Právě od září se ozývá halasné troubení jelenů. Radostně ohlašují, že pro ně začíná dvouměsíční říje, doba zvýšené pohlavní aktivity provázející páření.
Samci bojují o získání harému laní. Rozmnožování zvířat vědci ještě úplně nezmapovali. Navíc musejí měnit poučky, které se zdály neotřesitelné:
Nedávno se mj. prokázalo, že v přírodě vládne „dámská volenka!“ Mnohá zvířata si libují v homosexualitě. Výjimkou není ani výhodná změna pohlaví, nevěra a jiné zvláštnosti.
Rozhodující je „názor“ samičky!
Dosud se i zkušení odborníci domnívali, že samičky většiny druhů jsou slabé, pasivní a jen odevzdaně čekají, jakého budoucího partnera se dočkají. Vždyť zdatní samci překypující silou spolu tvrdě bojovali, aby dokázali, kdo je nejsilnější. Měli by si tedy vybírat samičky, jak se jim zlíbí. Ovšem, jak se nyní ukazuje, hlavní slovo často mívá samička.
Vědcům se díky novým objevům stále daří revidovat věci, o kterých si dosud nikdo nedovolil pochybovat. Často to následně pomůže vysvětlovat i chování lidí. Výjimkou není ani rozmnožování.
Badatelé v britském Oxfordu nedávno zjišťovali, proč muži považují sebemenší známky zájmu od žen za výzvu k milostnému kontaktu. Došli k závěru, že iniciátorem mužského výboje bývá instinktivní ženské chování, které je tak lstivé, že za iniciativnější jsou v konečném důsledku mylně považováni muži. V tom se podobají samičkám šimpanzů. Odborníci už tvrdí, že ve dvou třetinách případů zahajuje námluvy žena. To dokazuje, že rovněž v lidské společnosti dosti převažuje již zmíněná „dámská volenka.“
Věděl to už Darwin
Nyní na podzim si laň vybírá nejatraktivnějšího paroháče, aby se stal otcem společných potomků. Jde totiž o přenos nejlepších genů! Na uvedené zásadní „genové“ měřítko poukazoval britský badatel Charles Darwin už v roce 1872. Hovořil o „sexuální selekci“ a označoval ji za jeden z nejvyšších principů, pohánějících evoluci.
Bohužel i tak renomovaný vědec tvrdě narazil na zeď dobové morálky. Veřejné mínění znělo, že tak jako v občanském životě, i mezi zvířaty musí dominovat muž – patriarcha. Darwinovy „kacířské“ názory byly zavrženy na více než století!
Cení se kvalitní ocas i hlas
Ze stejných „genových“ důvodů si samičky dalších živočišných druhů svého favorita vybírají podle jiných znaků. Například pávice velice oceňuje velikost a nádheru ocasu svého nápadníka. Je totiž důkazem, že partner dokáže přežít i se značnou fyzickou zátěží.
Marion Petriová z univerzity v britském Oxfordu několika pávům ustřihla po 20 ocasních pérech. Tím se stali absolutně nezajímaví pro paví slepice, které zkoumaly jen samečky s kompletním ocasem. Vlašťovky hodnotí partnera podle barvy břicha, která je u nich zřetelným indikátorem zdravotního stavu.
U ptáků pěvců, obdařených složitým hlasovým ústrojím (syrinx), se zas cení kvalitní hlas. Nejen jásavé trylky skřivanů, slavíků, střízlíků, drozdů, ale i jiné hlasové projevy jsou však důležité při sbližování. Každý má prostě to své! Třeba u žabáků, hlas ropuchy americké (Bufo americanus ) doletí až do kilometrové vzdálenosti. Ovšem i naše žáby, např. ropucha obecná, dokážou velmi hlasitě koncertovat. Podle nejnovějších výzkumů dr. Allison Welchové z Michiganské univerzity (USA) má i u rosniček a podobných žabiček větší šanci partner, který ostatní předčí delším kváknutím.
Samičky vědí, co chtějí!
