Meteorologie není jen »předvídání počasí«. Je to nauka o složení a charakteristikách atmosféry a o fyzikálních dějích, které v ní probíhají. K meteorologii patří i využití základních fyzikálně-atmosférických poznatků v různých biologických, ekologických a dalších oborech.
Aerosol – nepatrné pevné nebo kapalné částice ve vzduchu. Ve velkoměstě může být v jednom cm3 mnoho milionů částic. V Arktidě nebo Antarktidě často méně než 10 částic
Bouřka – důsledek rychlého výstupu vlhkého teplého vzduchu do výšky až 10 km. Přitom vznik kupových věží, z nichž vypadávají silné srážky (déšť, krupky, kroupy). V mracích silné elektrické pole, při dostatečném potenciálovém rozdílu blesky. Náboje vznikají hlavně tříštěním kapek ve výstupném proudu.
Duha – atmosférický optický jev, objevující se na opačné straně oblohy, než je Slunce, které ze strany osvětluje přeháňkový mrak. Vzniká lomem světla na vodních kapkách. Spektrální barvy od červené až po fialovou jsou tím výraznější, čím větší jsou dešťové kapky.
El Niňo – občasné proniknutí teplé povrchové vody v Pacifiku k břehům Peru a Ekvádoru, vyvolané tlakovými osciliemi v blízkosti rovníku mezi západním a východním Pacifikem. Možná příčina klimatických anomálií.
Fata morgána – anomální průběh světelných paprsků v přízemních vrstvách vzduchu, vyvolávající zrcadlení vzduchu.
Golfský proud – teplý mořský proud vznikající v Mexickém zálivu. Proudí směrem k severní a západní Evropě a ovlivňuje tím podnebí.
Humidní oblast – vlhká oblast s hojnými srážkami výrazně převyšujícími výpar.
Chování zvířat – zvířata mají k povětrnostním vlivům bezprostřednější vztah než lidé. Z jejich chování lze vyčíst leccos o vývoji počasí. Zvířata však nevnímají přicházející počasí, nýbrž reagují jen na jisté povětrnostní pochody.
Inverze – silné prochlazení přízemních vrstev vzduchu v tlakové výši vede ke vzniku „polštáře“ studeného vzduchu pod teplejším vzduchem (přízemní inverze). To omezuje výstupné pohyby vzduchu a vede k hromadění odpadních plynů a znečišťujících příměsí pod teplým vzduchem. Výskyt zejména na podzim a v zimě.
Jíní – druh usazených tuhých srážek. Objevuje se, když teplota vzduchu klesne pod bod mrazu. Vodní pára stimuluje na rostlinách nebo na půdě a tvoří se bílý povlak. Na vozovkách může přispívat k tvorbě některých forem ledových usazenin.
může přispívat k tvorbě některých forem ledových usazenin.
Kouřmo – usazování molekul vodní páry na kondenzačních jádrech. Předstupeň srážek, snižuje viditelnost. Při dohledu pod 1000 m začíná mlha.
Ledový den – den s trvalým mrazem, kdy je teplota po 24 hodin pod 0 °C.
Monzun – sezonně podmíněné proudění vzduchu. V létě proudí vzduch od chladného moře proti teplé pevnině (letní monzun), v zimě z chladné pevniny nad teplé moře (zimní monzun). Typický pro jihovýchodní Asii, obdobné situace
Níže (cyklona) – oblast nízkého tlaku vzduchu. Vířivý pohyb vzduchových hmot. Tvoření teplých a studených front. Převládají procesy vedoucí ke vzniku oblačnosti. Důležité povětrnostní jevy: vítr (vichřice), srážky. Typické pro západní a severní povětrnostní situace.
Oblaky – viditelná soustava částic vody nebo ledu, zpravidla produkt kondenzace vodní páry v důsledku výstupných pohybů. Oblaky kupovité a vrstevnaté, řasy.
Povodeň – výrazné přechodné překročení dlouhodobé střední hodnoty stavu vody nebo průtoku řeky. Každé jezero a úsek řeky má vlastní povodňové charakteristiky. Povodně
jsou vyvolány táním sněhové pokrývky zejména na jaře, nebo intenzivními dešti. (Může vzniknout i takzvaná ledová povodeň při ledovém nápěchu nebo zácpě koryta).
Rosa – tvoření malých kapiček a jejich usazování na zemi nebo blízko ní (například na trávě) v důsledku kondenzace vodní páry z okolního vzduchu. Za jasných letních nocí může produkce rosy činit až 0,3 l/m2.
Stoletý kalendář – základem jsou . sedmiletá pozorování počasí, která prováděl opat M. Knauer v letech 1652 -1658. Později vznikla domněnka, že počasí má sedmiletý rytmus. Předpovědi na tomto základě jsou víc než náhodné.
Tlak vzduchu – tlak atmosféry na každé místo zemského povrchu. Měřen v milimetrech rtuťového sloupce (760 nm na hladině moře), nově v hektopascalech (1013,2 hPa na hladině moře). Tlak vzduchu klesá s výškou. Rozdělení tlaku vzduchu je podstatný opěrný bod pro posouzení vývoje počasí.
Vlhkost vzduchu – podíl vodní páry ve vzduchu. Vzduch může při dané i teplotě pojmout jen určité množství > vodní páry (až do nasycení), přebytek se vysráží. Teplota, při níž je při témže tlaku vzduchu dosaženo nasycení, se i nazývá rosný bod.
Zvláštnosti oblaků – doplňující charakteristika zaměřená na typický detail oblaku, jako např. tuba, rotorový . hlavový mrak zvaný arcus, viditelné ; proužky srážek čili virga, kapsovité útvary jménem mammma, kovadlina (incus) na i vrcholu bouřkového mraku a další.