Jediná sršeň dokáže za den ulovit a sežrat 30 až 50 včel medonosných, proto je lidmi považována za závažného škůdce. Jako invazivní druh se navíc šíří Evropou. Nyní se ale blýská na lepší časy, vědci totiž zjistili, že bzučí na jedinečné frekvenci, což by mohlo být klíčem ke kontrole jejího šíření..
Sršeň asijská (Vespa velutina) je jedovatý sociální blanokřídlý hmyz, jehož velikost jen málokdy přesahuje 3 centimetry. Je však útočná a dravá a za svoji kořist si často vybírá včely, kvůli čemuž je obávaným škůdcem.
Do roku 2004 se vyskytovala pouze v Asii, ovšem v tomto roce byla omylem zavlečena do francouzské Akvitánie, odkud se jako invazivní druh rychle šíří do Itálie, Belgie, Španělska, Portugalska, Německa, Británie a dalších evropských zemí.
30 až 50 včel denně padne za oběť jediné sršni
Obavy tato sršeň vzbuzuje zejména kvůli tomu, že ohrožuje včelstva včely medonosné. Sedí před úlem a chytá dělnice, když vlétají a vylétají. Zabije je kusadly. Poté oddělí hlavu a zadeček a svým larvám podává na proteiny bohatou hruď.
Četnost útoků výrazně vzrůstá v srpnu a kulminuje na podzim. Za den uloví jediná sršeň asijská 30 až 50 včel, čímž decimuje včelstva. Zatímco asijské a některé evropské včely si vyvinuly účinné obranné strategie proti útokům těchto sršní, včely medonosné jsou vůči nim bezbranné.

Problémem je, že se počty sršní asijských v Evropě meziročně výrazně zvyšují, například letos bylo v Británii objeveno již 28 jejich hnízd. A co hůře, jsou v zemi schopné už i přezimovat. Vědci, včelaři a vlády postižených zemí dlouho usilovali o to, aby byla na základě pozorování nalezena a zničena hnízda sršní asijských.
Navzdory tomu však jejich počty nadále rostlou, což ohrožuje původní opylovače, zejména včely medonosné (Apis mellifera).
Sršeň bzučí jinak než včely a vosy
Vědci z University of Southampton naštěstí nyní učinili průlom a poprvé stanovili frekvenci a hlasitost zvuků linoucích se ze sršních hnízd. Základní frekvenci hluku stanovili na 125 hertzů a hlasitost v oblasti 51 decibelů, což je srovnatelné s běžnou konverzací.
Sophie Grayová, odbornice na akustické inženýrství, která výzkum provedla, vysvětluje: „Pozorovali a změřili jsme hluk uvnitř dvou hnízd sršní asijských na ostrově Jersey, který patří k Normanským ostrovům, než byla zničena.
Zjistili jsme, že základní frekvence je 125 hertzů a že hnízdo lze detekovat ze vzdálenosti asi 20 metrů pomocí směrového mikrofonu.“.
Navíc se Grayové a jejímu týmu podařilo potvrdit, že frekvence vyluzovaná jiným blanokřídlým hmyzem, jako jsou včely, vosy a sršně, je odlišná. „Základní frekvence sršně obecné je asi 110 hertzů a včely medonosné asi 210 hertzů.
Je to skvělá zpráva, že frekvence je pro každý druh jedinečná, takže jsou díky tomu jednotlivé druhy blanokřídlých od sebe snadno rozlišitelné,“ dodává vědkyně. Díky tomu by detekce a odstranění těchto nežádoucích tvorů mohly být snazší a rychlejší.
Užitečné to bude zejména v září a říjnu, kdy se sršní asijských vyskytuje nejvíce.
Zdroj: The Guardian