Britský zoolog Michael Miersch upozorňuje, že někdy si sebejistí samci ani nevšimnou, jakou hru s nimi vychytralé samičky některých druhů hrají. Nápadníky nijak neodmítají, ale rozhodnutí, kdo bude skutečným otcem, si nechávají pro sebe. A jak to dělají? Používají malý trik. Uchovávají spermie v pohlavních orgánech a teprve později si rozmyslí, kterou dávku od různých „dárců“ použijí k oplodnění. Samice netopýra rezavého má na rozmýšlení až 198 dnů; po které sperma skladuje. Velký rod savců jako jsou netopýři (asi 950 druhů) se akrobaticky páří hlavou dolů. Dokonce tak i rodí – samice vytlačuje mládě vzhůru.
Zoologové vysvětlují, že samičky se tak vybíravě nechovají z rozmaru. Mají na to právo! Potomstvu musí věnovat značnou část své energie, třeba při vyzrávání vajíčka v těle matky. Ta potřebuje často i oporu, ochranu. A což teprve, když se mláďata narodí.
Jsou ale i živočišné druhy, které nechávají matky a posléze i potomky na pospas osudu. Příkladem je i pes, kocour, kozel či býk. Naproti tomu u ptáků se péči o potomky věnují oba rodiče, někdy dokonce jen sameček, což se objevuje i u ryb. Některé samičky po splnění mateřských povinností vysílením umírají. Takový osud občas potkává například chobotnice. Někdy podivná smrt zaskočí i samečky, občas dokonce ještě před milováním!
Jde to i bez samců?
V přírodě není nic jen černobílé. Domněnku o dámské nadvládě narušují třeba šimpanzice, u kterých převažuje vzájemná sympatie a nikoli zdravotní zdatnost budoucího druha (možná se z toho u lidí vyvinula láska). Největším šokem asi je, že k rozmnožování některých druhů už ani není samec zapotřebí.
Schopnost rozmnožovat se je základním předpokladem života – od bakterie až po každého z nás. Živočichové se množí jedním ze dvou základních způsobů, pohlavně (sexuálně) anebo nepohlavně (asexuálně). Naštěstí sexuální způsob převažuje!
Životní pouť začíná v podobě jediné oplozené vaječné buňky, kdy splynou buňky samčího spermatu a samičích vajíček. Může k tomu dojít rovněž dvěma způsoby, vně nebo uvnitř těla samice.
V těle nebo mimo něj?
Vnější oplození se hojně vyskytuje u vodních tvorů. Při nejjednodušším způsobu živočichové vypouštějí do vody velké množství samčích a samičích buněk, které se smísí. Vyšší možností je, že místo anonymity „davu“ vytvoří dvojici partneři rozdílného pohlaví. Avšak i když se možná zdá, že se spolu páří (kopulují), oplozování se děje spíš ve vodě než uvnitř samičího těla.
Nás ale nejvíce zajímá oplození vnitřní, jehož obvyklým předpokladem je spojení samčího a samičího pohlavního orgánu a cesta spermií k vajíčku. I zde se můžeme setkat s různými variantami. Živorodé (viviparní ) druhy, jak už to jejich pojmenování napovídá, rodí živá vyvinutá mláďata. Největší skupinu z nich představují placentální savci (placentálové), jejichž mláďata se vyvíjejí v děloze samice. V průběhu období březosti přechází výživa a kyslík z matky do plodu orgánem zvaným placenta. Tou opačným směrem odcházejí různé odpadní zplodiny.
Někdy nejsou mláďata při porodu vyvinuta ještě nedokonale, takže musejí „dozrávat“ ve vaku, umístěném vně na těle samice – exemplárním příkladem je klokanice.
Nižší kategorii představují ovoviviparní druhy, třeba plazi a žraloci. U nich se uvnitř těla vyvíjejí vajíčka. Jakmile se z nich vylíhnou mláďata, ihned odcházejí ven.
Nejméně náročným způsob mají vejcorodé (oviparní) druhy, reprezentované hlavně ptáky, kteří kladou oplozená vajíčka ještě dříve než se plod vyvine. Klasickým příkladem jsou vajíčka domácích slepic. Od doby, kdy rodiče začnou sedět na vejcích, začíná i uvnitř vajíček vyvíjet plod.
Jediný rodič stačí
Co se děje při rozmnožování asexuálním, které známe hlavně u různých bezobratlých živočichů, většinou velmi drobných, například měňavek? Jediný rodič z vlastního těla oddělí jednu jeho část, ze které poté vznikne další živočich. U dospělých nezmarů to vidíme na malých pupenech, ze kterých vyrostou noví jedinci. Brzy se odpojí a osamostatní. Mořské sasanky se zas prostě roztrhnou na dvě.
