Výzkum provedený japonskými odborníky naznačuje, že mít doma psa by mohlo být pro dospívající prospěšné. Čtyřnozí mazlíčci totiž zlepšují jejich duševní zdraví a snižují projevy agrese, díky čemuž se dotyční méně často ocitají v sociálních problémech. A zřejmě za tím stojí sdílení mikrobů mezi teenagery a psy!.

Obecně se ví, že zejména psi a kočky, ale i další zvířecí mazlíčci zlepšují náladu a snižují stres svých majitelů, protože díky interakci s nimi dochází u lidí k uvolňování hormonu oxytocinu, který vytváří pouto.

Ovšem výzkum, který vedl profesor Takefumi Kukusui z univerzity v japonském Azabu, naznačuje, že za pozitivním vlivem psů na duševní zdraví teenageru zřejmě stojí, minimálně částečně, sdílení mikrobů.

Sdílení stejných mikrobů mezi psy a lidmi

„Několik studií uvádí přínosy vlastnictví psa pro duševní zdraví a my jsme prokázali, že mikrobiom může být jedním z mechanismů,“ říká k tomu Kikusui. V článku pro časopis iScience pak zveřejnil podrobnosti svého výzkumu, v jehož rámci se spolu se svými kolegy zabýval analýzou duševního a fyzického zdraví dospívajících, zapojených do Tokijské kohortové studie teenagerů, z nichž 96 vlastnilo psa.

Ze zjištění vyplynulo, že pokud dospívající ve věku 13 let „vlastnil“ psa, ve 14 letech věku měl mnohem nižší skóre značící možné problémy v sociální oblasti, zejména delikventní a agresivní chování, něž ten, který psa neměl.

Vědci na základě těchto zjištění analyzovali mikroby nacházející se ve slinách teenagerů, aby zjistili, že 12 typů bakterií – včetně Streptococcus a Prevotella – bylo ve slinách dospívajících, kteří nemají psy, výrazně méně hojných.

Následně vědecký tým přenesl mikroby ze slin teenagerů myším bez vlastního mikrobiomu. Výsledky ukázaly, že myši s mikroby od teenagerů, kteří měli psa, měly tendenci více interagovat s jinými myšmi, očichávaly i pro ně neznáme jedince uvězněné v klecích a přibližovaly se k nim.

Soužití se psem zlepšuje sociální chování dospívajících

„Tomuto typu chování se říká ‚empatický zájem‘, vyjadřuje soucit k někomu v nouzi,“ vysvětluje Kikusui. Hojnost určitých druhů bakterií ve střevech myší byla spojena s rozdíly v jejich sociálním chování, stejně jako tomu bylo u dospívajících.

„Ačkoli není možné přímo srovnávat chování lidí a myší, tyto výsledky naznačují, že mikrobiota je částečně zodpovědná za zlepšení sociálního chování dospívajících po soužití se psy,“ doplňuje k tomu Kikusui.

Nicméně z toho automaticky neplyne, že by každý teenager měl mít doma psa, aby se zlepšilo jeho sociální chování. Kikusui k tomu podotýká: „I bez vlastnictví psa může dosažení rozmanitého mikrobiomu potenciálně zlepšit skóre duševního zdraví.“ A je si vědom i toho, že pro některé dospívající by vlastnictví psa mohlo být spíše negativní zkušeností než přínosem.

Hodně totiž záleží i na tom, jaká je povaha psa. „Je známo, že psi s mnoha poruchami chování mohou být pro své majitele zdrojem stresu,“ dodává profesor.

Zdroj: The Guardian