Vedla je velká myšlenka z dob antického Řecka. Několik významných osobností se obklopilo dalšími a založili tělovýchovný spolek, který dorostl do obřích rozměrů s dalekosáhlými důsledky.

Byl 16. únor 1862, když byla do Malypetrova ústavu v Panské ulici svolána ustavující valná hromada Sokola. Dodnes je toto datum považuje za založení Sokola, který vznikl jako odpověď na předchozí založení čistě německé organizace Prager Turnverein (Pražský turnerský spolek).

Dostavilo se na 75 členů, kteří si zvolili starostu Jindřicha Fügnera (1822–1865) a místostarostu, později náčelníka, Miroslava Tyrše (1832–1884). Hlavním heslem, které razil Tyrš, bylo: „Tužme se!“. Novinář Josef Barák 1833–1883 navrhl pozdrav „Nazdar!“, Fügner tykání a oslovování „bratře a sestro“, Josef Mánes (1820–1871) namaloval první prapor a skicu prvních krojů.

U zrodu první jednoty stála mimochodem celá řada tehdejších významných osobností jako například spisovatel Jan Neruda (1834–1891), filozof, básník a anatom Jan Evangelista Purkyně (1787–1869), mecenáš Vojta Náprstek (1826–1894) nebo Karolína Světlá (1830–1899).

Název Sokol jako symbol síly a volnosti navrhl poslanec Českého zemského sněmu Emanuel Tonner (1829–1900) podle vzoru jihoslovanských hrdinů.

Sokol mohl roztáhnou křídla, nabrat tisíce nových členů včetně Tomáše Masaryka (1850–1937) a ovlivnit dění v Evropě.

To, co začalo jako tělovýchovný spolek, mělo o půl století později vliv na budoucnost Čechů a Slováků.

Za Velké války se ze sokolů stali vojáci, a především československé legie – v Rusku, ve Francii a v Itálii v počtu 100 tisíc mužů. Význam sokolů pro vznik republiky ocenil i pozdější prezident Masaryk: „Bez sokolů by nebyly legie, bez legií by nebylo Československo.“.

20. výročí tužení

Fügner byl svéráz stejně jako Miroslav Tyrš. Spolu byli hlavními hybateli a mysliteli Sokola. Jednotlivě pak rodinou – Tyrš si po Fügnerově předčasné smrti vzal jeho dceru Renátu, a hlavně definoval hlavní sokolské zásady:

sílu a mužnost, činnost a vytrvalost, lásku k volnosti a vlasti. A taky vymyslel heslo „Tužme se!“ kterým o 20 let později zaplavil celou Prahu. Právě při 20. výročí vzniku Sokola (1882) Tyrš navrhl připravit a svolat do Prahy všechny sokoly z Čech, Moravy a další bratrské spolky ze zahraničí.

Sokolové 18. června 1882 měli poprvé vystoupit pod otevřeným nebem a ukázat, jak jim to cvičí. Pronajali si cvičiště měšťanského ostrostřeleckého spolku na Střeleckém ostrově, kam se vešlo až 700 cvičenců, dalších 2500 diváků se vměstnalo na tribuny.

Lístky byly dost drahé, sedačka vyšla na zlatý a 20 krejcarů, stání na 27 krejcarů. „Ulice pražské náhle oživily se četnými davy obecenstva, jež s radostí prohlížely na ty statečné a sličné junáky, kteří celý den v malebných skupinách se procházeli,“ psalo se v novinách.

Buřty a obloukovky

Ty stovky a tisíce sokolů potřebovali někde přespat a najíst se. Organizátoři jim zajistili prostory, nové slamníky, hromady mýdel, ručníky a „horké knaky“ (buřty). V den slavnosti všude vlály obrovské prapory.

V průvod Prahou pochodovalo na 1600 sokolů z Prahy a 76 venkovských jednot, a v jednom okně paláce hraběte Lažanského jistý kluk na všechny mával vztyčeným prostředníček ve „sprostém, leč srozumitelném gestu“.