Asexuální reprodukce je velice rychlá. Má však jeden zásadní nedostatek. Jelikož se jí zúčastní pouze jeden rodič, jsou s ním potomci buď geneticky shodní anebo velice podobní. Už je to spíš klonování! U klonů navíc hrozí nebezpečí, že je všechny rázem zahubí nějaká choroba. To je například případ hmyzu sajícího šťávy (např. mšice). Nepohlavní množení jim však dává šanci, jak v krátkém časovém intervalu nárazově zvýšit svůj počet, když je hojnost potravy. Mohou se tak projevit i některé druhy ryb.
Nejlepší zbraní je sex!
Hrozbu devastace možnou chorobou či jinou hrozbou odstraňuje sexuální reprodukce, která vždy vyžaduje dvojici rodičů. Ti následovníkům předávají své geny, takže potomci jsou geneticky rozliční, každý má unikátní kombinaci znaků. Nejodolnější z nich přežívají, ostatní hynou, čímž se druh postupně, generaci po generaci, vyvíjí k dokonalosti.
Nic však není jednoduché – rodiče musejí být téhož druhu a biologicky přesně určeného pohlaví.
Najít toho pravého…
Pro drtivou většinu obyvatel živočišné říše platí zlaté pravidlo, že dřív než se budou rozmnožovat, musejí si obstarat vhodného partnera. Problémem to nebývá u zvířat, která žijí ve stádech či hejnech. Horší to mají tvorové, kteří dávají přednost samotářskému životu, např. některé šelmy.
Při hledání partnera druhého pohlaví využívají zvířata různých signálů – pachových, hlasových, někdy i světelných. Přitom každý druh má specifický „seznamovací kód“, který většinou nic neříká jiným druhům.
Jsem připravena!
Pro mnohé živočichy (např. koně) je důležitá moč, která signalizuje sexuální naladění samic. Velbloud zas neurvale kope do velbloudice, aby pustila moč, ze které pozná její sexuální naladění. Ovšem jiná zvířata (např. dikobraz, činčila) pomocí moči zájemce varují, aby se k nim nepřibližovali.
Dobré dílo se podařilo – zástupci rozdílného pohlaví se kontaktují. Jeden z nich- obvykle samec – pak dokazuje, že si partnerství zaslouží. Před samičkou se nakrucuje, ukazuje vytrvalost a předpoklady pro „rodinný“ život. K tomu slouží také svatební hry, někdy i dary.
Čich napoví mnohé…
Většina živočichů žije ve světě ovládaném pachy, které slouží k přenosu rozmanitých informací. Očividným důkazem je „psí pošta“, kdy pejsek svou močí zanechává příbuzným rozmanité vzkazy..
Pachové žlázy ústí na nejrůznějších místech těla. U králíků pod bradou, u jezevce pod ocasem. Například kočka domácí přichází do říje, kdy je sexuálně vnímavá, dvakrát do roka. V takovém období šíří pachy a hlasitě mňouká, aby přilákala kocoury.
Narozdíl od jezevce, který si pachem značkuje příslušníky vlastního stáda, takže okamžitě pozná, že se mu tam objevil jinak páchnoucí jezevčí záletník.
Obdobně se pomocí feromonů (chemických pachových stop) vyhledávají stejné druhy hadů.. Rekordmany jsou některé můry, které citlivým čichem zachytí jedinou molekulu feromonu samice až na pětikilometrovou vzdálenost. Ještě dál šel sameček obaleče: Vylučuje totiž vlastní feromon, který zabraňuje ostatním konkurentům zachytávat pach samice, kterou on pronásleduje. Jistě není nezajímavé, že podvědomé sexuální vábení pomocí feromonů nedávno vědci zjistili i u lidí.
Neznají se a mají potomky!
Spíš kuriozitou je rozmnožování, kdy se samci se samicemi ani nesetkají a přitom mají potomky! Běžné je to u mořských bezobratlých živočichů jako jsou koráli a ježovky. Těm stačí vnější oplození, kdy do mořské vody vypouštějí balíčky pohlavních buněk, vajíček a spermií. Když se balíček dostane k hladině, rozplyne se a uvolněná vajíčka a spermie různých živočichů téhož druhu se smísí a dochází k oplodnění. Nejde to ovšem dělat kdykoli a ledabyle. Načasování řídí přesné přírodní hodiny, měnící se fáze Měsíce. Vajíčko oplozené vnějším způsobem je mimo matčino tělo a mořské vlny ho unášejí jak vítr chmýří. Někde se přilepí na mořském dnu na rostlinu či písek a vývoj pokračuje. Vnější oplozování nemá šanci na souši, kde by pohlavní buňky vlivem působení vzduchu velmi rychle vysychaly a hynuly.
