Dlouhodobé cestování vesmírem ohrožuje lidské zdraví vysokými dávkami radiace i vystavením mikrogravitaci, má také negativním vliv na psychiku. složitým ho činí i nároky na zásobování stravou. Vědci věří, že to vše by mohla vyřešit strategie, která umožňuje různý tvorům přežít extrémní nedostatek odpojením se od reality:

hibernace. Bude možná i u člověka a jak jsme s tím vlastně daleko?.

Hibernace je 250 milionů let starou fyziologickou strategii, která umožňuje savcům, ptákům, rybám a dalším živočichům přežít extrémní nedostatek výrazným útlumem životních funkcí. Problém však spočívá v tom, že lidé nejsou přirozenými hibernátory.

Na rozdíl od veverek, medvědů, netopýrů a mnoha dalších druhů jsme se nevyvinuli tak, abychom dokázali radikálně snížit svůj metabolismus, když jsou zdroje vzácné.

Aby se tento problém překonal, pracuje rostoucí skupina vědců po celém světě na vývoji technik, které by mohly u lidí hibernaci bezpečně vyvolat. V rámci svých zkoumání tito vědci, z nichž někteří jsou financováni Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a NASA, odhalují, jak se hibernující tvorové sami „vypínají“ – a pak se znovu zapínají – bez jakýchkoli negativních následků po měsících bez jídla, vody a pohybu.

„Toto je velmi slibná oblast,“ říká Christiane Hahnová, která v ESA dohlíží na výzkum vesmírné biologie. „Mohla by naprosto změnit budoucnost vesmírného cestování.“.

Tajemství hibernace syslů

Elena Gračevová, fyzioložka z Yaleovy univerzity, dohlíží na velkou kolonii syslů páskovaných (Ictidomys tridecemlineatus), kteří pocházejí ze středozápadu USA a Kanady. „Tato zvířata jsou v létě jako my, ale v zimě se z nich stávají úplně jiní tvorové,“ vysvětluje vědkyně.

„Jejich srdeční frekvence klesá na jeden úder každých několik minut a jejich tělesná teplota se drží jen na 4 °C, což je teplota v lednici. Přesto jsou stále naživu.“ Gračevová studuje, jak tito tvorové dokáží přežít bez vody až 8 měsíců.

Během hibernace totiž nepijí, i když je jim voda nabídnuta. V jejich mozku objevila oblast zvanou subfornikální orgán (SFO), která při hibernaci sehrává zásadní úlohu.

Na rozdíl od zbytku mozku postrádá klasickou hematoencefalickou bariéru, takže může monitorovat chemické složení a fyzikální vlastnosti krve. Při hibernaci dbá na rovnováhu tekutin v těle bez příjmu vody, monitoruje hustotu krve a snaží se zabránit dehydrataci, potlačuje pocit žízně a pomáhá udržet minimální autonomní tonus, aby nedošlo k úplnému kolapsu cévního řečiště.

Dobrou zprávou pro lidskou hibernaci je, že tato oblast mozku se vyskytuje i u druhů, které nehibernují, včetně lidí.

Hibernace u člověka? Možná!?

Vědci nyní zkoumají způsoby, jak narušit lidskou fyziologii, abychom i my mohli těžit z výhod hibernace. Respektive, zatím se u lidí snaží dosáhnout alespoň stavu tak zvaného syntetického toporu. Zatímco hibernace trvá zpravidla týdny až měsíce, topor neboli stav strnulosti v přírodě trvá jen několik hodin až dní.

U živočichů, kteří běžně nehibernují (včetně člověka), se vědci snaží vyvolat topor pomocí farmakologických látek nebo cílené stimulace mozku.

Kelly Drewová, profesorka na Ústavu arktické biologie na Aljašské univerzitě, se již více než dvě desetiletí věnuje studiu syslů Parryových (Spermophilus parryii), žijících na Sibiři, kteří hibernují od srpna do května.

Během hibernace klesá jejich tělesná teplota z 37 °C na teploty pod bodem mrazu. Drewová se zaměřuje na to, jak si tato zvířata chrání mozek, srdce a svaly při nízkých teplotách, což je stav, který by normálně živé buňky zabíjel.

Spolu se svými kolegy zjistila, že myosin, klíčový svalový protein, během hibernace radikálně mění způsob, jakým sysli využívají energii, což jim umožňuje přežít nízké teploty bez poškození.

Topor za cenu operace mozku

V posledních letech se vědcům podařilo vyvolat syntetický topor u řady zvířat, tyto experimenty však často využívaly invazivní techniky, obvykle nějaký druh operace mozku. Například profesor fyziologie na Boloňské univerzitě Matteo Cerri se zaměřil na buňky v raphe pallidus (jedno ze švových jader) v dolní části mozkového kmene, hrajícím klíčovou roli v regulaci teploty a spotřeby energie.

Za běžných okolností jde o hlavní spouštěč výroby tepla v těle, který při vystavení organismu chladu okamžitě vyvolá svalový třes a spalování hnědého tuku….

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 10/2026, které vyšlo 16.9.2026.

Zdroj: The Guardian