V tropických deštných lesích Nové Kaledonie se po ránu ozývají zvuky připomínající štěkot a kokrhání. Pro turisty vlastně nic zvláštního, ale místní obyvatelé vědí, že je vydávají tvorové, kterým jejich předci říkávali duchové lesa. .
Samozřejmě to nejsou ani psi, ani kohouti. Ozývají se tak perleťově šedí ptáci s chocholkou a oranžovým zobákem. Zvukové projevy nejsou jejich jediná zvláštnost. Tou další jsou poměrně velká křídla, která vlastně nepotřebují.
Kagu chocholatý (Rhynochetos jubatus), pták zhruba velikosti kachny, patří mezi nelétavé druhy, nemá ani dostatečně vyvinuté svaly potřebné k létání. Přesto se mu křídla někdy hodí. Používá je pro udržování rovnováhy, když se pohybuje mezi kameny a seskakuje z nízkých větví.
Slouží mu také při námluvách a pro obranu potomstva před predátory. Při nebezpečí totiž roztáhne křídla a předvádí, že je má zlomená. Snaží se při tom zakrývat hnízdo, které si dělá na zemi mezi kameny či listím.
V současnosti se předpokládá, že toto divadlo používají ptáci při setkání s jediným nebezpečím, a to člověkem. Při obranném tanci ukazuje krásné letky s černými pruhy, které se dříve používaly jako ozdoba dámských klobouků.
Loven byl ale na maso. V současnosti jsou kaguové přísně chránění, jelikož zbývá jen asi tisícovka jedinců. V evropských zoologických zahradách je chováno 11 jedinců a v ČR máme to štěstí, že je tu k vidění skoro polovina z nich, 3 jsou v Praze a 2 v Plzni.
Jediná samice v Evropě
Zoo Praha se chlubí nejen tím, že může tento unikátní novokaledonský druh návštěvníkům ukázat, ale jako jediná z institucí sdružených v Evropské asociaci zoologických zahrad (EAZA) má navíc v péči samici kagu.
Do Prahy se dostala v roce 2024 z ptačího parku Walsrode v Německu, odkud pochází všichni kaguové chovaní v ČR. Podle kurátora ptáků Antonína Vaidla je její svěření do Zoo Praha nejen poctou, ale i velkým závazkem.
Společnost jí dělají dva samci a všichni společně jsou k vidění ve voliéře v dolní části areálu poblíž vchodu do expozičního celku Vodní světy a opičí ostrovy – ale jen v teplých měsících. Kaguové jsou uzpůsobení tropickému klimatu Nové Kaledonie a na zimu si ještě nezvykli.
Proto ji tráví v zázemí. Větším problémem je ale podle Antonína Vaidla jejich silný sklon k tloustnutí. Proto je spolu s chovateli pravidelně váží, odebírají jim krev a nechávají dělat jaterní testy. Díky zdravotním kontrolám mohou bránit přílišnému nárůstu váhy a zvyšovat tak šanci, že se jednou dočkají snůšky.
Pochutnávají si na žížalách
Zoo Plzeň chová dva samce. Podle kurátora ptáků Tomáše Peše jsou to klidná zvířata, s nimiž je bezproblémová práce. Do Plzně přišli z ptačího parku Walsrode v roce 2018 spolu se samcem, který je teď k vidění v Praze.
Obývají voliéru v Asijské zahradě, kde mají velmi vhodnou společnost. Tou je papoušek chocholatý (Eunymphicus cornutus), který stejně jako kagu nežije v přírodě nikde jinde než na Nové Kaledonii. V obou českých zoo krmí kaguy především žížalami, což je hlavní složka jejich přirozené stravy.
Přidávají jim k tomu různý hmyz a v Plzni navíc i kousky hovězího srdce. Jelikož v evropských institucích žije jediná samice, tak dopárování plzeňských samců je podle Tomáše Peše nemožné. Drží tedy palce kolegům z pražské zoo, aby měli štěstí a odchov se jim podařil.
Zoologické zahrady jsou jednou z nadějí pro záchranu těchto ptáků, kteří jsou na červeném seznamu IUCN řazeni mezi ohrožené druhy. Nejvíce kaguů chová novokaledonská zoo Parc Zoologique et Forestier, kde se je snaží rozmnožit a vracet do volné přírody.
Více se dočtete v čísle 5/2025.
Autorka: Kateřina Pavelcová
