Už naši praprapředci lovili různé živočichy. Situace se však občas obrátila, když se možná kořist náhle proměnila v útočníka. 21. STOLETÍ vás zve do světa zabijáků lidí.
Pokud jde o případy, kdy se kořistí stává sám člověk, bylo by omylem se domnívat, že poslední okamžiky před smrtí musí snad vidět jen vyceněné tesáky, cvakající mohutné čelisti, hrůzné drápy, jedové zuby, chobot či obludu, která ho jak pírko táhne pod vodu. Na základě vědeckých poznatků a četnosti tragických napadení člověka zvířetem jsme sestavili následující žebříček útočníků. Poznáte, že dost často o počtu lidských obětí nerozhoduje ani tak velikost útočníka.
1. Komáři (moskyti) zabíjejí pomalu a tiše
Počet lidských obětí: dva až tři miliony ročně
Rozšíření: celý svět
Charakteristika: Tento hmyz z čeledi komárovitých (Culicidae) útočí na teplokrevné oběti ve více než 3000 podobách. Malí upírci se liší velikostí, ovšem jen výjimečně přesáhnou délku 16 mm a hmotnost 2,5 g. Za noc urazí i 10 km a dokážou létat bez přestávky až 4 hodiny rychlostí kolem 2 km/hod.
Nebezpečí: Některé druhy (jen samičky!) přenášejí velmi nebezpečné nemoci – malárii a horečku Dengue. Po probodnutí kůže útočník vstříkne do ranky sliny, které omezují srážlivost krve. Zároveň působí jako analgetikum, aby kořist nevnímala bodnutí a nebránila se. Tak se do organismu postiženého dostávají choroboplodné zárodky.
Malárie: Nejhrůznější je malárie, kterou mají na svědomí zimničky – parazitičtí prvoci rodu Plasmodium. Odolávají očkování, lékům a jsou velice přizpůsobiví. Na člověka je přenášejí výhradně komáři rodu Anopheles. Toho odborníci považují za nejnebezpečnější zvíře na světě! Počet jím postižených se pohybuje každoročně mezi 200–500 miliony lidí.
21. STOLETÍ upřesňuje: Na malárii každou minutu umírají dva lidé, z toho je každodenně 3000 dětí mladších pěti let. Nákaza se nejvíc vyskytuje v Africe na jih od Sahary až po sever JAR.
2. Asijské kobry – plazi se představují jako chladnokrevní vrazi
Počet lidských obětí: 50 000 ročně
Rozšíření: Asie (určité druhy se v menším množství plazí v Africe, kde hrozí více druhů tzv. plivajících kober, teprve v roce 2003 byla objevena plivající kobra nubijská – Naja nubiae)
Charakteristika: Kobra je nejproslulejším hadem lidské historie. Pro Indy se stala posvátnou, ačkoli tam ukončí život desítek tisíc dětí, žen i mužů. Má četné reprezentanty – především v Asii. Hlavní vám představíme:
Kobra královská (Ophiophagus hannah)
Největší jedovatý had světa (délka až 5,5 m ) žije (mj. v porostech bambusu) v Indii, Malajsii, Indonésii, na Filipínách.
Nebezpečí: V jedových žlázách má jed na zabití 10 000 obvyklých obětí, což jsou hlodavci, ptáci, ještěrky, žáby. Jedna dávka by teoreticky zahubila 150 lidí; na ně však útočí jen výjimečně.
Kobra indická (Naja naja)
Až dvoumetrový plaz s podobou „brýlí“ na hřbetní straně krku (brejlovec) si oblíbil zejména tropickou Asii, nejhojněji se plazí v Indii. Člověka napadne, jen když se jím cítí ohrožen. Nejprve varuje – vztyčí přední část těla a syčí. Když možná oběť zůstane v klidu, nic se neděje. K útoku ji vyprovokuje pohyb.
Nebezpečí: Oběť stiskne čelistmi a do těla jí vstříkne jed, někdy i opakovaně. Jednou dávkou (0,2 mg) může teoreticky zabít až 16 lidí. Jediný gram by zahubil 80 lidí, 150 psů nebo 16 000 myší. Velký exemplář mívá v zásobě až 2,5 g jedu!
Obrana po uštknutí kobrou: Včasné podání hadího séra.
21. STOLETÍ upřesňuje:
Jeden poddruh kobry indické, zvaný Naja naja atra, vystřikuje jed až několik metrů daleko. Nejčastěji míří na oči. Ovšem většinou se kobry do kořisti zakousnou extrémně ostrými zuby a do rány vstříknou jed. Lidi zabíjejí z jediného důvodu – cítí se ohroženi.