Homosexuálové i hermafroditi
Tvrzení, že zvířata jsou v drtivé většině heterosexuální a sex využívají výhradně k rozmnožován není pravdivé. Odborníci dosud zjistili u téměř 450 druhů zvířat (z toho 130 ptáků) projevy homosexuality. Setkat se můžeme i s hermafrodity (oboupohlavní).
Zvířata si mnohdy vybírají k pohlavnímu styku partnera stejného pohlaví. Což však neznamená, že by jindy nemohla mít pohlavní styk s pohlavím opačným.
Lesbické antilopy
Homosexuální jsou například mšice, mnozí červi, holubi, morčata, bizon americký, ovce tlustorohá, žirafy, buvol africký, gazela Thomsonova, voduška kob, labuť černá, husa velká, různé druhy racků, sluk a papoušků, skalňák, mroži, tuleni, rypouši, kapustňáci, kosatka dravá, plejtvákovec šedý, delfíni skákaví a dlouholebí, gorily, rozliční makakové a hulmani a šimpanzi bonobo.
Namnoze to souvisí se skutečností, že zatímco samci mívají sexuální choutky po celý rok, jejich samice bývají sexuálně aktivní jen během každoroční krátkého hárání (tj. v říji) a i tehdy jen minimálně.
Protipólem je antilopa druhu voduška kob, která se v sexu, navíc lesbickém, přímo vyžívá. Žije totiž ve stádech složených pouze ze samic; se samci se setká pouze výjimečně, kvůli oplodnění. Jinak většinu času samice tráví námluvami anebo sbližováním s ostatními samicemi, a také lesbickým stykem, napodobujícím pokrývání samci. Znalci odhadují, že půvabné antilopy mají lesbický styk v průměru až dvakrát za hodinu!
Homosexualita má své výhody
Homosexualita v přírodě neohrožuje a neničí heterosexuální rozmnožování, ale napomáhá mu stabilizací jednotlivců a komunit vytvářením citových a podpůrných svazků, právě tak jako dává tolik potřebné uvolnění sexuálnímu nutkání, které by jinak mohlo vyvolávat frustraci a konflikty. Vědci se domnívají, že se v tom jen tak zbůhdarma „nevyžívají“, ale že homosexuální chování silně přispívá k přežití druhů.
Delfíni rádi dráždí partnerovy pohlavní orgány svým jemným „nosem“. Také se, podobně jako velryby, navzájem otírají masitými břichy. Kapustňáci tlamou uspokojují sexuálního partnera stejného pohlaví.
Samci lidoopů zas visí na větvi a dychtivě se o sebe třou penisy. S úžasem vědci pozorovali, jak se některé druhy lidoopů a opic vášnivě líbají, objímají a hladí. Přitom se mnohé skupiny střídají v aktivní a pasivní roli, v tom, kdo dráždí a koho dráždí, někdy se dráždí oba zároveň.
Například houseři husy velké se mohou vzájemně jeden druhému předvádět pomocí rituálů. Ornitologové zjistili, že nejenže mezi ptáky jsou homosexuální rodiče, ale že jsou vlastně úspěšnější než typické páry. Nejprve musí krátkým heterosexuálním vztahem zplodit potomka, potom se však už o něj starají páry stejného pohlaví. Má to své výhody. Samec sedící na vejcích může totiž mnohem úspěšněji bránit hnízdo proti dravcům a jiným útočníkům, zatímco druhý samec loví.
Otec nebo matka?
Vzhledem k tomu, že v přírodě nebývá nic jednoduché, ne všichni pohlavně se množící živočichové mají pouze ostře vymezené reprezentanty jednoho či druhého pohlaví. Například žížaly (dešťovky) a suchozemští plži jsou hermafroditi, kdy každý jedinec má najednou jak samčí, tak samičí pohlavní orgány. Každý dospělý exemplář se tak může stát vhodným rozmnožovacím partnerem pro kterékoli jiného.
