Závislostí na alkoholu trpí v České republice každý čtvrtý muž a každá desátá žena. Ačkoli je mnohými považován za neškodného společníka, jde o démona s příjemnou chutí…

Je zároveň tonikem i smrtícím jedem, kterému může podlehnout úplně každý. Dokonce i ten nejzarytější abstinent. Rozdíl mezi oběma pojmy je především v dávce.

Zatímco střídmé pití může být prospěšné pro oběhový systém a může ochránit před žlučovými kameny, v opačném případě dokáže poškodit játra, navodit depresi nebo zvýšit pravděpodobnost rakoviny prsu.

Rodinná zátěž

Potenciální návyk ovlivňuje hned několik faktorů, v čele s dědičností, negativními emocemi nebo nezpracovanými životními traumaty. Podle českého speciality na léčbu závislostí, Karla Nešpora (*1952), by se měli mít na pozoru zejména ti, kdo mají alkoholismus v rodině.

Ze statistik vyplývá, že sklony k alkoholismu se ze zhruba 40 % dědí, přičemž chlapci jsou ohroženi více než dívky. Pití, byť občasné, je pro tyto jedince mnohem rizikovější, jelikož ve spojení s dalšími faktory mohou závislosti propadnout rychleji. V tomto případě proto lékaři doporučují celoživotní abstinenci.

4 fáze pekla

Samotný návyk se přitom dostavuje postupně, a má několik fází. Americký odborník na alkoholismus, Elvin Morton Jellinek (1890–1963) uvedl, že první stádium spočívá v pomalém zvyšování dávky tak, aby se co nejrychleji dostavila dobrá nálada.

Alkohol v té chvíli ještě dává člověku mnohem více, než bere. Poté následuje tzv. varovná fáze, pro kterou je typická častá podnapilost, mnohdy i opilost. Dotyčný pije stále častěji, přičemž pivo a víno mění za silnější a tvrdší lihoviny.

Třetí stadium bývá nazýváno jako rozhodné. Pacient totiž již přestává kontrolovat svou potřebu pít, démon již ovládá jeho, což dokládají i četné výpadky paměti. V konečném stadiu již dochází k cílenému „zpití do němoty“.

Lihovina je v tu chvíli potřeba čím dál častěji, a v co největším množství. Ačkoli si je alkoholik vědom, že má problém, sám si s ním nedokáže poradit.

Rozložení organismu

Silná závislost to není jen nápor na psychiku, ale především na tělo. Alkoholismus nejenže může poškodit srdce, cévy a způsobit potíže s trávicím traktem, devastující vliv má zejména na játra. Podle Střediska Freda Hutchinsona pro výzkum rakoviny existují přesvědčivé důkazy, že právě nadměrné pití vede k rakovině úst, hltanu, jícnu, prsu, jater či tlustého střeva.

U pravidelných konzumentů zároveň dochází k postupnému narušení nervové soustavy, a celkové změně osobnosti. Jedinec se velice často ocitá v začarovaném kruhu plném problémů a konfliktů v osobních vztazích či v práci. Výsledkem je absolutní nezájem o život, natož o jakékoli plnění povinností.

Mozek? Zpracovaný!

Právě neblahý vliv alkoholu na lidský mozek se stal hlavním tématem studie odborníků z Velké Británie a Číny. Kontrolní skupinu tvořilo zhruba 2000 dospívajících hned z několika evropských zemí. S pomocí magnetické rezonance se podařilo identifikovat dvě důležité mozkové oblasti – mediální orbitofrotnální kůru (mOFC) a dorzální periakveduktální šeď (dPAG), které nejenže stojí za rozlišením nepříjemných situací, ale jsou to právě ony, kdo vyhodnocují zda z nich (ne)utéct.

Nepříjemnostmi ke sklence?

A jak, že se vlastně může alkoholismus u člověka rozvinout? První z možností operuje s tezí, že alkohol inhibuje již zmíněnou dPAG, která má za úkol zpracování nepříjemných podnětů. Tím u jedince dochází k jakési ignoraci negativních aspektů spojených s dlouhodobým pitím.

V opačném případě, kdy je dPAG nadměrně aktivována se člověk cítí nekomfortně neustále, což jej nutí vyhledat lahev s alkoholem, která jeho „problém“ jednoduše a rychle vyřeší. „Zjistili jsme, že jedna a ta samá forma regulace v mozku může být porušena úplně opačnými směry, a přesto vést k velmi podobnému chování, vedoucímu k užívání alkoholu,“ prohlásil vedoucí studie Tianye Jia.