Létavka černoblanná je skutečně fascinujícím tvorem. Tahle žába žije v oblasti jihovýchodní Asie v tropických deštných pralesích. Jak její název napovídá, je doma spíš ve vzduchu než ve vodě.
Objevena byla propagátorem evoluční teorie, připisované běžně Charlesi Darwinovi (1809–1882), přírodovědcem Alfredem Russelem Wallacem (1823–1913). Ačkoli to někomu může připadat zvláštní, tato žába skutečně tráví dospělý život zcela mimo „mokrý“ živel.
Blány, jejichž původním účelem bylo usnadnit jí plavání, začala využívat úplně jiným způsobem – k plachtění. Dokáže se tak přesouvat až na vzdálenost 15 metrů – mezi stromy, jež se staly jejím přirozeným prostředím.
Jednak jde o formu úniku před predátory, jednak o způsob hledání nového loviště s hojností pavouků či hmyzu.
Pulci padají do vody
Jak se pulci dostanou do vody, když odrostlé létavky nikdy neslézají ze stromů? Na to mají tyhle žáby speciální „fígl“. Samičky kladou vejce v období dešťů do jakéhosi pěnového slizovitého hnízda, jež se nachází na větvi nad nějakou vodní plochou.
Vylíhnutí pulci pak padají dolů do „mokrého“ království. Později se z nich vyvinou žáby, vzhledově odlišné od starších jedinců. Připomínají spíš hnědé hrbolaté ropuchy. Až poté, co se po vzoru svých rodičů vydají vzhůru na stromy, promění se jejich kůže na hladkou zelenožlutou.
Létavka černoblanná není jedinou žábou, která dává před vodou přednost větvím a listoví. Takzvaných stromových žab je totiž více.
Více se dočtete v čísle 6/2026 v textu: Co jsou zač ti obojživelníci? Posvátná žába z jezera Titicaca či dravý „červ“
