Mnoho psychiatrů se po celá desetiletí domnívalo, že z ADHD neboli poruchy pozornosti s hyperaktivitou lze vyrůst. Nyní se ukazuje, že se mýlili. U řady osob porucha přetrvává až do dospělosti, mnoho dalších je naopak diagnostikováno až jako dospělí.

Je však pravdou, že se příznaky AHDH s přibývajícím věkem mění. Kdy se nechat vyšetřit?.

Podle odborníků bylo ADHD dlouho poruchou dětského věku, vyskytující se zejména u chlapců, ze které se dalo jednoduše vyrůst. Nové důkazy odhalují jinou pravdu. Zatímco ve Spojených státech je tato porucha diagnostikována u 7 milionů dětí, v zemi žije i 15,5 milionu dospělých s ADHD, přičemž polovině z nich byla porucha diagnostikována až v dospělosti.

U nás má ADHD 135 000 dětí a přes 500 000 dospělých. Tato porucha totiž nikam nemizí, jen se s věkem změní její příznaky.

Nepozornost, impulzivita a hyperaktivita

Hlavními příznaky ADHD v dětství jsou nepozornost, impulzivita a nadměrná aktivita, a to taková, která se vymyká obvyklému chování dětí v daném věku. Tyto děti musí vynakládat velké úsilí k udržení pozornosti, nevšímají si detailů a dělají chyby z nepozornosti.

Mají problémy řídit se pokyny, dokončit úkol či aktivitu, snadno zapomínají a nechají se rozptýlit. V oblasti hyperaktivity u nich lze pozorovat neustálý neklid rukou a nohou, mají problém vydržet klidně sedět nebo si hrát.

Rodiče mají často pocit, že tyto děti neustále pohání nějaký motor. Impulzivita se projevuje tím, že dítě neustále mluví, má potíže vyčkat, až na něj přijde řada, a často ruší svým chováním ostatní. Mechanismus vzniku ADHD zatím nebyl plně objasněn, ale podle odborníků se vyznačuje změnami v chemii mozku, zejména dopaminový systém a norepinefrinový systém jsou u lidí trpících ADHD dysregulovány, tyto neurotransmitery se u nich vyčerpávají rychleji než u zdravých jedinců.

Dopamin je přitom zodpovědný za motivaci a soustředění, norepinefrin zase za bdělost, pozornost a vzrušení.

Odlišné příznaky a jejich mistrné maskování

V těchto chemických změnách zřejmě sehrává roli i genetika. Naše mozky totiž mají polygenní strukturu, což znamená, že „existují stovky potenciálních genů, které přispívají k malým účinkům. Jejich vzájemné vlivy a interakce, které tyto geny mají například i s prostředím, utváří riziko diagnózy ADHD,“ vysvětluje Stephen Rush, profesor psychiatrie na Univerzitě v Cincinnati.

Výzkum, nedávno zveřejněný v časopise Nature Genetics, identifikoval řadu genů spojených s ADHD, z nichž mnohé jsou aktivní během vývoje mozku.

Prevalence ADHD je u obou pohlaví stejná, ovšem u žen je tato porucha často diagnostikována později. Drtivá většina výzkumů ADHD byla provedena u chlapců a mužů, což vede ke stereotypu hyperaktivních a rušivých lidí s ADHD. Dívky s ADHD však mohou ve škole vynikat, i když je to stojí nezměrné úsilí.

Snaží se totiž své problémy skrýt, aby se na ně učitelé či rodiče nezlobili. Psychologové to označují jako maskování, kdy si dívky a ženy nacházejí způsoby, jak kompenzovat své příznaky kvůli společenským očekáváním.

Neschopnost stanovit si priority a zvládat stres

Craig Surman, lékař a psychiatr, který vede výzkumný program ADHD u dospělých v Massachusetts General Hospital, vysvětluje, že ačkoli impulzivní a hyperaktivní povaha poruchy obvykle v dospělosti ustupuje, „rysy nepozornosti často přetrvávají“.

Tyto lidi pak trápí impulzivnost, neorganizovanost a neschopnost stanovovat si priority, špatně si řídí čas, mají problém se soustředěním a multitaskingem, nízkou toleranci k frustraci, špatné zvládání stresu a časté výkyvy nálad.

Dospělí, kteří hledají klinickou diagnózu, mohou samozřejmě zjistit, že základní problémy u nich existovaly vždy. Pevné rozvrhy, strukturované aktivity a pomoc rodičů také mohly přispět k přehlížení příznaků ADHD v dětství, dokud tito lidé v dospělosti neopustili domov a tuto strukturu a pomoc neztratili.

Někdy si až tehdy uvědomí, že musí pracovat dvakrát až třikrát usilovněji, aby dosáhli stejné úrovně úspěchu jako jejich vrstevníci. Dobrou zprávou je, že jakmile je porucha řádně identifikována, existuje řada možností, jak se s ní vypořádat.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 1/2026, které vyšlo 15. prosince 2026.

Zdroje: National Geographic