Prý šlo o nemravného učně Karla Havlíka, a kdyby nepřišla policie, dav by ho zpráskal. V čele sokolů jel na koni Miroslav Tyrš a odpoledne před půl šestou dovedl průvod na Střelecký ostrov. Sám všemu velel.

Mimochodem, jím vytvořené povely převzala po roce 1918 československá armáda, která byla plná sokolů/legionářů.

Když se celá ta sláva chýlila ke konci, František Křižík (1847–1941) rozsvítil svoje obloukovky a všechno uzavřel ohňostroj s římskými svícemi a hořícími koulemi. Dva roky po prvním všesokolském sletu se Tyrš utopil v řece Ache….

Legionáři se vracejí do Československa

„Nebýt legií, nebylo by Československa,“ říkal Masaryk. Zatímco novopečený stát slavil 28. října 1918 svůj vznik, ve stejný den se daleko na Urale konal pohřeb veterána odboje a hrdiny od Zborova, plukovníka Josefa Jiřího Švece.

Tři dny předtím si v aktu hlubokého vyčerpání a rezignace prostřelil hlavu. Situace legií začínala být zoufalá, domov byl však stále dva roky a jednu anabázi daleko.

Psal se rok 1920. Světová válka byla dva roky starou, stále živou vzpomínkou a samostatný československý stát slavil už své druhé výročí, když z vlaků na nádraží českých měst začali vystupovat ošlehaní muži v legionářských uniformách.

„Lidé se na nás dívají cize a netečně. Nevědí, že jsme ujeli 6 196 kilometrů z Jekatěrinburku do Vladivostoku a že tuto cestu lemují hroby stovek nejlepších synů tohoto malého národu. Celkem jsme museli překonat 30 847 kilometrů přes hranice dvaceti šesti zemí.

Za několik let jsme prožili tolik, co převážná většina lidí neprožije za celý život. Každý z nás viděl umírat stovky a tisíce lidí. A ani my, ani naše anabáze přes půl světa zřejmě nikoho nezajímá,“ posteskl si při svém návratu Rudolf Řehounek.

Jádro legií v Rusku tvořili původně jen krajanští dobrovolníci, až později se k nim připojili také čeští a slovenští dezertéři a váleční zajatci. Ačkoliv zpočátku bojovali proti nenáviděné podunajské monarchii, za naivní rusofilství i ideu bratrství všech slovanských národů, postupně přišli o všechny své ideály a iluze – v Rusy, Spojence i československou politickou reprezentaci.

Rota Nazdar!

To, co skončilo v roce 1920, ale začalo o šest let dřív ve Francii. Tady sice nežilo mnoho krajanů, přesto tam v létě 1914 vznikl vůbec první vojenský útvar československých dobrovolníků. Čestným názvem jejich roty se stal sokolský pozdrav, kterým se hlasitě zdravili:

„Nazdar!“ Už na konci října 1914 byla skupinka 341 Čechů a dvou Slováků přijata do francouzské Cizinecké legie. Na frontě se k nim připojilo kolem 30 dobrovolníků z Velké Británie, kde úřady vytvoření české vojenské jednotky nepovolily.

Jejich nejslavnější a zároveň poslední bitva proběhla u Arrasu 9. května 1915. Tady pěšáci roty Nazdar! obsadili a ubránili strategické návrší, a to zcela bez velení důstojníků, kteří do jednoho padli v německé kulometné palbě.

Cenou bylo sebezničení a zánik roty – z 250 vojáků jich padlo 42 a dalších 133 bylo vážně zraněno. Skutečné legie se ale ve Francii začaly formovat až po příjezdu legionářů z Ruska a československých zajatců ze Srbska a Rumunska na sklonku roku 1917. Československá legie o síle 11 000 mužů se osvědčila v bitvě u Terronu 20. října 1918. Díky tomu také francouzská vláda podpořila myšlenku vzniku samostatného Československa.

