Domů     Historie
Jaký byl konec vládců Jižní Ameriky?
Poslední vládce Incké říše byl popraven 29. srpna 1533. Zdroj: Wikimedia Commons

V roce 1533 byla Incká říše tou největší na světě, což dokládaly i její hranice, které se táhly hornatými andskými oblastmi na území dnešní Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny.

Nedostatečná integrace dobytých národů do vlastní infrastruktury, občanská válka o trůn a nelítostný nástup zničující nemocí z Evropy ale následně obrátily slávu v jistou zkázu…

Usazení kočovníci

První Inkové přitom nebyli ničím jiným než kmenem obyčejných kočovných indiánů křižujících rozsáhlé pohoří And. Teprve v období kolem 12. století náčelník Manco Cápac (?–1230) jednotlivé kmeny sjednotil.

Postaral se rovněž o založení hlavního města, Cuzca. O jeho pozdějším životě dějiny mlčí, pokud ale skutečně existoval, zasadil se o položení organizačních i právních základů jednoho z nejrychleji se rozpínajících impérií v dějinách.

V následujících dvou staletích se totiž z původních kočovníků stali mistři architektury, zemědělství i vojenské infrastruktury.

Nevídaný rozmach

O nejrychlejší rozmach říše se naproti tomu postaral Pachacútec Yupanqui (1438–1471), jehož precizně vycvičené armády porážely jeden kmen za druhým. Netrvalo dlouho, než se síla Inků přelila přes celé pohoří And.

Zároveň je Pachacútec považován za možného stavitele legendárního horského města Machu Picchu.

Na otcův válečný odkaz později navázal syn Túpac Yupanqui (1441–1493), který za pouhých 18 let rozšířil říši ze 400 000 na 1 800 000 čtverečních kilometrů. Jediní, kdo jeho nátlaku odolávaly, byly kmeny žijící v džungli, a zuřiví válečníci za řekou Maule.

Moc dětí Slunce

V době největšího rozkvětu žilo v inckém impériu 16 milionů lidí. Inkové totiž moc dobře věděli, jak si podmaněné národy omotat kolem prstu. Dle jejich mytologie je v Tiwanaku zrodil sám bůh slunce Inti.

Díky této pověsti se sami považovali za vyvolené, „děti Slunce“. A ostatní? Ti se jednoduše museli rozkazům podřídit. Na oplátku získali možnost ponechat si svůj úřad a nadále vést svou zemi, samozřejmě pod bedlivým dohledem inckých úředníků.

Kmenům zůstaly také jejich zvyky a tradice, své říši ovšem byly nuceni kdykoli sloužit. Zní to jako dobrý „obchod“, jenže nebyl. Ne všichni s tímto nastavením souhlasili, což vyústilo v mnoho občanských povstání.

Nenávist byla brzo směřována také k daním, které byly vybírány ve formě služeb (vojenských či všeobecných prací) nebo zboží. Mnoho komodit bylo dokonce přemístěno do jiných částí říše.

Válka a zase válka!

A pak tu byly boje mocenské. Po smrti vládce Huayna Capacy (cca 1468–1527) totiž došlo k rozkolům mezi syny, Huáscarem (1491–1533) a jeho nevlastním bratrem Atahualpou (cca 1497–1533).

Jejich rozdílné pohledy na věc nakonec vyústily v šest let trvající občanskou válku. A ačkoli měl nejprve Huáscar navrch, byl to silnější a dravější Atahualpa, který nakonec s pomocí své armády dosáhl vítězství.

I přesto bylo impérium neustále rozděleno do menších frakcí, nad nimiž se nový panovník marně snažil získat kontrolu. Možná by se mu to i podařilo, kdyby se na scéně neobjevil další hráč, Francisco Pizarro (1478–1541).

Španělský conquistador, který dorazil do Peru s překvapivě malým počtem mužů, jejichž jediným zájmem nebyla moc, ale incké nedozírné bohatství. S vynikajícími zbraněmi, promyšlenou taktikou, ale zejména cennou pomocí místních obyvatel toužících po revoluci a mocenské bouři smetli Španělé Inky za méně než jednu generaci.

Související články
Po celá desetiletí se historici přou o to, jak smrtící pandemií byl Justiniánský mor, stejně jako o jeho sociálním a ekonomickém dopadu. Mezi roky 2019 a 2020 jej dokonce vlna skeptiků označila za „bezvýznamnou pandemii“. Zjištění, ke kterým dospěl mezinárodní tým expertů, však naznačují, že se mýlili. Již v loňském roce se interdisciplinárnímu týmu z […]
Historie 2.2.2026
Lovec natáhne tětivu a pečlivě zamíří. Stojí proti větru, takže ho jelen nemůže zavětřit. O chvíli později luk zadrnčí a vystřelí šíp. Ten po krátkém letu jelena za sáhne – ne úplně ideálně. Lovec ale ví, že díky jedu, kterým šíp potřel, kořist před smrtí neunikne. Otrávené šípy či šipky bývají často spojovány s původními […]
Historie 28.1.2026
Nad krajinou visí těžká mračna, stále je cítit pach střelného prachu. Bitva byla krutá, zůstala po ní spousta mrtvých. Ty je třeba pohřbít. Muži kopou rozměrnou jámu, aby do ní uložili těla vojáků – i s jejich osobními věcmi. Třeba s kapesním mlýnkem na kávu. Povede tudy dálnice, konkrétně ta s označením D11, která spojuje […]
Historie Příroda 28.1.2026
Mezi nejděsivější tvory druhohorních oceánů patřili bezesporu plazi z řádu Plesiosauria, respektive z podřádu Pliosauroidea. Jeho zástupci se řadili k mohutným, masivním predátorům, kteří mohli směle konkurovat obávaným dinosauřím dravcům. Za zmínku stojí rozhodně monstra z rodu Kronosaurus, jejichž pozůstatky nalezli badatelé v Austrálii a jihoamerické Kolumbii. Tito lovci s názvem odkazujícím na řeckou mytologii, […]
Historie Příroda 26.1.2026
Byli zvláštními predátory, kteří se proháněli druhohorními oceány. Ichtyosauři. Tito tvorové žili během triasu, jury i křídy, jakýsi zlatý věk však zažívali v prvních dvou obdobích. Jejich rozšíření bylo v časech evolučního „boomu“ skutečně značné. Pokud jde o rozměry, ty měli ichtyosauři různé. Zástupci téhož řádu mohli být obrovskými kolosy, stojícími na vrcholu potravního řetězce, […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz