Ležel v horách více než pět tisíc let. Měl kožešinovou čepici, luk, toulec se šípy a na těle desítky tajemných tetování. Pak přišlo 19. září 1991 a mrtvý muž z doby měděné vstoupil do moderního světa.

Dnes odpočívá za sklem archeologického muzea v Bolzanu. Teprve když před ním člověk stojí, naplno mu dojde, jak neuvěřitelný příběh se tehdy v Alpách vynořil z ledu..

Bolzano působí skoro jako město stvořené k tomu, aby se v něm potkávaly různé světy. Itálie se tu mísí s Tyrolskem, palmy s horskými štíty a úzké uličky s masivem Alp, který se zvedá za městem. Je snadné nechat se tím vším unést. Dát si kávu, zvednout hlavu k horám a prostě se toulat.

A pak vstoupíte do zdejšího muzea archeologie, kde za speciálním sklem leží člověk. Nikoli kostra poskládaná archeology, nikoli figurína, a už vůbec ne romantická představa pravěku. Skutečné lidské, mumifikované tělo.

Muž, který chodil po těchto horách v době, kdy evropský svět vypadal úplně jinak. Dostal jméno Ötzi, podle místní části Alp. A přestože zemřel před více než pěti tisíci let, věda z něj stále těží nové příběhy. Někdy doslova po molekulách.

Den, kdy z ledu vykoukla minulost

Datum, kterým začíná Ötziho druhý život, známe přesně: 19. září 1991.

Tehdy před 35 lety bylo v rakousko-italských Alpách nalezeno lidské tělo. Zpočátku nikdo netušil, jak mimořádný nález leží v ledu. První představa byla mnohem prozaičtější – mrtvý horolezec, jedna z obětí hor. Jenže tenhle „horolezec“ měl zpoždění několik tisíc let.

Zachovalo se tělo a spolu s ním ohromné množství biologických informací. Postupně vyšlo najevo, že jde o přirozeně mumifikované tělo člověka z doby měděné. A právě zachování měkkých tkání dělá z mumie něco úplně jiného než běžný archeologický nález kostry.

Led se na tisíciletí proměnil v přírodní trezor. A když se trezor otevřel, začala jedna z nejpozoruhodnějších archeologických detektivek moderní doby.

Muž vysoký 160 centimetrů

Ötzi byl na svou dobu poměrně vysoký. Za života měřil přibližně 160 centimetrů a vážil kolem 61 kilogramů. Dnes činí hmotnost mumie asi 13 kilogramů.

Také jeho chodidla byla skoro až nadprůměrná, odpovídala přibližně dnešní velikosti 39 (americké 6½).

Byl chlupatý a měl hnědé oči. Až analýza DNA přinesla další informace, které samotná mumie na první pohled prozradit nemohla. Genetické údaje podle muzejní expozice ukazují na světlejší středomořský odstín pokožky a hnědé vlasy.

Část vlasů byla skutečně nalezena při druhém archeologickém průzkumu místa v roce 1992.

A také se ukázalo, že byl Ötzi intolerantní k laktóze. Schopnost mnoha dnešních Evropanů trávit mléčný cukr i v dospělosti totiž není samozřejmostí. Souvisí s genetickou změnou, která se v lidských populacích postupně rozšířila.

Muž z ledu ji neměl. Jeho tělo je tak zvláštním biologickým dopisem, odeslaným z doby měděné. A vědci ho čtou dál.

Pět tisíc let stará DNA

Možnost zkoumat DNA starou přibližně pět tisíc let je sama o sobě mimořádná. Ötziho genetická informace vědcům pomáhá studovat nejen jeho vzhled a příbuzenské vztahy, ale také dědičné dispozice k některým chorobám.

Muzejní expozice upozorňuje například na výzkum kardiovaskulárních onemocnění. Zajímavým zdrojem informací je také jeho mikroRNA, která může pomoci při studiu epigenetických mechanismů. A pak je tu jeho mikroskopické osazenstvo.

V Ötziho těle byla nalezena DNA bakterie Helicobacter pylori, mikroorganismu, který dodnes obývá žaludky velké části lidstva. I mikrobi, které muž nosil uvnitř těla, se tak stali malými černými skříňkami pravěku.

Pravěká lékárna, vepsaná do kůže?

Na Ötziho těle najdeme ještě jednu pozoruhodnou stopu – tetování. Nečekejte však ornament přes rameno nebo pravěkou obdobu srdce s nápisem „máma“. Jde především o tmavé modročerné čáry na různých místech těla – kolem bederní páteře, kolen a kotníků, na lýtku či na levém zápěstí.