Po spáření oba vypustí shluky oplodněných vajíček. Většinou také při vlastním rozmnožovacím aktu vzájemně spolupracují. Pohlavní fází si však občas vylepšují život i druhy, které se běžně rozmnožují nepohlavně.
Pohlaví podle potřeby
Vědci stále objevují živočišné druhy, u kterých se v průběhu života dospělého jedince náhle může v případě potřeby pohlaví totálně změnit. Běžné je to u ryb zvaných ploskozubci, které žijí v malých hejnech, kde panuje jeden samec. Když náhodou zahyne, jedna z mnoha samiček změní pohlaví a v nové roli se už dál chová jako zkušený samčí profesionál.
Některé druhy mění pohlaví pokud to považují za výhodné. Hlavním důvodem bývá nedostatek samic či samců. Předpokládá to ovšem být hermafrodit. Za přeborníky jsou pokládáni kanicové. Po vytření mohou tyto okounovitové ryby za několik sekund změnit barvu i pohlaví a zase se znovu spářit. Ve Středozemním moři byly pozorovány případy, kdy za několik hodin se dokázali proměnit i šestkrát.
V hejnu pestrobarevných ryb klaunů pohlavně kraluje dominantní pár. Jestliže jeho samec uhyne, nahradí ho některý z dospívajících. Jiné je to však v případě smrti samice, tehdy ji nahradí její dosavadní partner.
Některé druhy slimáků zase mění pohlaví s věkem. V mládí jsou samci, aby snáze zaváděli spermie, potom jako větší samice lépe zápasí s jinými slimáky o místa vhodná pro zachycení vajíček.
Když se dva perou…
Mezi živočichy (vedle člověka) se objevují rovněž transvestiti, kteří si fyzicky uchovají své pohlaví, ale navenek záměrně hrají pohlaví druhé. Známá jsou mj. morčata, mezi kterými je navíc 10 % homosexuálů. Na samici si hrají, aby podvedli svoje konkurenty a místo nich snáze a dřív oplodnili samice.
V jiné souvislosti známe tzv. satelitní samce. Výkonností se sice nevyrovnají zdatnějším, ale jsou o to vychytralejší. Když třeba dva statní jedinci (například jeleni) soupeří o primát kdo z nich oplodní čekající samici, oni se k ní tiše přikradou a oba bojovníky pohodlně předeženou. Jindy se poblíž silného kvákajícího žabáka, volajícího samičku, nenápadně usadí menší „satelit“ a jen čeká až se přivolaná žabka přiblíží, aby na ni mohl skočit a oplodnit ji.
Věrnost jako z románu
Legendárními se stalo duo homosexuálních čápů Holger a Edgar, kteří spolu šestnáct let věrně žili v jedné německé zoo, než jednoho z nich sežrala liška nebo kuna. Podobně si v jeruzalémské zoo rozuměli houseři Nehuda a Dašik, kteří spolu kopulovali a dokonce si postavili hnízdo, kde vyseděli vejce , která jim dali ošetřovatelé.
Opičí sex za odměnu
Pro menší šimpanze bonobo (nejbližší žijící příbuzné lidí – mají 95 jejich DNA) je sex alfou a omegou života. Zvířata o hmotnosti kolem 50 kg (výšce samce cca 95 cm, samice o 20 cm méně) žijí hlavně v lesích povodí řeky Kongo. Narozdíl od většiny ostatních savců se opice páří po celý rok. Sex bonobo nepovažují jen za prostředek k rozmnožování, ale slouží jim i jako určitý komunikační prostředek mezi členy tlupy.. Dokonce se jím navzájem odměňují i za různé „služby“.
Samice žijí v malých skupinách, kterým vládnou největší samice. Udržují spolu lesbické vztahy, spí, hledají potravu a vychovávají potomky v uzavřené, stálé rodině. Význam samců je pro ně okrajový, potřebují je hlavně na rozmnožování. V pubertě samičky bonobo opouštějí rodinu, ve které se narodily a vydávají se na zkušenou do světa. Na jiném území vyhledají jinou samičí skupinu, vstupují do lesbického vztahu se starší samicí, která se stane její společnicí ve všem. Páření s nepříbuznými samci v jiné oblasti zajistí, aby mláďata měla zdravě namíchané geny pro vývoj a přežití druhu.
