Máme za to, že nanotechnologie jsou spojeny až s moderní dobou. Ovšem Lykurgův pohár pocházející zřejmě ze 4. století n. l. vás přesvědčí o tom, že je to omyl! Při jeho výrobě přimíchali staří mistři skláři do skla částečky zlata a stříbra, díky kterým má pohár neuvěřitelné vlastnosti ….

Využití nanotechnologií a nanomateriálů, jež využívají technologie v měřítku nanometrů, tedy miliardtiny metru, je v současnosti na vzestupu. Propůjčují totiž výrobkům vlastnosti, kterých je jinak obtížné dosáhnout.

Umožňují vznik materiálů, které jsou lehké a pevné zároveň, nebo prodyšné ale neprostupné pro viry. V době covidové pandemie spatřily světlo světa nanoroušky, naopak trička a ponožky s molekulami stříbra zase působí antibakteriálně.

Nanotechnologie se využívají i ve strojírenství, optickém a chemickém průmyslu, stejně jako při zhotovování dílů pro automobilový i kosmický průmysl. Jsou zkrátka všude kolem nás.

Pokud si však myslíte, že jsou výdobytkem moderní doby, mýlíte se. Jasným důkazem, že nanotechnologie uměli využívat už ve starověku, je Lykurgův pohár. Jde o skleněný pohár pocházející ze 4. století, jež byl zřejmě vyroben v Alexandrii, případně v Římě.

Nádoba je vysoka 16,5 cm a v nejširším místě má průměr 13,2 cm. Stojí na bronzové noze, která ovšem pochází z pozdější doby. Lykurgův pohár patří mezi tak zvané síťové poháry, které jsou na povrchu zdobeny vybrušovaným plastickým vzorem.

Utrpení krále Lykúrga

Tento pohár je unikátní použitím figurálního motivu na jeho povrchu, tzv. hautreliéfu, jež znázorňuje vousatého muže spoutaného výhonky vinné révy. Jde o thráckého krále Lykúrga, žijícího kolem roku 800 př.

n. l., potrestaného za to, že potlačoval kult boha vína Dionýsa. Podle legendy zavítal jednou Dionýsos do Thrákie spolu se svým průvodem. Král Lykúrgos však spatřoval ve víně záhubu lidstva, proto nechal průvod rozehnat.

Některé Bakchantky, průvodkyně boha Dionýsa, zajal, jiné nechal dokonce zabít. Samotný Dionýsos se musel zachránit útěkem a skokem do moře.

Za to Lykúrga bůh krutě potrestal. Seslal k němu jednu ze svých nymf, která krále donutila napít se vína z poháru. Lykúrgos následně propadl šílenství, v němž se pokusil znásilnit vlastní matku a následně se vydal vymýtit vinohrad, během čehož rozsekal na kousky vlastního syna Dryanta i svoji ženu, neboť oba považoval za vinnou révu.

Následně Dionýsos a jeho věrní opletli v podobě výhonků vinné révy Lykúrgovo tělo a téměř ho utýrali k smrti. On si, ve snaze vysvobodit se z pevného sevření, usekl sekerou vlastní nohu, poté vykrvácel a zemřel.

Podle výjevu se proto poháru říká Lykurgův. Jeho původ je nejasný, první zmínky o něm pochází z roku 1845, kdy byl majetkem rodiny Rothschildů.

Pohár objevil roku 1857 ve sbírce Lionela Nathana de Rothschild (1808–1879) známý německý kunsthistorik Gustav Friedrich Waagen. Čistota výbrusu a vlastnosti skla poháru ho dokonale ohromily. Trvalo mu však pět let, než Rothschilda přesvědčil, aby zpřístupnil tento unikát veřejnosti.

Nakonec souhlasil a v roce 1862 se pohár objevil v expozici Victoria and Albert Museum v Londýně. Rothschildovi potomci Lykurgův pohár následně muzeu v roce 1958 odprodali za symbolických 20 tisíc liber.

Lykurgův pohár mění barvu

Největší zvláštností poháru, díky které proslul, je jeho schopnost měnit barvu v závislosti na osvětlení. Pokud na něj dopadá světlo zepředu, má zelenou barvu, ovšem pokud zezadu, zbarví se sytě červeně.

Jeho barvu ovlivňuje i tekutina, která je v poháru obsažená. Jestliže je v něm voda, je modrý, když olej, změní se jeho barva na jasně červenou. Je toho dosaženo přimícháním stříbra a zlata do skla. Do milionu dílků skla zamíchali mistři skláři 330 dílků stříbra a 40 dílků zlata.

Překvapující jsou však rozměry těchto částeček, mají totiž přibližně 50 nanometrů v průměru, což znamená, že jsou tisíckrát menší než krystaly soli. Jak je možné, že toho byli antičtí skláři vůbec schopní?

Na tuto otázku vědci zatím odpověď nemají. Pohár zřejmě vznikl k oslavě vítězství římského císaře Konstantina Velikého (272–337) nad despotickým spoluvládce Liciniem (263–325). Unikátních vlastností poháru bylo zřejmě využíváno k ověření, zda v nápoji není jed, případně pomáhal určovat zralost hroznů, ze kterých se vyrábělo víno.