Stolička, která patřila neandertálci, nalezená na Sibiři má v sobě hlubokou díru, která je pozůstatkem po „vrtání“ zubního kazu. Jedná se tak o nejstarší známý důkaz svědčící nejen o zubním ošetření a o pokročilých metodách léčby, které neandertálci využívali, ale i o soucitu, který měli s trpícími..

V Čagyrské oblasti na Sibiři byly již dříve vykopány pozůstatky neandertálců, stejně jako tisíce kamenných nástrojů, které používali. V rámci vykopávek byla objeven i zub, konkrétně stolička, jež v sobě měla hluboký otvor, který zřejmě vznikl pomocí ostrého tenkého kamenného nástroje za života majitele zubu.

Tento zákrok musel být nesmírně bolestivý, ale poskytuje vhled do chování neandertálců, stejně jako drsnosti jejich povahy.

Na jedničku by to nebylo, ale…

Ksenija Kolobovová, archeoložka sibiřské pobočky Ruské akademie věd v Novosibirsku, k tomu uvádí: „Tento objev silně posiluje nyní již dobře podložený názor, že neandrtálci nebyli brutálními, méněcennými bratranci našich předchůdců, ale sofistikovanou lidskou populací se složitými kognitivními a kulturními schopnostmi.“ A dodává:

„Invazivní lékařská léčba přidává další rozměr k rostoucímu seznamu pokročilých neandrtálských vzorců chování.“.

Je to poprvé, kdy bylo vrtání zubů prokázáno u někoho jiného než zástupců Homo sapiens a stáří dalších nálezů předchází o více než 40 000 let. Justin Durham, profesor orofaciální bolesti na Newcastleské univerzitě a hlavní vědecký poradce Britské stomatologické asociace, poté, co si prohlédl snímky zubu, prohlásil:

„Kdybych měl na základě toho snímku hodnotit práci studenta zubního lékařství, nedal bych mu jedničku, ale vzhledem k okolnostem je to docela působivé.“.

… všechna čest neandertálskému zubaři

Stolička má uprostřed hluboký otvor zasahující do zubní dřeně. Mikroskopické rentgenové snímkování odhalilo změny v mineralizaci, které naznačovaly závažný zubní kaz. Vyhlazené okraje vyvrtané dutiny a opotřebení uvnitř naznačovaly, že jedinec přežil a po zákroku ještě nějakou dobu žvýkal daným zubem.

Vědci provedli experimenty na třech moderních lidských zubech, aby demonstrovali, že otvor stejného tvaru a stejných vzorů mikroskopických drážek lze vytvořit ručním otáčením úzkého, protáhlého nástroje vyrobeného z místního jaspisu mezi dvěma prsty. Proniknutí dentinem tímto přístupem trvalo 35 až 50 minut nepřetržité práce.

„V moderní stomatologii musíme používat diamantové frézy, které se otáčejí rychlostí přes 40 000 otáček za minutu, abychom se dostali skrz vnější povrch zubu,“ dodal Durham. „Je to tedy fenomenální úspěch, a proto smekám klobouk před neandrtálcem, který to dokázal.

Z mého pohledu to skutečně demonstruje myšlení na vysoké úrovni a dovednosti na vysoké úrovni.“ Durham zákrok popsal jako „začátek léčby kořenových kanálků“. Zároveň upozornil na fakt, že takto odhalený zub bez plomby by byl náchylný k chronické infekci.

Projevy altruismu i sebeovládání

Mezi předchozí důkazy péče neandrtálců o nemocné a zranitelné členy skupiny, jež svědčí o vyvinuté sociální struktuře a altruismu, patří objev dospělého muže s ošetřenou zlomeninou paže a deformacemi v obou nohou či dítěte s Downovým syndromem, které přežilo nejméně do šesti let věku.

To by nebylo možné bez ostatních členů skupiny, kteří nemocným a zraněným poskytovali nejen péči, ale i potravu a ochranu.

Nejnovější objev pak odhaluje nejen soucit, ale i působivou úroveň sebeovládání pacienta. „Co mě zasáhlo a stále zasahuje, je to, jak neuvěřitelně silnou vůli musel mít tento neandrtálec,“ říká Lydia Zotkinová, archeoložka Ruské akademie věd a spoluautorka studie.

„Musel si jistě uvědomit, že ačkoli bolest samotného zákroku byla větší než bolest způsobená zánětem, byla pouze dočasná a musel ji zkrátka vydržet.“ A dodává: „Teď pokaždé, když jdu k zubaři, myslím na toho chlapa.“.

Zdroj: The Guardian