V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat samce jiného druhu, Messor structor, a to bez účasti otců prostřednictvím zvláštního mechanismu připomínajícího klonování..
Nový výzkum publikovaný v časopise Nature popsal tento fenomén jako xenoparitu, tedy reprodukci, při níž matka jednoho druhu vytváří geneticky čisté jedince druhu jiného.
Hlavní autor studie biolog Jonathan Romiguier z Montpellierské univerzity k tomu uvedl: „Je to, jako kdyby psí fenka porodila kočku. Něco, co jsme považovali za nemožné.“.
Zkoumané kolonie Messor ibericus v jižní Evropě ukázaly, že královny vytvářejí dva typy potomků. Pracovníci, kteří tvoří základ fungování mraveniště, vznikají jako hybridi, kombinací genetické informace samice M. ibericus a spermatu samce M. structor.
Aby tedy kolonie prosperovala, potřebuje mít k dispozici samečky druhého druhu. Pokud však v okolí žádní nejsou, nastupuje fascinující záložní řešení. Královna v takovém případě dokáže vytvořit čistokrevné samce M. structor, jejichž jaderná DNA je totožná s tímto druhem, přestože mitochondriální DNA, která se dědí po matce, pochází od M. ibericus.
„Je to poprvé, kdy jsme u zvířat pozorovali pravidelnou tvorbu jedinců jednoho druhu v tělech samic druhu jiného,“ komentovala objev evoluční genetička Lucie Mazo z University of Lausanne.
Tento jev zásadně zpochybňuje tradiční představy o hranicích mezi druhy. Obvykle platí, že kategorie druhu je definována schopností produkovat vlastní, reprodukčně životaschopné potomky. V případě těchto mravenců se však ukazuje, že k přežití jednoho druhu je nutné pravidelné vytváření a využívání jedinců druhého druhu.
Evoluční biologové upozorňují, že taková strategie může být výhodná zejména v geograficky izolovaných oblastech, kde populace M. structor nežije. Kolonie M. ibericus si v takovém prostředí umějí samce potřebného druhu jednoduše „vyrobit“.
Přesto zůstává řada otázek nezodpovězených, především mechanismus, jakým se v embryu odstraní nebo obejde vlastní nukleární DNA matky. „Pokud pochopíme přesný proces, může to změnit i naše uvažování o vzniku hybridních druhů a o samotné podstatě pohlavního rozmnožování,“ doplnil Romiguier.