3. Bodavka tse-tse nese smrtící spánek
Počet lidských obětí: cca 35 000 ročně
Rozšíření: Afrika (tropické oblasti na jih od Sahary)
Charakteristika: Nenápadná malá (cca 1 mm) žlutohnědá moucha, podobná ovádu, zůstává největším postrachem černého kontinentu. Má ráda jak rozsáhlé otevřené savany, tak deštné pralesy či říční údolí.
Nebezpečí: Bodavka tse- tse (Glossina morsitans) je přenašečkou původce spavé nemoci – prvoka trypanozomy spavičné. Kdyby vás bodla, vězte, že průměrné riziko nákazy je 1 : 100. Jsou ovšem oblasti, kde se nebezpečí výrazně zvyšuje. A co by následovalo? Prvním příznakem je bolestivý zánět v místě vpichu. Když ho přehlédněte, dostanete se do druhého stadia – objeví se otok lymfatických žláz, horečka, bolesti hlavy a kloubů, záchvaty třesavky. Pokud nevyhledáte lékařskou pomoc, za pár měsíců choroboplodný prvok zachvátí celý krevní oběh, jako tsunami pronikne do mozku a odtud do celé nervové soustavy. Teprve nyní nastává spavé období, kdy se mění rytmus spánku – přes den vás trápí silná ospalost, naopak v noci nemůžete spát. Přichází psychická zmatenost, změna osobnosti. Ztrácíte zájem o jídlo, takže dramaticky hubnete. Postižený se vláčí jako živá mrtvola, aby se brzy většinou změnil v opravdového nebožtíka.
Ochrana: Existují vhodné medikamenty, které jsou účinné zejména v první fázi postižení (po bodnutí). Bohužel léčba je dost drahá, takže si ji chudí Afričané nemohou nedovolit. Dnes v Africe tato nemoc postihuje více než 300 000 osob.
21. STOLETÍ vypátralo:
Odborníci se snaží využít moderní biotechnologie. Na ostrově Zanzibar vypouštějí miliony radioaktivním zářením sterilizovaných samečků této mouchy. Samečci se spáří se samičkami, které kopulují pouze jednou za život. Samozřejmě za těchto podmínek už nemají žádné potomky – a postupně vymírají. Dodejme, že tse-tse šíří vedle spavé nemoci také jiné choroby včetně zvířecích epidemií.
4. Štíři šíří strach oprávněně
Počet lidských obětí: až 5000 ročně
Rozšíření: téměř celý svět
Charakteristika: V různých koutech planety žije cca 1300 druhů štírů, pro člověka je však nebezpečných asi 50 druhů. Platí to zejména o středoamerických štírech z rodu Centruroides a především o špinavě žlutém štíru tlustorepém (Androctonus australis) ze severní Afriky. Jeho nervový jed, pokud jde o účinnost, by mu mohla závidět i kobra. Některé druhy štírů se zahrabávají do písku – třeba v Tunisku (nejnebezpečnější je prý ostrov Djerba), Maroku i Alžírsku.
Nebezpečí: Štír útočí, jen pokud je podrážděn. Na konci těla má jedový bodec s vakovitým zásobníkem. Bodec razantně zabodne do těla překvapené kořisti a vstříkne jed ze dvou vývodů po jeho stranách.
Ochrana: Vyrábí se protilátka proti neurotoxinu štírů, ale zatím ji experti nehodnotí jako zcela účinnou. Vzhledem k tomu, že po nočním lovu štíři hledají tmavé vlhké kouty, zalézají pod různé předměty, pasivní ochranou je důkladná kontrola oblečení a bot, dříve než je použijeme.
Nejvíce případů bodnutí štírem je právě v obydlí, a to zejména u dětí, což často končí smrtí. V největším ohrožení jsou batolata. Překážku pro štíry znamenají hladké plochy (třeba kachlíky kolem domu), po kterých se nedokážou pohybovat.
21. STOLETÍ uklidňuje:
Zdaleka neplatí, že každé uštknutí štírem musí mít neblahé následky! (To platí zejména pro Djerbu.)
5. Slon sází na svou velikost
Počet lidských obětí: více než 600 ročně
Rozšíření: Afrika, Asie
Charakteristika: Chobotnatec slon africký (Loxodonta africana) je největším
suchozemským savcem; dorůstá výšky až čtyři metry. Žije v deštných lesích, na savanách, najdeme ho i v horách do 5000 m. n. m. Délka těla: 7–9 m (samice 6,5–8,5m), hmotnost: 6–7 tun (samice 4 tuny), rychlost pohybu: až 40 km/h.
