Madagaskar je výjimečný mimo jiné tím, že tu lze narazit na valnou část dosud známých druhů chameleonů. Jedním z nich je chameleon pardálí. Ten se vyznačuje znaky typickými i pro jiné zástupce rozvětvené chameleoní rodiny.

Dokáže například pohybovat očima nezávisle na sobě a pokrýt svým zrakem takřka 360 stupňů. Také vystřeluje dlouhý jazyk, jímž chytá neopatrný hmyz, vyskytující se v jeho „palebné zóně“. Než lovený tvor pochopí, co se děje, nalepený na konci jazyka se s ním vrací do plazovy tlamy.

Koneckonců čas, za který pomyslná udice vyletí a zase se stáhne zpátky, bývá kratší než vteřina. Zajímavostí rovněž je, že po odhalení kořisti na ni predátor zaměří obě vystouplé oči, načež dokáže velmi přesně odhadnout, jak je daleko, jak rychle se pohybuje a kde bude v příštím okamžiku.

Zapomeňte na maskování

Nejcharakterističtějším rysem chameleonů je ovšem změna barevnosti kůže. Zástupci druhu Furcifer pardalis nejsou výjimkou. Jak se vybarví, závisí na mnoha okolnostech. Třeba na účelu, pro nějž tak činí – jestli se plánují „naparovat“ před potenciální partnerkou, nebo bránit území před nezvaným hostem.

De facto jde o vyjádření jejich nálady. Roli hrají rovněž světlo či teplota. Představa, že se chameleoni tímto způsobem primárně maskují, respektive se snaží splynout s okolním prostředím, je do značné míry jen mýtus.

Ještě o něco více se dočtete v čísle 11/2026 v textu: Ostrov nejen lemurů: Madagaskar jako domov fascinující fauny