Vládci nad magistrálou

Na druhé straně, v Rusku, se formovala ještě větší síla. Zatímco na začátku Velké války měla česká družina 720 vojínů, na konci roku 1917 se rozrostla na celý armádní sbor o síle kolem 40 000 legionářů.

A v létě 1918 se československý armádní sbor stal páteří protibolševických vojsk za Uralem a v probíhající občanské válce se dostaly do tábora bílých, které vedl admirál Alexandr V. Kolčak (1874–1920).

Díky přílivu dobrovolníků ze zajateckých táborů čítal armádní sbor, vedený plukovníkem Janem Syrovým (1888–1970), tou dobou už 56 000 mužů.

V té době zahraniční tisk psal do té doby o neznámých Čechoslovácích jako o „pánech Sibiře“. Legionáři se tehdy zmocnil území o rozloze 1 500 000 km², 19násobku velikosti České republiky, jehož páteří byla transsibiřská magistrála – nedozírný pás kolejí klikatící se 9288 kilometry a osmi časovými pásmy napříč asijským kontinentem.

Pak válka skončila a legionáři se chtěli vrátit domů.

Na cestě kolem světa

Po takřka dvouleté sibiřské anabázi na legionáře čekala devět měsíců dlouhá námořní evakuace. Britské, americké, francouzské, italské, japonské a jedna československá loď jménem Legie celkem evakuovaly 72 644 osob, z toho necelých 5 000 invalidů, 2500 žen a dětí.

Jako poslední opustili ruskou půdu vojáci 12. střeleckého pluku Milana Rastislava Štefánika na lodi Heffron 2. září 1920. Na evropské břehy vkročila posádka posledního transportu přesně dva roky od konce války, 11. 11. 1920.

Nevrátili se jen legionáři, ale i sokolové. A ti, kteří byli doma, znovu potvrdili vlastenectví a státotvornost při státním převratu roku 1918 a během následných válek o integritu nové Čs. republiky, při obsazování pohraničí a v boji o Těšínsko a Slovensko.

I v dalším světovém konfliktu se sokolové stali jedním z pevných pilířů jak zahraničního, tak domácího odboje, přičemž přinesli nemalé oběti na životech, zvláště pak v období heydrichiády. Ve všech významných odbojových činech lze nalézt sokolskou stopu, za všechny jmenujme například podporu výsadkářů ze skupiny Anthropoid, kteří provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Trpěli ale i během třetího čs. odboje.

Tato organizace stála vždy proti všem totalitním režimům Československa a také byla neustále pronásledována a perzekuována. Ostatně mezi lety 1941−1945 a 1952−1990 oficiálně neexistovala (byla zrušena).

Slet – tradice, radost z pohybu a hrdost

Není možná daleko doba, kdy budou všesokolské slety na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Razítko unikátnosti si největší oslavy sportu pro všechny na světě vlastně zaslouží. Vždyť projekt České obce sokolské se koná už přes tři století a vznikl dokonce dříve než olympijské hry.

Slet je především o všestranném pohybu, úchvatných hromadných skladbách, ale v duchu sokolské myšlenky i o představení sportovních disciplín a o kultuře. V minulosti se na sletu podíleli nejlepší umělci své doby jako Alfons Mucha, Mikoláš Aleš, František Ženíšek nebo Max Švabinský.

V neposlední řadě mají slety výrazný vliv na společnost. V minulosti se staly symbolem odporu proti totalitním režimům. Sokolové v roce 1938 veřejně podpořili prezidenta Edvarda Beneše v době rostoucího fašismu.

Přesně o deset let později vyjádřilo rekordních půl milionu cvičenců odpor proti komunismu. Za tyto své postoje nejen na sletu zaplatily tisíce sokolů životem.