Více se dozvíte:
1000 divů přírody, Reader’s Digest Výběr, 2002
Zvíře, Knižní klub, 2002
Michael Miersch, Sexuální život zvířat, Euromedia Group. k.s. – Ikar, 2001
Výstava velkoplošných fotografií spolupracovníka 21. STOLETÍ Michaela Fokta, ZVÍŘATA Z OČÍ DO OČÍ, kterou můžete do 31. října 2006 navštívit v Nákupní galerii Atrium (Karlovo náměstí 10, Praha 2) – více na www.foto-fokt.cz .
Blikající touha
V přírodě není nouze o rozmanité způsoby sexuálního vábení. Mezi nejzajímavější patří využití světélkování (bioluminiscence), tedy schopnost vydávat viditelné záření chemického původu..
Dosud se na světě podařilo objevit přes 2000 druhů suchozemských světluškovitých tvorů. Samečkové mají většinou křídla, což jim mohou jen závidět samičky. Ty sedí a vysílají záblesky chladného, nejčastěji zeleného, světla, vznikajícího ve světelných orgánech na zadečku. Zvláště v tropech, kde jsou světlušky větší než tuzemské, mají i jiné světelné zbarvení.
Každý druh bliká specifickou frekvencí. Například v Malajsii velká samička blikne 90krát za minutu. Na louce obydlené světluškami bývá až padesátkrát víc samečků, kteří za letu vysílají světelnou vizitku. Pokud se samičce zalíbí, hned roztouženě zabliká kladnou odpověď „Jsem volná!“ a nápadník u ní nedočkavě přistane. Co se stane pak? Kopulace trvá až 20 hodin a samička po ní naklade až tisíc vajíček.
Mnozí odborníci předpokládají, že světélkování (kromě jiných účelů) pomocí orgánů fotofórů slouží k sexuálnímu vábení i některým tvorům, jejichž trvalým bydlištěm je tmavá mořská hlubina. Příkladem je život nevzhledného ďasa mořského. Jeho samička je asi desetkrát větší než drobný sameček. Obě pohlaví využívají „studeného světla“, ovšem většinou rozdílné barvy. Ve snaze získat partnerku ďas čichem hledá její pach a velkýma očima vyhlíží vábivý svit. Poté se jí zakousne do kůže, časem s ní sroste a následně se propojí i jejich krevní oběh, takže sameček se stává jakýmsi trvale vegetujícím parazitem, který až do konce života poskytuje samici své sperma. Někdy má jedna rybka takových „přívěsků“ více.
Kdo má největší penis?
Nejdelším pohlavním údem ze všech živočichů se chlubí plejtvák. U této velryby, největšího zvířete světa (délka až 33 m, váha až 60 tun) dosahuje při ztopoření délky až 250 cm, takže by hravě dosáhl na strop běžné obytné místnosti. Stříbrnou příčku v této kategorii obsazuje slon se 150 cm – navíc s penisem dokáže hbitě cvičit jako s chobotem. Třetí je pak žirafák (110 cm) před koněm (60 cm) a tapírem (50 cm). Delfín skákavý ztopoří svůj orgán až do délky 45 cm.
Šimpanz se „pochlubí“ 8centimetrovou délkou, orangutan dokonce poloviční. Delší nepotřebuje, neboť se neprosazuje v boji s ostatními samci. Opičáci mají svůj harém, kde jsou věrné samičky bez vyšších nároků. Také proto nejhůř dopadl mohutný samec gorily, ten může samičku pomilovat s penisem který na délku měří jen tři centimetry. Zahanbí ho i mušáci, kteří mají penis delší než tělo.
Kocourům zas penis pokrývají šupiny a háčky, které u samice vyvolávají ovulaci. Kočky to bolí, takže po páření zaženou partnera políčkem. To nehrozí u stonožek, jejichž partneři vedle pohlavního údu mají spermatem naplněná i nožní tykadla.
Rejsek v poměru k tělu má penis jako slon. Ovšem uprostřed má kloub, takže ho po použití sklopí jak kapesní nožík.
Mají dva penisy!
Všemocná příroda se až kuriózně předvedla u pavouků a hmyzu. Samčí a samičí orgány jednoho druhu do sebe přesně zapadají jak klíč do zámku. Tak se mohou pářit jen živočichové patřící ke stejnému druhu.
