Vědci možná odhalili tajemství vnitřní stavby ledových obrů Uranu a Neptunu. Nová studie naznačuje, že by se v jejich nitru mohl nacházet obří oceán vody, což by mohlo vysvětlit jejich neobvyklá magnetická pole..
Uran a Neptun jsou sice našimi vzdálenějšími planetárními sousedy, přesto o nich víme stále jen docela málo. Za celou dobu kosmického výzkumu je navštívila jediná sonda a to americký Voyager 2. „Dříve jsme téměř nic nevěděli o vnitřní stavbě těchto planet,“ říká planetární vědec z Imperial College London Adam Masters. „Nová hypotéza je ale velmi přesvědčivá.“.
Podle Burkharda Militzera z Kalifornské univerzity v Berkeley, který výzkum vedl, by se pod atmosférou obou planet mohla nacházet vrstva vody o tloušťce přibližně 8 000 kilometrů. Tato voda je smísená s vodíkem a její vysoká vodivost by mohla být důvodem proč jsou magnetická pole obou těles tak chaotická. Tím se ostatně výrazně liší od těch na Zemi, Jupiteru nebo Saturnu.
Tato magnetická pole mají pravidelný dipólový tvar s jasně definovanými póly. Voyager 2 však při průletu kolem Uranu v roce 1986 odhalil, že jeho magnetické pole je nakloněné a posunuté od středu planety, přičemž o tři roky později zjistil podobnou anomálii na Neptunu.
To naznačuje, že jejich značně nepořádná pole mají jiný původ než u ostatních planet.
Militzerova simulace naznačuje, že vodní vrstva pod atmosférou těchto planet se chová jako superkritická kapalina, což je stav mezi plynem a kapalinou. A to kvůli extrémnímu tlaku, který je zde až 60 000krát vyšší než na povrchu Země.
Pod touto vodní vrstvou se pak nachází na uhlík bohatá oblast, která ji odděluje od jádra planety. Jádro Uranu má velikost podobnou Merkuru, zatímco jádro Neptunu je o něco větší, přibližně jako Mars.
Na rozdíl od Jupiteru a Saturnu, kteří jsou převážně tvořeni vodíkem, mají oba ledoví obři zastoupení vodíku ve svém nitru nižší. Zřejmě je to proto, že místo jejich zrození se nacházelo od Slunce dále.
To by mohlo vysvětlit, proč se u nich voda oddělila od uhlíkové vrstvy a vytvořila vlastní vrstvu. Tato vrstva, nikoli planetární jádra, by podle vědců byla zdrojem jejich zvláštních magnetických polí.
„Prvním krokem k pochopení naší Sluneční soustavy je rozdíl mezi plynnými obry a terestrickými planetami,“ říká astrofyzik z Coloradské univerzity a člen týmu Voyager Fran Bagenal,. „Druhým je pochopení rozdílu mezi plynnými obry a ledovými obry.“.
Tato hypotéza přináší další důvody k návratu k Uranu a Neptunu. NASA plánuje misi na Uran v příštím desetiletí, která by mohla pomocí přístrojů analyzovat vnitřní strukturu a magnetická pole planety. „Je to další důvod, proč tam letět,“ dodává Bagenal s tím, že tato mise by mohla potvrdit přítomnost vodního oceánu a přinést nové poznatky o těchto tajemných světech.
Vzhledem k plánovaným škrtům v rozpočtu NASA, které se mají dotknout právě především robotických misí k jiným tělesům, je však jakýkoliv let k ledovým obrům v dohledné budoucnosti značně nepravděpodobný.