Nebezpečí: Největší zbraní slonů je velikost. Sloni už rozdupali nespočet lidských hlav a rozmačkali tisíce těl svých trenérů a majitelů, kteří je předtím bez problémů používali pro obchod, transport a jako turistickou atrakci. V nejhorším případě se slon dostane do stadia „masakru“, kdy se z něj stává zuřivá bestie, která ničí vše, co jí stojí v cestě. Jako zbraň užívají sloni obou pohlaví i mocný chobot a bílé kly. Sloni mají „sloní“ paměť a dobře si pamatují, kdo jim ublížil.
Pozor: Už Charles Darwin upozorňoval: „Žádné zvíře na světě není tak nebezpečné jako slon v říji!“ Tehdy totiž dočasně stoupá hladina pohlavního hormonu testosteronu až na šedesátinásobek a penis se topoří do rozměrů „druhého chobotu“. Dychtiví býci všude hledají říjnou samici. Přitom dokážou zabít lidi, kteří dostanou do jejich blízkosti. Člověka – mimo období říje – napadají tehdy, když naruší jejich území nebo zkříží cestu, kudy vodí mláďata. Období říje u slonů je několikrát ročně. (Říje se nazývá „musth“ a souvisí s perským pojmem „otrávený“.)
21. STOLETÍ doplňuje:
Obdobně se chová slon indický (Elephas maximus). Tělesnými parametry (výška 2–4 m, hmotnost 3–5 tun) je menší než jeho africký příbuzný. Nejjednodušším rozlišovacím znakem je velikost uší – slon indický je má výrazně menší. Samicím obvykle nenarůstají kly.
6. Buvol africký je nevyzpytatelný
Počet lidských obětí: více než 500 mrtvých ročně
Rozšíření: střední a západní Afrika
Charakteristika: Buvol africký (Syncerus caffer), také zvaný buvol kaferský, je býložravec afrických savan. Mohutné zvíře v tzv.kohoutku dosahuje výšky 1,4 m–1,7 m, délka těla může překračovat čtyři metry. Vzrostlý býk váží až 900 kilogramů, krávy asi polovinu. Rohy mohou být až metr dlouhé. Buvoli žijí ve stádech, kde bývá až několik set kusů. Podle velikosti se liší rozloha domovského okrsku jednoho stáda; pohybuje se od 60 do 1000 km2. Dominantní jsou dospělí samci.
Buvoli dokážou běžet rychlostí až 55 km/hod. Jediným přirozeným nepřítelem dospělého buvola je lev, telata někdy padnou za oběť záludným hyenám.
Nebezpečí: Nejen domorodci tohoto giganta považují za netvora. Ve svém chování je naprosto nepředvídatelný a chystá se zaútočit na každého tvora, který se blíží k jejich stádu. Má doslova „výkyvy nálady“ – jednou je mírumilovný a plachý, jindy útočí jako divoký predátor – rozběhne se proti oběti, aby jí připravil pomalou a nesmírně bolestivou smrt. Silnými tenkými rohy hravě probodává celé tělo, ba i lebku. Vzhledem k tomu, že buvoli žijí ve stádech, na nešťastníka současně útočí několik zdivočelých zvířat. Umírá na vnitřní zranění.
21. STOLETÍ aktualizuje: Nyní někteří zoologové útočnost buvola zlehčují argumentem, že zběsile zabíjí jen v případě ohrožení života. Podle nich se oběťmi prý většinou stávají lovci velké zvěře, kteří buvola postřelí. Turisté mohou buvolí stáda sledovat na safari bez ohrožení.
7. Včely nepřinášejí jen med
Počet lidských obětí: více než 400 ročně
Rozšíření: Téměř celý svět, přičemž ve směru k zemským pólům jich ubývá.
Charakteristika: Včely (Apoidea) po světě poletují v podobě cca 20 000 druhů, zejména v tropech. Liší se způsobem – většinou žijí společně, i když známe i druhy ryze samotářské.
Nebezpečí: Strašákem pro obyvatele Jižní a Severní Ameriky se staly velice útočné tzv. vražedné včely (Killer bees). Na svět je přivedl genetik Warwick Kerr, když na žádost brazilské vlády vyšlechtil supervčelu, která nashromáždí více medu než evropská včela medonosná. Docílil toho tak, že zkřížil evropské včely s africkými, které jsou však agresivní. Pokus se vymkl lidské kontrole roku 1957, kdy se létající vražedkyně nedopatřením dostaly do volné přírody. Napadají zvířata, ale také lidi. Nyní se počet těchto včel (se silným jedem) odhaduje na miliardu rojů.
