
Doba oběhu kolem Slunce 164,79 let
Velká poloosa dráhy 19,191 AU (287 097 200 km)
Excentricita 0,47168
Inklinace 0,8°
Počet měsíců 25