Velký rozruch nyní vyvolal německý vědec Karl Jordan, když dokázal, že pro některé motýly to neplatí. Navíc pohlavní otvory samiček některých motýlů a čmeláků fungují jako univerzální zámek, který může využívat více klíčků – tvarů penisů, ba i údů jiných druhů.
Americký vědec William Eberhard zas tvrdí, že absurdně zkroucené pohlavní údy nejsou bezpečnostním klíčem, ale hlavně ozdobou, která má svést samičku. Vzhledem k tomu, že jedině ona určuje, s kým se spáří, vybírá si podle tvaru i délky penisu.
Ohromující podívanou nabízejí samci některých plazů – např. ještěrky zelené mají dva penisy, na levé a pravé straně. Používají prostě ten, který je blíže k samičce.
Říje znamená vrchol
Říje je dobou zvýšené pohlavní aktivity, která provází páření savců. Periodicky ji vyvolávají hormonální změny. Vždyť to napovídá už i sám termín „hormon“. Ten pochází z řečtiny a znamená „pohánět“ či „ stimulovat“.
U samců je tímto hlavním chemickým mediátorem testosteron. Má zásluhu na tom, že pučí zbytečné paroží, narůstají barevná péra či svalová hmota. Za porod a tvorbu mléka zas odpovídá oxytocin – hormon slasti.
Říji doprovází zvýšená činnost pachových žláz, nezvyklé počínání, snadnější dráždivost, zvukové projevy, boje samců apod.
Období říje u evropských zvířat:
Srnci – od poloviny července do srpna;
Jeleni – od září do poloviny října;
Daňci – říjen;
losi – září;
kamzíci – od konce listopadu do konce prosince;
divoká prasata – listopad (také březen)
Rozdílná je i délka říje, např. skot – 1 den; kůň – 5 až 7 dnů; vepř – 2 až 3 dny; ovce – 1 až 2 dny; koza 1 – 2 dny.
O přízeň se musí bojovat!
Pokud nemají vlastní harém, snaží se nápadníci samičkám zalíbit i tím, že se v boji zbaví možného soka. Žirafí samci se přetlačují krky a bijí hlavami. Zmije obecné se do sebe zapletou, ukážou sílu a poražený se s hanbou odplazí. Prasata používají dvě bojové techniky. Pokud mají malé kly (např. prase divoké) bočně zasazují rány a sekají do plecí soupeře. Veliká prasata pralesní (dlouhá až 2,1m) s velkými kly volí boj hlavou proti hlavě.
V Africe a Asii žijí příbuzní dikobrazů – ureni. Sexuálně aktivní samice počká až se k ní připojí samec. Poté však krátkými houkavými zvuky přivolá četné jiné zájemce. Všichni nápadníci se poperou, střílejí po sobě bodlinami. Štěstí u samičky má jen jediný – vítěz, který je většinou mimořádně velký a zdobí ho nejvíce ostnů.
Kopulační rekordy
Až 56 hodin nepřetržitě kopulují (páří se) muchnicovití komáři (čeleď Bibionidae). Pokud jde o savce, primát drží fossy – cibetkovité šelmy z Madagaskaru. Jsou dlouhé asi 80 cm a průměrný pohlavní styk trvá přes hodinu, přičemž samec se drží zuby za zátylek samice, která stále mňouká. Pohlavní spojení je tak těsné, že dvojice může společně šplhat po větvích.
Pouhých pět sekund postačí na pohlavní akt humrům. Na počátku spojení samice odvrhne tvrdou ulitu, která zakrývá vchod do pohlavního otvoru. Potom čeká až nová schránka ztvrdne natolik, aby humřice mohla stát na nohou. Partneři se k sobě tisknou břichy, podobně jako mořští koníci.
Chobotnice, olihně či sépie zvlášť upraveným chapadlem, tzv. hektokotylovým ramenem, vytáhnou z vlastního těla velké množství tzv. spermatoforů se spermatem. Při páření samec rameno zasune do dýchací trubice samice a jejího genitálního vývodu. Jakmile spermatofory nasají vodu, sperma se rozptýlí po vajíčkách.
Pavoukům jde přímo o život!
