V létě roku 1812 zahájil Napoleon s více než půlmilionovou armádou tažení na Rusko. Nepochyboval o rychlém vítězství, avšak místo toho přišla jedna z největších katastrof vojenských dějin. Jen zlomek jeho mužů, zhruba kolem 25 000, měl to štěstí, že mohl ještě alespoň jednou spatřit svůj domov….

Historie připisovala rozsáhlé Napoleonovy ztráty zimě, hladu či všudypřítomnému tyfu. Nová genetická analýza odhaluje, že vše bylo o něco složitější: mezi padlými vojáky byly nalezeny bakterie, o kterých se dříve nepředpokládalo, že by sehrály v této tragédii významnou roli.

Tým vedený mikrobiologem Nicolásem Rascovanem z pařížského Pasteurova institutu zkoumal zuby třinácti vojáků, kteří byli pohřbeni v hromadném hrobě ve Vilniusu. Pomocí celogenomového a svým způsobem náhodného sekvenování, se vědcům podařilo najít stopy dvou bakterií:

Salmonella enterica (typ Paratyphi C), která způsobuje paratyfoidní horečku, a Borrelia recurrentis, původce takzvané vlnovité horečky přenášené všenkami. „Hlavní příčinou katastrofy byla podle mě zima, hlad a celkové vyčerpání.

I bez infekčních chorob by ta armáda umírala ve velkém,“ uvedl Rascovan. „Ale nové poznatky ukazují, že nemocí bylo víc, než jsme dosud tušili.“.

Zajímavé je, že genetická analýza nenašla u těchto vzorků žádné stopy původců tyfu ani zákopové horečky, které se dříve považovaly za hlavní viníky. Badatelé ale upozorňují, že to platí jen pro tuto malou skupinu, protože u jiných částí Napoleonovy armády mohly tyto choroby zuřit naplno.

Zima a hlad zůstávají hlavními viníky katastrofy francouzské armády, kde ovšem sloužila i řada žoldnéřů z jiných zemí, včetně Čechů, a Němci s Nizozemci zde tvořili většinu. Nová data však ukazují, že osud Napoleonovy armády utvářela i kombinace infekčních nemocí a extrémních podmínek.

„Nejpravděpodobnější scénář smrti těchto vojáků spočíval ve vyčerpání, zimě a souběhu několika nemocí, včetně horečky přenášené všenkami,“ píší autoři studie. Ostatně, i dobové záznamy popisují vojáky trpící horečkami, průjmy a těžkými zažívacími potížemi.

Objev mění dosavadní pohled na událost, kterou dějiny často zjednodušují na řádění mrazu a hladu. Ukazuje, že za zhroucením armády stály i nemoci, které se v drsných podmínkách šířily tiše, ale neúprosně.

Zároveň je to ukázka síly moderní paleogenomiky, vědy, která dokáže z mikroskopických stop DNA přepsat celé kapitoly dějin. „V době před železnicemi a antibiotiky bylo celé tažení odsouzeno k neúspěchu už od samého začátku,“ píše se ve studii.

Vědci ale zároveň dodávají, že zkoumaný soubor byl velmi malý, jen třináct vzorků z tisíců padlých. Nelze tedy říct, že právě tyto bakterie stály za všemi úmrtími.