Ze Střeleckého ostrova na Strahov

Pojďme ale na začátek. První slet se konal v červnu 1882 a na Střeleckém ostrově se sešlo 700 mužů. Původně šlo o Jubilejní slavnosti u příležitosti 20. výročí založení Sokola. Zúčastnili se jí zástupci ze 76 sokolských jednot a také hosté z Polska a Ameriky. Obzvláště zaujala prostná pod vedením samotného Miroslava Tyrše.

Mezi prvním a druhým sletem uběhlo devět let. Původně byl II. slet připraven na rok 1887, ale rakouské úřady zakázaly průvod a vítání hostů na nádraží, a proto byl slet zrušen. Nakonec se konal v roce 1891 jako doprovodná akce Jubilejní výstavy a v Královské oboře v Praze se představilo 2400 cvičenců a průvod čítal 5000 lidí.

Dalších pět sletů se konalo na Letenské pláni. Na III. sletu v roce 1895 se 30 tisícům diváků představil i sokolský dorost a zapojila se sokolská jízda. Významný byl IV. slet v roce 1901, kdy Sokol ukázal svoji pokrokovost a do sletových skladeb se poprvé zapojily ženy – necelá tisícovka jich předvedla vystoupení s kužely.

Všech 18 sletových skladeb tehdy na kameru zachytil průkopník české kinematografie Jan Kříženecký. Film se bohužel nedochoval.

Pátý slet v roce 1907 je považován za první „velký“ slet. Trval čtyři týdny, zúčastnilo se ho 12 900 cvičenců a vidělo ho skoro čtvrt milionu diváků. Kapelník a člen kolínského Sokola František Kmoch složil pro slet píseň Vítězný pochod.

Následně šestý slet v roce 1912 trval ještě o týden déle než pátý a konal se pod heslem „Co Čech, to sokol“. Vznikl z něj hodinový film, který se následně promítal v kinech.

Po skončení 1. světové války se VII. všesokolský slet odehrál v roce 1920. Byl prvním v samostatném Československu a účastnil se ho i prezident T. G. Masaryka. Na Letné dosáhl počet cvičenců 100 tisíc a diváků bylo přes půl milionu.

Během sletové scény vystavěli sokolové před zraky diváků živou monumentální sochu, symbolizující vybojovanou svobodu národa.

V roce 1926 se slet poprvé konal na velkému stadionu na Strahově, později nazvaném Masarykův státní stadion, který pojmul až 14 000 lidí najednou. T. G. Masaryk 5. července 1926 předal sokolům na Pražském hradě prapor.

Devátý slet v roce 1932 byl oslavou 100 let od narození Miroslava Tyrše a 70 let od vzniku Sokola. Počet cvičenců se vyšplhal téměř na 200 000, diváků už bylo přes milion a sletový plakát vytvořil Max Švabinský.

Proti nacismu, proti komunismu

Slet z roku 1938 patří mezi ikonické. Konal se v době fašistické hrozby a slavná prostná „Přísaha republice“ cvičilo 30 000 mužů najednou, stejný počet žen předvedl originální rej jako první „velkou choreografii“.

Na Strahově cvičilo 350 000 sokolů a diváků už bylo dva a půl milionu. Prezident Edvard Beneš daroval Sokolu prapor, na který později připnul i Válečný kříž. Slet se stal pro všechny symbolem připravenosti k obraně vlasti.

Předsletová cvičení ukončil na přelomu června a července slet dorostu, který francouzský spisovatel Jules Romains označil za „bohoslužbu svobody“.

Jedenáctý slet se konal po 2. světové válce a po únorovém puči komunistů v roce 1948. Slet se přesto podařilo uskutečnit. Prostná mužů „Věrni zůstaneme“ byla připomínkou sokolů umučených za války, moderní skladbu s kužely musely promoklé ženy pro obrovský úspěch opakovat.

Co do počtu cvičenců byl tento slet rekordní, cvičilo na něm 500 000 sokolů! Mezi sokolskými dorostenkami cvičila i Jana Horáková, dcera Milady Horákové.