Vzniknout mohla poměrně drsným způsobem. Kůže byla propichována kostěnou jehlou nebo jemně nařezávána pazourkovým ostřím a do ran se vetřelo dřevěné uhlí.

Zajímavější než samotná technika je však otázka: Proč? Tetování leží na místech běžně zakrytých oděvem, což oslabuje představu, že šlo především o ozdobu. Někteří odborníci proto uvažovali o léčebné funkci.

Část značek se nachází v oblastech spojovaných s bolestivými klouby, páteří či dalšími obtížemi.

Objevila se dokonce hypotéza, že mohlo jít o jakéhosi dávného příbuzného akupunktury, ale to je velmi obtížné prokázat. Kolem Ötziho je podobných záhad víc.

 

Čepice z medvěda a čtrnáct šípů

Měl například čepici z kožešiny hnědého medvěda, sešitou z několika kusů a opatřenou koženými řemínky k zavázání pod bradou. Nalezena byla při druhém archeologickém výzkumu v roce 1992 a díky uložení hlouběji v ledu se dochovala mimořádně dobře.

A pak jsou tu zbraně.

V toulci měl 14 šípů. Dva byly opatřeny pazourkovými hroty, dalších dvanáct nebylo dokončeno. Dříky vznikly z výhonů kaliny tušalaje (Viburnum lantana), jejíž rovné či mírně zakřivené větve se k výrobě šípů dobře hodily.

U dvou šípů se dokonce zachovalo opeření. Pera byla připevněna kolem dříku tak, aby šíp během letu stabilizovala. Je to technický detail, který dokáže přeskočit pět tisíciletí jediným krokem. Princip je totiž dokonale srozumitelný i dne – chcete-li, aby střela letěla tam, kam má, musíte zkrotit její let. Lidé doby měděné rozhodně nebyli žádní nešikovní primitivové.

Odkud vlastně přišel?

Přiřadit Ötziho ke konkrétnímu společenství není jednoduché. Archeologové často rozpoznávají pravěké kulturní skupiny podle keramiky. Jenže muž z ledu s sebou nenesl pohodlnou jmenovku s adresou. Vodítkem se stala jeho výbava, zejména měděná sekera a pazourková dýka.

Podobné čepele a dýky byly nalezeny jižně od Gardského jezera v hrobech bojovníků a lovců, spojovaných se skupinou Remedello. Podobné předměty známe také ze švýcarských Alp. Centrální alpský prostor byl už tehdy křižovatkou vlivů ze severu i jihu.

Podle jedné z archeologických hypotéz mohl Ötzi patřit ke kultuře Tamins-Carasso-Isera, která tehdy obývala oblast dnešního Trentina a Jižního Tyrolska. Definitivní občanský průkaz mu však archeologie nevystavila.

Případ starý pět tisíc let

Dlouho nebylo jasné, proč Ötzi v horách zemřel. Uvažovalo se o podchlazení, vyčerpání i dalších příčinách. Některé okolnosti ale působily podezřele. Místo nálezu bylo neobvyklé a část jeho vybavení poškozená.

Nicméně v roce 2001 přišel zlom. Podrobnější rentgenové vyšetření odhalilo v oblasti jeho levého ramene hrot šípu a další zkoumání ukázalo, že Ötzi byl zasažen zezadu. Muž, který přežil přes pět tisíc let v ledu, se tak stal hlavní postavou jednoho z nejstarších kriminálních případů, které dnes dokážeme zkoumat moderními metodami.

Kdo ale vystřelil? Proč? Byl Ötzi pronásledován? Šlo o osobní konflikt? Následek násilného střetu? Na tyto otázky už led odpověď nevydal.

Jak vrátit tvář člověku z doby měděné?

V muzeu ovšem nepotkáte jen mumii. Vědci a specialisté se pokusili vytvořit také Ötziho rekonstrukci – dát vysušenému tělu znovu podobu živého člověka. Postup připomínal kombinaci kriminalistiky, medicíny a sochařství.

Kostra byla podle dat z počítačové tomografie trojrozměrně modelována pomocí stereolitografie. Na ni byly postupně rekonstruovány svaly a následně vrstvy, odpovídající pokožce. Zvláštní pozornost dostal samozřejmě obličej.

Hotový model posloužil jako základ odlitku. Následovala silikonová hmota, vrstvy napodobující lidskou kůži, a nakonec titěrná práce s ochlupením. Jednotlivé chlupy na těle a obličeji byly vkládány jeden po druhém, vlasy na hlavě v malých pramenech.