21. STOLETÍ upřesňuje:
Na našem území žije asi 650 druhů včel. Nejznámější je včela medonosná (Apis mellifera), která vedle medu poskytuje různé jiné látky – včetně včelího jedu (využívaného i v medicíně).
8. Lva afrického – lidožrouta krášlí hříva
Počet lidských obětí: více jak 250 ročně
Rozšíření: Afrika.
Charakteristika: Lev (Panthera leo) je největším a nejsilnějším africkým predátorem. Má výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) a samci jsou proto až o 40 % větší než samice. V Africe žije mnoho různých poddruhů – např. východoafrický (Panthera leo nubica), mohutný senegalský či západoafrický (Panthera leo senegalensis) apod.
Lvi jsou – na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem – společenská zvířata. Žijí ve
smečkách, které mají cca 5–30 členů, někdy i více. Velikost smečky závisí na mnoha okolnostech (dostatek potravy, velikost teritoria,schopnosti samců ubránit smečku atd.) Smečku ovládají až čtyři dospělí samci, kteří brání ostatním samcům ve vstupu na své území.
Nebezpečí: Lvi jsou hlavně lovci velkých býložravců a kořist napadají ve smečce. K oběti se neslyšně plíží anebo skrytě čekají, až bude procházet kolem nich. Pak prudce zaútočí (běží rychlostí až 80 km/hod.) a kořist pronásledují, jen zřídka víc než 100 m. Úspěšnost lovu se odhaduje na 20–40 %. Po dostižení oběti ji lev sráží na zem tlapou nebo se velkým skokem dostane na hrdlo, kde se také nejčastěji zakusuje. Existují i lvi lidožrouti, kterým chutná lidské maso. Člověka totiž chápou jen jako pomalou, celkem objemnou kořist (chodící jen po dvou nohách). „Lvi ze Tsava“ roku 1898 v dnešní Keni sežrali 138 dělníků na stavbě.
21. STOLETÍ aktualizuje:
V letech 2003–2004 jediný lev, zvaný „obluda z Rufidži“, v Tanzanii za 20 měsíců zahubil 35 lidí. Ještě nedávno přirozené prostředí lvů sahalo od severu Euroasie (Portugalsko až Indie) až po Afriku (kromě Sahary). Lvi žili kdysi také v Americe.
9. Hroch je nebezpečný na suchu i ve vodě
Počet lidských obětí: více než 200 ročně
Rozšíření: Afrika (až do výšky 2000 m. n. m)
Charakteristika: Sudokopytník hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) je vegetarián; živí se převážně vodními rostlinami, které jsou pro ostatní býložravce nestravitelné. (To umožňuje speciální konstrukce hrochova žaludku.) Velikost hrocha se udává do 460 cm, výška v kohoutku do 150 cm, hmotnost samce mezi 1500 a 3200 kg, samice do 1500 kg. Hroši žijí ve stádech o 15–20 kusech, které vede dominantní samec.
Nebezpečí: Hrocha obojživelného odborníci považují za jednoho z nejnebezpečnějších zvířat Afriky. Velice agresivní jsou samci či samice, pokud mají mláďata a do jejich blízkosti se přiblíží „vetřelec“, tedy i člověk. Toho na kratší vzdálenost předčí i rychlostí běhu. Nejstrašnější zbraň představují stále dorůstající špičáky, které (s kořeny) měří až 70 cm (při hmotnosti 4 kg).
21. STOLETÍ zjistilo:
Hroši urputně chrání svoje teritorium. Na souši ho vyznačují trusem který ocasem roztrušují po kmenech stromů a kamenech. Ve vodě plavou rychlostí až 30 km/hod. Napadají domorodce, kteří se plaví na loďkách v jejich blízkosti. Člověk v mohutných čelistech připomíná slabou větvičku. Za chviličku ho běsnící obluda ve vodě utopí nebo udusí.
10. Tygr bengálský nemá rád pohled do očí
Počet lidských obětí: přes 200 ročně
Rozšíření: Indie, Bangladéš, Nepál aj.
Charakteristika: Ze všech druhů tygrů má nejhorší pověst jako lidožrout. Kořist získává kousnutím do vazu či zardoušením.
Nebezpečí: Ohrožuje zejména lidi pracující v lese – hlavně dřevaře a sběrače medu. Nejvíce čtyřnohých pruhovaných lidožroutů řídí v pralesech Sundarbanu, na hranicí mezi Indií a Bangladéšem. Lidé tam na obranu nosí masky s očima namířenými dozadu, aby zmátli největší šelmy světa, které se často zaleknou otevřenému pohledu.
21. STOLETÍ vypátralo:
V období vietnamské války (1964–1975) tygři usmrtili tisíce vojáků obou válčících stran.
