Komáry jistě nikdo z nás nebude považovat za nějaký skvělý výplod evoluce. Američtí vědci přišli nedávno se zjištění, že lidé dokážou vývoji komárů ještě pořádně „přiložit pod kotlem“. Ve vodách kontaminovaných lidským odpadem se komáři nejen mnohem lépe množí, ale jsou i větší!
To, co je pro jednoho zosobněním pekla, je pro druhého naopak rájem. Tato pravda platí nejen pro lidi, ale i pro nejrůznější druhy organismů. A jak by vypadalo takové komáří peklo? Určitě budu nápadně připomínat místo, které by zase většině z nás lidí dělalo dobře. Čisto, vydezinfikováno, to všechno působí na komáry podobně jako na lidi představa pekelného ohně a koupelí v rozžhavené smůle. Takzvané ekologické optimum, nebo chcete-li komáří ráj, najdeme nejspíše v okolí co nejšpinavějších vod. Právě na jejich vzniku se nejrůznějšími činnostmi podílejí lidé. A tak se ocitáme na jedné straně klubka přepestrých ekologických vztahů. Čím lepší prostředí komárům vytvoříme, tím lépe a více se budou množit. Ačkoliv v našich podmínkách jsou zdrojem především nepříjemných štípanců, svým bodnutím mohou přenášet různé patogeny (u nás například tzv. „valtickou horečku“, vzácně i boreliózu – viz rámeček). Nezvratný důkaz o tom, jak lidé komárům napomáhají v množení, přinesli nedávno ekologové z Emory University v americké Atlantě.
Drobounké továrny na vajíčka
Stejně jako všichni ostatní zástupci hmyzu s proměnou dokonalou (Holometabola), procházejí i komáři poměrně komplikovaným vývojovým cyklem. Navzdory rozšířeným představám dospělí komáři krev nejrůznějších hostitelů ke svému životu nepotřebují. Bez problémů se uživí sáním rostlinného nektaru. Při svém rozmnožování však komáři vsadili na tzv. r-strategii. Ta jejich samičkám na rozdíl od tzv. k-stratégů., kteří mají mláďat málo, velí: Naklaď co největší množství vajíček a o další osud svých potomků se vůbec nestarej! Samičky, jimž evoluce připravila nevděčný úkol stát se jakousi drobounkou „továrnou na vajíčka“, se pro splnění tak náročného úkolu musí nejprve vrchovatě zásobit živinami (zejména bílkovinami). Ideální „samoobsluhu“ pro načerpání důležitých látek pro ně proto představují velká teplokrevná zvířata včetně lidí. Pro jejich nalezení, které je pro zachování rodu nezbytně důležité, nenechala příroda nic náhodě. Komáří samičky jsou vybaveny velmi citlivými smysly, umístěnými v tykadlech. Registrují především oxid uhličitý, molekuly mastných kyselin a také teplo, což jsou všechno průvodní jevy výskytu živého organismu, potenciálního zdroje živin.
21. STOLETÍ upřesňuje:
Ačkoliv si řada lidí myslí, že komáry vábí světlo nočních lamp, není to s jejich vášní pro světlo zdaleka tak horké jako u jiných druhů hmyzu (např. motýlů či brouků). Do rozsvícených oken je v létě ani tak nelákají lampy, jako spíše „vůně“ jejich potenciální kořisti.
Bez vody to nepůjde
Když se samičky dostatečně dobře nakrmí a potěší se samečky, začnou klást vajíčka. Všechny druhy komárů jsou částí svého života vázány na vodu. Ideálním místem pro jejich vývoj jsou buď podmáčené a bažinaté oblasti se stojatou vodu, nebo místa, která jsou každoročně zaplavovaná buď během jarních či letních povodní. Samičky různých skupin druhů či rodů proto také upravily své zvyklosti podle toho, jak bude příští život vajíčka a larvičky vypadat. Například u nás žijící druhy komárů rodů Culex a Anopheles kladou svá vajíčka přímo na povrch vody. Každá jednotlivá snůška obsahuje mezi 50–200 vajíčky a larva se z nich vylíhne prakticky hned. Oproti tomu komáři rodů Aedes a Ochlerotatus zase kladou vajíčka do hlíny v nejrůznějších terénních prohlubních. Na suché zemi mohou taková vajíčka přečkat mrazy i suchá období i po několik let. Na své si přijdou až v momentě, kdy prohlubeň konečně zaplaví voda. Vajíčka se probudí k životu a rychle nalíhnutí komáři pak způsobují rozsáhlé kalamity. Z přibývajících záplav a povodní můžeme lidi vinit snad jen nepřímo. Co však ovlivnit lze, je čistota povrchových vod. A právě zde máme my lidé stále značné rezervy.
