Dosud nejstarší přímé genetické důkazy o psech pocházely z doby před 10 900 lety, protože DNA ze starších vzorků byla příliš fragmentovaná na to, aby šlo rozlišit mezi psem a vlkem. Pokročilejší sekvenční techniky nyní umožnily analýzu starších vzorků, která jasně ukázala, že psi byli společníky lidí dlouho před vznikem zemědělství..

Průlomový výzkum, jehož závěry byly publikovány v časopise Nature, odhalil, že trvalé pouto mezi lidmi a psy se vytvořilo před více než 15 000 lety. Posouvá tak nejstarší genetické důkazy o domestikovaných psech o 5 000 let dále do minulosti.

Dříve archeologické důkazy silně naznačovaly, že psi byli domestikováni z šedých vlků před koncem poslední doby ledové, asi před 12 000 lety. Přímé genetické důkazy byly staré pouze 10 900 let. Přesné datování, místo a okolnosti domestikace však zůstávaly i nadále zahaleny tajemstvím.

Nejstarší exemplář, starý 15 800 let, byl nalezen pohřbený vedle lidských ostatků v turecké Anatolii. Druhý, čelistní kost stará 14 300 let, pak v Goughově jeskyni v anglickém Somersetu, kterou obýval kmen známý svými kanibalskými rituály.

Nalezená čelist měla po obou stranách úmyslně vytvořené otvory, takže je možné, že psi byli po své smrti rovněž zkonzumování. „Před 15 000 lety již v Eurasii, od Somersetu po Sibiř, existovali psi s velmi odlišným původem.

To naznačuje možnost, že k domestikaci došlo během poslední doby ledové, více než 10 000 let před objevením se jakýchkoli jiných domácích rostlin nebo zvířat,“ uvádí Lachie Scarsbrook z Univerzity Ludwiga Maxmiliána v Mnichově.

Psi jsou s lidmi déle, než se myslelo

Spolu s vědci z londýnského Přírodopisného muzea se podílel na vytvoření studie, v jejímž rámci byly analyzovány kosti z Goughovy jeskyne ve Velké Británii, Pınarbaşı v Turecku a dvou lokalit v Srbsku.

Pokročilé sekvenční techniky umožnily spojit drobné fragmenty starověké DNA a rekonstruovat celé genomy. Zjištění odhalila, že psi byli rozšířeni v Evropě a západní Asii již nejméně před 14 000 lety. Izotopová analýza kostí nalezených v Turecku pak odhalila, že psi konzumovali stravu bohatou na ryby, což odpovídalo místní lidské stravě, což naznačuje, že psi byli lidmi záměrně krmeni.

Existovaly také důkazy o hlubokých citových vazbách. Kosti tří štěňat byly nalezeny pohřbené nad nohama člověka v Pınarbaşı, což odráží propracované pohřby lidí prováděné touto skupinou. Druhá studie, na které se podílel například Anders Bergström, přednášející na University of East Anglia a dříve působil v Francis Crick Institute, pak analyzovala více než 200 starověkých vzorků kostí psů a vlků.

„Dlouho jsme mohli zjistit, zda se jednalo o psa nebo vlka, pouze pohledem na kosti, což není nutně tak spolehlivé,“ vysvětluje Anders Bergström, novější techniky to již umožňují.

Posila při lovu či varování před predátory

Nejnovější zjištění, publikovaná těmito dvěma mezinárodními týmy, poskytují bezprecedentní podrobnosti o tom, jak se zakořenilo naše starověké partnerství se psy, a ukazují, že moderní evropská psí plemena, od buldoků po labradory, sdílejí velkou část svého původu s těmi, kteří žili po boku starověkých lovců a sběračů v Evropě.

Psi měli tehdy vzhled malých vlků, pravděpodobně s kratším čenichem a méně silnými čelistmi. „Snad nikdo neočekává, že by vypadali jako čivava,“ podotýká Scarsbrook.

Úzký genetický vztah mezi psy napříč třemi lokalitami naznačuje, že po domestikaci se psi mohli rychle rozšířit po celé Evropě a pravděpodobně s nimi obchodovaly nepříbuzné skupiny. „Skutečnost, že si lidé tak brzy ‚vyměňovali psy‘, znamená, že tato zvířata musela být důležitá,“ domnívá se Laurent Frantz z Univerzity Ludwiga Maxmiliána v Mnichově, který se podílel na první studii.

„Museli sloužit i jinému účelu než jen jako domácí mazlíčci. Je šílené si pomyslet, že by krmili tohoto poměrně velkého masožravce jen z dobroty svého srdce, protože vypadají roztomile,“ dodává. Psi mohli podle něj zvyšovat efektivitu lovu nebo mohli účinně varovat před predátory.

Zdroj: The Guardian