Když se řekne masožravá rostlina, vybaví si většina lidí právě mucholapku, která jako jediná suchozemská rostlina loví drobné živočichy prudkým pohybem pasti. Jak to ale dělá?

Mucholapkou podivnou (Dionaea muscipula) byl fascinován už zakladatel evoluční biologie Charles Darwin (1809–1882). Sklapnutí její pasti bylo totiž tak rychlé, že si myslel, že snad rostlina disponuje svaly.

Třetí prezident Spojených států amerických a hlavní autor americké Deklarace nezávislosti, Thomas Jefferson (1743–1826), byl rostlinou tak fascinován, že se dlouho snažil získat její semena. Ačkoliv se mu to v roce 1804 povedlo, mucholapku z nich pravděpodobně nikdy nevypěstoval, protože tento neobvyklý druh pochází z pobřežních bažin Jižní Karolíny.

A past sklapla!

Moderní věda měla dlouho za to, že sklapnutí pasti umožňuje rostlině rychlý přesun vody mezi buňkami. Nejnovější výzkum, za kterým stál Yoël Forterre, fyzik z Francouzského národního centra pro vědecký výzkum (CNRS) a Univerzity Aix-Marseille, ale ukázal něco jiného.

„Již více než století existuje mnoho hypotéz. Je velmi překvapivé, že buněčné stěny rostlin dokáží tak rychle měnit své mechanické vlastnosti,“ uvádí. Pokud se past zavře omylem po dopadu kapky vody, druhý den se znovu otevře, pokud chytí hmyz, musí ho strávit a rozpustit jeho exoskelet, což může trvat několik týdnů.

Při výzkumu se vědci potýkali s technickým problémem, jak měření provádět, když se past rostliny při sebemenším dotyku zavře. Aplikovali na ni proto dentální lepidlo, aby se nemohla sklapnout, i když k tomu dostala signál.

Pomocí citlivého kovového hrotu, zvaného naoindenter, poté odborníci „ťukali“ do povrchu listu a měřili jeho tuhost podobně, jako když prstem pícháte do nafouknutého balónku. Zjistili, že ihned po aktivaci povrch listu ztratí svoji tuhost.

Změkčení buněčných stěn

Mucholapky mají obvykle na každém laloku svých listů, které používají k zachycení kořisti, tři spouštěcí chloupky a předchozí práce ukázaly, že ohnutí chloupků vyvolá elektrický signál, který se během jedné desetiny sekundy rozšíří po obou stranách pasti.

Výzkum ukázal, že za rychlým pohybem stojí změkčení buněčných stěn. Jakmile hmyz podráždí citlivé chloupky v pasti, buňky na vnějším povrchu listu okamžitě změkčí své stěny a stanou se pružnějšími.

Tato náhlá změna mechanických vlastností způsobí, že se list během zlomku sekundy přehne z vypouklého tvaru do uzavřeného. Funguje to podobně jako gumová hračka z 90. let 20. století známá jako popper.

Jednalo se o „skákací polokulovitý klobouček“, který se po stlačení a položení na zem náhle převrátil a vyskočil. „Nejsem si vědom žádných jiných rostlin s takhle rychlou změnou mechanických vlastností buněk,“ říká k tomu Forterre.

A dodává: „Rostliny jsou prostě úžasné, dokáží vnímat své okolí, přenášet informace, reagovat, bránit se, živit se.“.

Zdroj: The Guardian