Asi nejslavnějším psem, který se ztratil a zase našel cestu domů, je kolie Lassie, hrdinka několika filmů. Ovšem i spousta psích páníčků může vylíčit, jak se jejich psí mazlíček ztratil a zase se s nimi šťastně shledal poté, co urazil někdy až těžko uvěřitelnou vzdálenost. Podle odborníků pomáhá psům s hledáním cesty domů hned několik věcí ….

Schopnost orientovat se v terénu zřejmě psi zdědili od svého předka, vlka obecného (Canis lupus), který se toulal po velkých pásech země po celé Eurasii, než byl domestikován. Zazie Toddová, odbornice na psí chování a autorka knih o psech, se domnívá, že „psi jsou si schopni tvořit mentální mapu svého prostředí stejně jako lidé.“ A dodává:

„Jejich mentální mapa však bude zřejmě trochu jiná než ta lidská, protože v ní budou velmi pravděpodobně dominovat pachy.“.

Vnímají psi magnetické pole Země?

Sledování pachové stopy, včetně vlastní, se nazývá tracking. Jde o jednu z metod, kterou psi používají k navigaci a orientaci ve svém okolí. Jejich čich je totiž 10 000 až 100 000krát citlivější než náš, což jim dává schopnost vyčenichat výbušninu, stejně jako poznat lidi nakažené covidem či trpící cukrovkou.

„Někteří psi rozpoznají relativní polohu známého orientačního bodu k jejich domovu a svoji aktuální polohu vzhledem je stejnému bodu,“ vysvětluje Bridget Schovilleová, specialistka na behaviorální vědy v Americké společnosti pro prevenci krutosti na zvířatech. „Díky tomu jsou schopni se dostat poměrně přímou cestou domů.“.

Někdy však psi volí nikoliv návrat po vlastní stopě, ale zkratkou, tedy prostřednictvím zcela nové trasu, a to často i v terénu, ve kterém nikdy předtím nebyli. Této metodě se říká scouting. Výzkum vědců z České zemědělské univerzity v Praze z roku 2020 předpokládá, že k tomu psi využívají magnetorecepci neboli schopnost vnímat magnetické pole Země.

Ve svém experimentu přitom využili vrozeného chování některých plemen loveckých psů, kteří jsou po generace šlechtěni k tomu, aby sledovali stopu zvěře a po ukončení práce se spontánně vrátili zpět ke svému majiteli.

Experiment provedený českými vědci

Čeští vědci v čele s Kateřinou Benediktovou vybavili 27 loveckých psů, převážně jezevčíků a teriérů, GPS obojky a minikamerami a více než 3 roky sledovali, jakým způsobem se v lese vraceli ke svému majiteli.

Až 60 % z nich sledovalo vlastní pachovou stopu, třetina ale dělala něco jiného. Nejprve krátce běželi podél severojižní magnetické osy, tedy prováděli jakýsi „běh podle kompasu“, a až poté se vydali zpět k majiteli po zcela nové trase.

Scouting jim umožnil vrátit se k němu přímější, a tudíž kratší cestou, čímž šetřili čas i energii.

Někdy dokonce obě metody kombinovali, protože sledování pachové stopy je sice pomalejší, ale zato bezpečnější volbou. Psi uměli rovněž dobře využívat lesní cesty a pěšiny, a to i v terénu, který neznali.

Po cestě běželi, dokud to pro ně bylo výhodné, a na správném místě ji opustili. Jejich návratová trasa tak sice byla delší, ale časově kratší, protože po cestách se mohli pohybovat rychleji. Vedle psů umí magnetorecepci využívat i lišky, divoká prasata, srnčí zvěř, kachny, plameňáci či kapři.

Moderní psi nám chtějí být nablízku

Magnetický smysl je však u různých plemen psů rozvinut různě, lovecká plemena jsou v tomto specifická, protože na schopnost vrátit se k pánovi byla systematicky vyšlechtěna. V dnešní době však většina psů nemá možnost učit se navádění ze vzdálených míst.

Moderní plemena jsou šlechtěna tak, aby byla blízko svým majitelům. „Psi vychovaní s lidmi si k nim mohou vytvořit pouto podobné připoutání dítěte k rodičům. Klíčovým aspektem tohoto druhu pouta je silná motivace ke shledání, když dojde k odloučení,“ řekla Monique Udellová, která se zabývá interakcemi mezi lidmi a zvířaty na Oregonské státní univerzitě.

Když se pes ztratí, je to pro něj děsivý zážitek, stejně jako pro jeho majitele. Psům spoléhajícím se na vlastní pachovou stopu může návrat domů zhatit rušná silnice, těm sledujícím magnetické pole zase dráty vysokého napěti.

Cestou je může snadno srazit auto, případně se jich ujme někdo cizí. Lepším způsobem, než jen spoléhat na to, že pes najde sám cestu domů, je vybavit ho mikročipem a obojkem s telefonním číslem. Pak je větší naděje, že se domů dostane třeba přes útulek či díky práci policie.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 3/2025, které vyšlo 13. února 2025.

Zdroj: National Geographic