Velkým dobrodružstvím je namlouvání pavouků. U mnoha jejich druhů samička mnohokrát převyšuje samečka. Samečci křižáků, jakmile se ocitnou na okraji pavučiny obývané samičkou, zatahají nožkou za hedvábné vlákno a tak vyšlou signál, že se blíží roztoužený ženich nikoli nějaká pochutina. Teprve pak se může přiblížit a ona ho většinou nechá žít. Toho zneužívají některé australské skákavky. Ačkoli se pářit nehodlají, lákají k sobě partnery a hned je uloví.
Nejznámější zvířecí kanibalkou je černá vdova. Samička váží padesátkrát více než její nápadník. Smrtí vždy končí kopulace u druhu křižáků Araneus pallidus. Do toho samice zanoří jedovaté drápy a po krátkém páření ho sežere!
Letem vzdušným světem…
* Trubec (včelí samec), který se přes stovky konkurentů vítězně dostane ke včelí královně, s burácivým zvukem vystřelí do královské komůrky sperma. Královnu utěsní rychle tuhnoucím výměškem a zahyne!
* Motýl Otakárek fenyklový pohlavním orgánem i „vidí“ – nervové buňky na zadečku rozlišují světlo a tmu.
* U sýkorek modřinek ani ornitolog na první pohled nerozezná pohlaví. Až v roce 1998 švédští vědci objevili jejich tajný pohlavní znak. Teprve v ultrafialovém spektru, které tito ptáčkové ovládají, se modrá čepička u obou pohlaví barevně.
* Labutě nejsou věrné až do smrti. Pokud z jejich spojení není potomek, každý z páru hledá jiného partnera.
* Sameček much výkalnic hnojních vytěsní spermata předchůdců a 80 % vajíček oplodní sám.
*Kolibřík jemný – nejmenší pták světa, velikost čmeláka. Vajíčko je menší než hrách.
* U některých ptáků (např. kosi, orli) je až 70 % potomků památkou na nevěru samičky.
Důvěrnosti od vody
* Tření úhoře říčního se marně snaží ( i v ponorkách) pozorovat generace vědců v Sargasovém moři uprostřed záhadného Bermudského trojúhelníku (v Atlantském oceánu u pobřeží Severní Ameriky). Úhoři sem putují až 7000 km na svatební cestě ze sladkovodních řek a jezer Evropy. Po vypuštění jiker či mlíčí umírají.
* Samci některých druhů velryb jsou násilníci, kteří pronásledují osamělé samice.
* U rypoušů sloních jsou největší rozdíly mezi pohlavími. Zatímco samci váží až čtyři tuny a měří pět metrů, samice jsou o polovinu kratší. Třicet až čtyřicet tvoří harém vítězného samce.
* Při páření žraloků musí samec přistát po boku samice. Potom použije dvojitý penis. Spolu se spermatem vhání do partnerky silný proud vody, aby vymyl sperma předcházejícího konkurenta. Tak se potomka spíš dočká ten. který kopuloval poslední.
* Sviňuchy (velryby) mají na špičce penisu chemické receptory. Tak i ve tmě při plavání najdou vagínu samičky
Sex na souši
* Záhadné kruhy v obilí často vytvářejí nikoli UFO, ale srny. Na konci rituálního pronásledování běhají až 10 minut v uzavřeném kruhu.
* Samice vačnatců (např. klokani) mají dvě pochvy, které jsou oddělené. Tak si sameček může vybrat, do kterého otvoru (jako u elektrické zásuvky) vsune penis, aby se pak pářil asi půl hodiny.
* Medvědovi stačí k sexuálnímu uspokojení necelá minuta, někdy však vydrží i hodinu
* Žížaly mají v blízkém okolí až osm milenců – hermafroditů. Při páření se objímají.
* Hraboš polní se páří již ve 13 dnech života. Myš může poprvé rodit už ve 32 dnech.
* Lvi se dokážou pářit až čtyřicetkrát za den
* Říjné sloní samice lákají samotářské samce z mnoha kilometrů infrazvukovými tóny.
* Zaječice může být znovu březí ještě než porodila mláďat z předchozí březosti. Pokud není připravena na páření, samečka odežene
* Samice ježka před pářením stáhne bodliny, dikobrazice je sklopí.
* Želvy začínají pohlavně žít až od 25 let.
* Ježek po páření vyloučí tekutinu,, která v pochvě vytvoří tzv. vaginální zátku, takže další nápadník už nemá šanci. Podobný „ vynález“ užívají mj. i samci morčat, netopýrů a krys. U krys však následný samec zátku vyloupne a pochutná si na ní.