Splašky, ty nám chutnají!
Dr. Luis Fernando Chaves dnes působí na Emory University v americké Atlantě. Jeho původní vlastí je však Venezuela, z níž si přivezl svou největší vědeckou vášeň – zkoumání vztahů mezi parazity a infekcemi a strukturou lidského osídlení krajiny. Ve Spojených státech pokračuje zejména ve výzkumu komárů, kteří v jeho rodné zemi přenášejí zejména obávanou malárii a horečku Dengue. Spolu se svými kolegy se rozhodl zkoumat vodu z okolí Atlanty a také její drobné obyvatele, komáří larvy. Když srovnal výsledky získané průzkumem znečištěných vod s čistými, zjistil, že kontaminované vody s vyšším obsahem fosforečnanu amonného ((NH4)3PO4) obsahují mnohem větší množství komářích larev. „Fosforečnan amonný velmi svědčí bakteriím a dalším mikroorganismům, kterými se larvy komárů živí,“ vysvětluje Chaves. Podle jeho zjištění komáři ve znečištěných vodách nejen lépe přežívali a rychleji rostli, ale také se rychleji líhli z vajíček. Do karet ale hraje komárům ještě další věc. Ve znečištěných vodách se hůře daří predátorům (pulcům, drobným rybkám, dravým larvám ostatního vodního hmyzu), kteří by jinak napomáhali udržet jejich populace na uzdě. Z Chavesových výzkumů tedy plyne ponaučení, které jistě neplatí jen pro bezprostředně ohrožené regiony: čistota odpadních vod bude vždy důležitou prioritou!
Co lze chytit z komářího štípnutí?
Zdravotnicky nejvýznamnější nemocí, kterou mohou samičky krvesajných druhů komárů přenášet, je malárie způsobovaná parazitickým prvokem rodu Plasmodium. Tato nemoc se šíří především v tropických oblastech, zejména v Jižní Americe, subsaharské Africe a jižních oblastech Asie. V našich zemích se vyskytovala ještě v 50. letech 20. století, přenášely ji zejména u nás žijící druhy rodu Anopheles (A. maculifomoratus, A. labranchiae, A. messae). Komáři však nepřenášejí prvoky, ale i parazity mnohem menší, viry. Zdaleka ne všechny napadají člověka, když už se tak ale stane, mohou způsobit vážné zdravotní komplikace, nezřídka končící smrtí. Například flaviviry způsobují onemocnění, jako je žlutá zimnice, západonilská horečka či horečka Dengue (přenáší zejména druh Aedes aegypti). Togaviry stojí zase za onemocněními, jako je epidemická polyartritida (Ross River Fever), běžná zejména v Austálii). Bunyaviry jsou zase původci onemocnění jako je „valtická horečka“ nebo „ťahyňa“, které lze chytit od komárů i u nás (přenáší je zejména běžný komár Aedes vexans). Příbuzné viry jako Lednice či Sedlec napadají zvířata, zejména hlodavce a ptáky. Všechny poslední tři jmenované viry jsou pojmenovány podle slovenské, moravské a české lokality.
Komáři se představují
Podle našich současných znalostí jsou dvoukřídlí (Diptera) po broucích (Coleoptera), motýlech (Lepidoptera) a blanokřídlých (Diptera) čtvrtým nejpočetnějším hmyzím řádem. Na mysli zde však nemáme počet jedinců, ale počet jednotlivých druhů. Odborníci dělí řád na dvě velké skupiny. Tou různorodější a druhově početnější jsou krátkonozí (Brachycera), kde najdeme velkou řádku typických dvoukřídlých, jako jsou mouchy, ovádi, střečkové či puklice. Komáři patří společně s muchničkami či podobnými, ale většími tiplicemi do podřádu dlouhonohých (Nematocera) z řádu dvoukřídlých (Diptera). Z celkových asi 3000 druhů, které v čeledi komárovitých (Culicidae) dokázali dodnes specialisté popsat, se na našem území vyskytuje něco mezi 40–50 druhy (většina literatury dnes udává 43 druhů v 6 rodech). O co menší je však počet druhů, o to více dokážou komáři „nahnat“ své rozšíření počtem jedinců. Při kalamitním výskytu, zejména v lužních lesích a zaplavovaných loukách jižní Moravy (dolní Pomoraví, Podyjí), může počet jejich larev v krychlovém metru vody dosáhnout počtů jdoucích až do desítek tisíc!