Během průvodu došlo k demonstracím proti režimu. „Nedáme si diktovat, koho máme milovat,“ provolávalo Sokolstvo na adresu prezidenta Klementa Gottwalda v roce 1948. Za toto chování sokolové tvrdě zaplatili, existenčně bylo postiženo přes 11 000 členů a o pár let později komunisté spolek úplně zakázali.

Návrat sletů

Po Sametové revoluci a obnovení Sokola se XII. všesokolský slet uskutečnil v 1994. Na Strahově před zraky prezidenta Václava Havla vystoupilo 23 000 cvičenců. Slet byl důkazem, že Sokol opět žije.

Od té doby slety drží šestiletý cyklus.

Ten XIII. v roce 2000 byl součástí Národních dnů sportu a kultury a přesunul se na strahovský Stadion Evžena Rošického, na kterém se konal i XIV. v roce 2006. V týdenním sletovém programu se objevila novinka nazvaná Sokol Gala, přehlídka toho nejlepšího ze sokolského vrcholového sportu.

Spojujeme…

Moderní doba si žádá nové prostředí, proto se slety od roku 2012 konají v pražském Edenu na stadionu fotbalistů Slavia Praha. Novinkou XV. sletu bylo slavnostní zahájení v Národním divadle představením Prodaná nevěsta, které nastudovaly sokolské kulturní soubory.

XVI. všesokolský slet v roce 2018 byl i připomínkou 100. výročí vzniku Československa. Sokolové nacvičili 10 hromadných skladeb, 11. skladba byla společným česko-slovenským dílem se symbolickým názvem Spolu. Pro slet vznikl unikátní soubor obrazů a grafik.

Do letošního XVII. všesokolského sletu se po celé republice zapojí přes 100 tisíc účastníků a do Prahy jich na sletový týden od 30. června do 5. července přijde skoro 20 tisíc z Česka i ze zahraničí. Nadcházející slet chce s podtitulem „SLET SPOJUJE“ spojit rozdělenou společnost.

Dává dohromady regiony, komunity, historii se současností, umění se sportem či generace.

I když se slety konaly napříč staletími, nikdy neustrnuly v minulosti. Skladby i celý sletový program vždy odpovídaly a odpovídají dané době a modernímu životu společnosti. Nazdar!

Sokol v 21. století

V současnosti si sokolové znovu vybudovali v české společnosti silnou pozici. Jsou lídrem v rozvoji všestranného pohybu, sokolovny kulturními centry i dominantami měst a obcí. Staví na silné historii, přitom jsou stejně jako v minulosti průkopníky přinášející moderní prvky.

Už šest let má Sokol novou identitu, kterou představil v rámci strategie SOKOL 2030. Je vzorem člověka silného tělem i duchem, jak to naplánovali zakladatel Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, a nově sdílí patero společných základních hodnot – Sport, Občanství, Komunita, Osobnost a Laskavost (akronymní zkratka SOKOL).

Do myslí lidí Sokol vstupuje pod heslem „Vést Čechy k pohybu a společné aktivitě“. „V té větě je obsaženo vše, jaký Sokol vždy byl, je a bude – spojovatelem, aktivním činitelem a hybatelem dění na úrovni obce i celé české společnosti, vždy s důrazem na pohyb,” uvádí Marek Tesař, dosavadní ředitel kanceláře České obce sokolské, stojící za proměnou sokolské image, která nyní mluví jazykem 21. století.

Ostatně na letošní XVII. všesokolský slet vznikla i aplikace Sokol, která bude po skončení sletu sloužit členům spolku k jednodušší komunikaci a informovanosti.

Přesto si Sokol uchovává svoji jedinečnost – je postaven na lásce k pohybu, vlasti a tradici. Sdružuje více než 160 tisíc členů, z nichž je 60 % ve věku do 26 let.

Příště se podíváme na osobnosti Sokola.