Dne 26. dubna 2026 uběhlo 40 let od katastrofální exploze čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl poblíž města Pripjať na Ukrajině. Ze zamořené oblasti o rozloze 4 200 km2, pokrytých rezervacemi, se stala radioaktivní rajská zahrada, kde se daří především vlkům. Co za tím stojí?.
V izolovaných lesích prorůstajících do ruin černobylské vyloučené zóny, příliš nebezpečné pro lidské obyvatele, se vlkům záhadně daří. Do této oblasti se přesunulo velké množství zvířat, jako jsou jeleni, bizoni, kanci či smečky psů, jež jsou potomky domácích mazlíčků zanechaných v místě tisíci lidmi evakuovanými po katastrofě.
Podle sčítání populací zvířat v této zóně z roku 2015 však jedna populace skutečně vyniká, a tou jsou vlci obecní (Canis lupus).
„Relativní četnost losů, srnců, jelenů a divokých prasat v černobylské uzavřené zóně je podobná jako ve čtyřech (nekontaminovaných) přírodních rezervacích v regionu,“ uvádí tým vedený ekoložkou divoké zvěře Taťjanou Děryabinou z Polesské státní radioekologické rezervace.
„Četnost vlků je více než sedmkrát vyšší,“ dodává. Zdejší vlci si navíc podle výzkumů vedených evolučními biology Carou Loveovou a Shanem Campbellem-Statnem z Princetonské univerzity geneticky liší od vlků v jiných částech světa, což naznačuje, že si mohli vyvinout vlastnosti, které jim pomáhají vyrovnat se s všudypřítomným ionizujícím zářením v regionu.
Sedmkrát více vlků, než je standard
„V populaci může existovat genetická variabilita, která může některým jedincům umožnit být odolnější vůči tomuto záření. V takovém případě mohou vlci stále onemocnět rakovinou stejnou rychlostí jako jinde, ale nemusí to ovlivnit jejich fungování tak moc jako u jedince mimo vyloučenou zónu,“ vysvětluje Campbell-Staton.
Vědci ale stále nevěděli, co konkrétně za vysokými počty vlků v oblasti stálo, co přispělo k jejich odolnosti. V roce 2024 proto tito odborníci vstoupili do uzavřené zóny a odebrali vzorky krve několika zdejším vlkům.

Následně odebrali krev také vlkům v Bělorusku, kde je úroveň radiace nižší, a vlkům v Yellowstonském národním parku ve Spojených státech, kde je úroveň ionizujícího záření normální. Nalezli 3 180 genů, které se u černobylských vlků chovaly odlišně ve srovnání s ostatními populacemi.
Dále porovnali tento genetický soubor s lidskými genetickými daty z publikace The Cancer Genome Atlas (TCGA) a hledali markery 10 typů nádorů, které sdílejí lidé a psi.
Odolnost vůči radiaci ve vlčích genech
Podařilo se jim objevit 23 genů souvisejících s rakovinou, které jsou aktivnější u černobylských vlků – a tyto geny jsou spojeny s lepší mírou přežití u některých druhů rakoviny u lidi. Nejrychleji se vyvíjející oblasti se přitom nacházely v genech spojených s protirakovinnými a protinádorovými reakcemi u savců.
Vědci uvedli, že genetický profil černobylských vlků je pravděpodobně formován dlouhodobým vystavením radiaci po mnoho generací. Tato zvířata žijí v radioaktivní oblasti a živí se býložravci vystavenými radiaci, kteří se živí rostlinami vystavenými radiaci, přičemž všechny tyto látky se časem hromadí.
„Šedí vlci nabízejí opravdu zajímavou příležitost k pochopení dopadů chronického, nízkodávkového, vícegeneračního vystavení ionizujícímu záření kvůli roli, kterou hrají v jejich ekosystémech,“ myslí si Campbell-Staton.
Není zcela jasné, jak tento genetický profil funguje v praxi. Vlci mohou mít méně rakoviny, nebo mohou mít lepší míru přežití s rakovinou, případně kombinaci obojího. „Začali jsme spolupracovat s biology zabývajícími se rakovinou a společnostmi zabývajícími se rakovinou, aby nám pomohli interpretovat tato data a poté se pokusili zjistit, zda existují nějaké přímo převoditelné rozdíly, které by mohly nabídnout například nové terapeutické cíle pro rakovinu u lidí,“ doplňuje Campbell-Staton.
Zdroj: ScienceAlert