TOP TEN živočichů, kteří podle odborníků mají každoročně na svědomí nejvíce lidských životů, doplňujeme stručně dalšími:
Levhart (Pantera pardus) – přes 100 obětí
Rozšíření: Afrika, Asie, Arabský poloostrov
Charakteristika: Mlčenlivý zabiják se v noci ke kořisti připlíží zezadu a prokousne jí hrdlo. Současně její břicho drásá drápy ostrými jako břitva. Větší kořist (včetně lidí) se snaží uložit v koruně stromů, aby ji tak chránil před silnějšími šelmami – např. lvem.
Medúza čtyřhranka smrtelná (Chironex fleckeri) – více než 100 obětí
Rozšíření: pobřeží Austrálie
Charakteristika: Tato medúza, objevená až v roce 1948 a přezdívaná „mořská vosa“, je příkladem toho, jak nevinně vypadající želatinová hmota plující v moři může bleskurychle usmrtit člověka, aniž by z toho měl někdo užitek. Představte si dvaceticentimetrový zvon z rosolovité hmoty (hmotnost cca 2 kg), ze kterého vlaje 60 až třímetrových ramen s miliony jedovatých žahavých buněk. Když živočich vlákna s trny vymrští, zaseknou se do oběti. Jediná dávka nervového jedu dokáže do tří minut usmrtit čtyři osoby. Někteří experti tuto medúzu považují za nejjedovatějšího živočicha světa.
21. STOLETÍ upozorňuje:
Průhledného živočicha plavci ve vodě téměř nevidí.
Krokodýl mořský (Crocodylus porosus) – přes 100 obětí
Rozšíření: vodstva jižní a jihovýchodní Asie a severní Austrálie.
Charakteristika: Délkou i přes sedm metrů a hmotností přes tunu je největším z dnes žijících krokodýlů a zároveň nejmohutnějším plazem.
21. STOLETÍ upřesňuje:
Pokud sečteme lidské oběti různých druhů krokodýlů, aligátorů a jejich blízkých příbuzných (např. kajmani), dobereme se nejméně k tisícovce obětí ročně.
Lední (polární) medvěd (Ursus maritimus) – cca 90 obětí
Rozšíření: Grónsko, severní pobřeží Severní Ameriky a Asie
Charakteristika: Stojící kolos měří 2,4–3,3 m, při hmotnosti u samců 400–700 kg, u samic 300–400 kg. Chráněné zvíře dokáže krátkodobě běží rychlostí až 40 km/hod. a plave 10 km/hod. Loví hlavně tuleně, nicméně občas zaútočí i na lidi, kterých však v jeho domovině mnoho není. Ve vodě má Nanuk, jak mu říkají Inuité (Eskymáci), nepřítele v mroži, který mu při útoku zespodu rozpárá břicho.
21. STOLETÍ aktuálně doplňuje:
V kanadském městě Churchill (900 obyvatel), ležícím na tradiční tažné cestě medvědů, děti chodí do školy jen v doprovodu stráže a v každém domě je připravena střelná zbraň. Je zde dokonce jakési vězení pro zbloudilé medvědy, kteří se běžně potulují po ulicích a vybírají popelnice.
Žralok bílý (Carcharodon carcharias) – cca 30 obětí
Rozšíření: V pobřežních vodách na celém světě. Zřídka se objevuje i na Jadranu.
Charakteristika: Pronásledování mnohatunové paryby dlouhé až sedm metrů zesílilo po filmu Čelisti (1975); nyní „králi děsu“ hrozí vyhubení.
Lidi však systematicky neloví, obvykle je napadá v situaci, kdy mu připomínají ploutvonožce. Tak žraloka (přezdívaného lidožravý) může zmást téměř každý člověk, jenž se tzv. plácá na hladině – např. surfař či potápěč).
21. STOLETÍ upřesňuje:
Žralok nejprve zaútočí na kořist zespodu, aby vykousl z těla velký kus. Potom kolem kořisti plave a vyčkává, až ji silné krvácení oslabí tak, že se nebude moci bránit. Snaží se tím vyhnout zranění, které by mu mohl ploutvonožec při zápasu o život způsobit např. drápy. Až poté se ke kořisti vrací, aby ji sežral. Přídomek „hyena moří“ dostal žralok tygří.
Více se dozvíte:
M. Ludwig, H. Gebhardt: 55 nejnebezpečnějších zvířat naší planety, Fortuna Libri, 2007
S. Parker: Velká kniha predátorů, Cesty, 2002
L. J. Dobroruka, V. Zadražil: Zvířata Severní Ameriky, Fragment, 1999
