Odolnost mechu známého jako čepenka odstálá (Physcomitrella patens) podle vědců naznačuje, že by v budoucnu mohl pomáhat s tvorbou kyslíku či obohacováním půd během vesmírných misí, ačkoliv sám není poživatelný..

Vědci o odolnosti tohoto druhu mechu již něco vědí, často se totiž vyskytuje v oblastech s neúrodným bahnem, jedná se tak o průkopnický druh rostliny. O jiném druhu mechu, rourkatci šedožebrém (Syntrichia caninervis) je zase známo, že při experimentech na Zemi dobře odolává podmínkám podobným Marsu.

Japonští odborníci se nyní rozhodli otestovat mechy v ještě drsnějších, vesmírných podmínkách. Jejich spory připevnili na vnější plášť Mezinárodní vesmírné stanice a nechali je tam na pospas kosmickému záření, vakuu, hlubokému mrazu i vysokým teplotám.

Schopné množení i po pobytu ve vesmíru

Vědci pod vedením Tomomichi Fujita z Hokkaidské univerzity v Japonsku nejprve vystavili tři různé mechové struktury simulovanému vesmírnému prostředí na Zemi. Zjistili přitom, že spory mechu uzavřené ve struktuře známé jako sporangium byly nejodolnější a byly schopny vyklíčit po vystavení úrovním nejnebezpečnějšího UV-C záření, které překračovalo energii 100 000 joulů na metr čtvereční.

Obalené spory poté vědci poslali na ISS na palubě kosmické lodi Cygnus NG-17. Ty tak následně strávily devět měsíců v držácích vzorků s různým nastavením filtru vně ISS. Po návratu na Zemi byly spory stále schopné se rozmnožovat.

„I když mech nemůže být součástí jídelníčku, jeho odolnost nabízí vhled do vývoje udržitelných systémů podpory života ve vesmíru. Mechy by mohly pomáhat s tvorbou kyslíku, regulací vlhkosti nebo dokonce s tvorbou půdy,“ říká k tomu Fujita.

Poté, co byly vzorky vráceny na Zemi, vědci zjistili, že všechny vykazovaly vysokou míru klíčení. Dokonce i ty, které byly ve vesmíru plně vystaveny UV záření, měly míru klíčení 86 % ve srovnání s mírou 97 % u spor, které zůstaly na Zemi.

Je však pravdou, že určitý typ chlorofylu ve vzorcích vykazoval jisté známky degradace.

Dokáží i aktivně růst a prosperovat?

„Pokud takové spory dokážou vydržet dlouhodobou expozici během meziplanetárního cestování a poté se po rehydrataci a zahřátí úspěšně oživí, mohly by jednoho dne přispět k vytvoření základních ekosystémů mimo Zemi,“ domnívá se Fujita.

Studie se ovšem zaměřila pouze na přežití spor ve vesmíru. „Zda mech může klíčit a růst za různých mimozemských podmínek – včetně různých úrovní gravitace, složení atmosféry a úrovní radiace – zůstává otevřenou otázkou,“ podotýká vědec.

Agata Zupanská z institutu SETI, která se na studii nepodílela, uvedla, že je třeba mít na paměti, že u dormatních či vysušených biologických forem, mezi které patří spory a semena, byla již dříve prokázána větší odolnost vůči extrémním podmínkám prostředí než u hydratovaných buněk a tkání.

Ačkoliv vědkyně studii uvítala, zdůraznila, že vnější prostředí ISS, jakkoliv drsné, plně neodráží složitost skutečných podmínek v hlubokém vesmíru, včetně těch na Měsíci či Marsu. „Hodnota vesmírných rostlin se projeví pouze tehdy, pokud mohou aktivně růst a prosperovat mimo Zemi,“ uvádí Zupanská.

„I když je odolnost spor důležitá, představuje pouze první krok k širším cílům pěstování rostlin v mimozemském prostředí,“ dodává.

Zdroj: The Guardian