Básníky inspiruje, vlky podněcuje k vytí, moře zvedá do přílivu a lidstvo nutí zvedat oči k obloze. Takový je jediný přirozený satelit naší domovské planety. Nechybělo však málo a Země by, podobně jako třeba Venuše, žádnou oběžnici neměla. Jak by takový svět vypadal?.

Stalo se to v dobách, kdy planeta Země byla vlastně ještě dítětem. Tehdejší provoz v čerstvě zformované Sluneční soustavě byl mnohem hustší než dnes a létalo zde ledacos. Třeba protoplaneta velikosti Marsu, kterou o 4,5 miliardy let později lidé pojmenují jako Theia.

Právě ta se dostala do kolizního kurzu ze Zemí a výsledkem byla kataklyzmatická srážka, přičemž současné simulace ukazují, že kdyby k ní došlo jen lehce pod jiným úhlem, Země by se roztrhla na dvě poloviny.

Nakonec přežila jen tak tak, byť zjizvená a se stopami impaktu ve svých hlubinách. A ještě jeden pozůstatek po této události zůstal: Měsíc.

Jak by vypadala naše Země, kdyby neměla svou přirozenou družici? V mnoha ohledech jinak. Nejen Země totiž působí svou gravitací na Měsíc, tento jev působí i opačně, příkladem mohou být slapové jevy (nejznámější jsou příliv a odliv).

Měsíc mimo jiné zpomalil i zemskou rotaci, a kdyby ho nebylo, den na Zemi by byl podstatně kratší, trval by asi jen osm hodin.

Vzduch by byl pravděpodobně hustší. Srážka, která způsobila vznik Měsíce, měla totiž mimo jiné za následek i velké ztráty plynů, které obepínaly naši planetu. Vzhledem ke zrychlené rotaci Země, by se více projevovaly západo-východní větry.

A to ne ledajaké, hurikány by zde byly na denním pořádku. Z vesmíru by Země zřejmě vypadala podobně jako Jupiter, obepínaly by ji různobarevné pásy vzniklé z proudění vzduchu.

Největší změnou by nebyly temnější noci, ale nejcitelnější dopady probíhaly tam, kde je lidské oko téměř nevidí, tedy v oceánech, atmosféře i v samotném pohybu Země. Příkladem může být již zmíněný příliv a odliv.

Slunce sice také vyvolává slapové síly, jeho účinek však dosahuje jen přibližně 46 procent síly měsíčních přílivů. Takže i bez Měsíce by tedy oceány stále pravidelně stoupaly a klesaly, avšak mnohem méně.

Pobřežní oblasti by přišly o rozsáhlé mělčiny, které se dvakrát denně zaplavují a zase obnažují, a právě ty dnes patří k biologicky nejbohatším ekosystémům planety. Mnoho organismů, od krabů přes měkkýše až po některé druhy ryb, má svůj životní cyklus přímo navázaný na rytmus tohoto přírodního pohybu.

Někteří vědci se domnívají, že právě pravidelné vysychání a zaplavování pobřežních lagun mohlo sehrát důležitou roli už při samotném vzniku života. Bez výrazných přílivů by se podmínky na mladé Zemi zřejmě vyvíjely jinak, i když dodnes není jasné, nakolik by to bylo rozhodující.

„Měsíc významně ovlivňuje příliv a odliv, a tím i prostředí, ve kterém se život vyvíjel po miliardy let.“ shrnuje to planetární vědkyně Robin Canup z Southwest Research Institute.

Ještě důležitější roli však Měsíc hraje jako stabilizátor celé planety. Jeho gravitace působí na zemskou rovníkovou výduť a pomáhá udržovat poměrně stálý sklon zemské osy. Díky tomu se dnes osa během desetitisíců let mění jen o několik stupňů a střídání ročních období zůstává relativně stabilní, avšak bez Měsíce by se situace mohla dramaticky změnit.

Výpočty francouzského astronoma Jacquese Laskara ukázaly, že zemská osa by mohla chaoticky kolísat v mnohem větším rozsahu, když by v některých obdobích mohla být téměř kolmá k rovině oběhu, jindy by se přiblížila hodnotám přes 80 stupňů.

Takové změny by znamenaly extrémní klimatické výkyvy, jednou by póly mířily téměř přímo ke Slunci, jindy by tropy zažívaly mnohem mírnější podmínky. „Měsíc lze považovat za potenciální regulátor zemského klimatu,“ napsali Jacques Laskar, Franck Joutel a Philippe Robutel ve své dnes již klasické studii publikované v časopise Nature.

Je však fér dodat, že novější numerické simulace naznačují, že situace možná není tak dramatická. Některé modely naznačují, že i bez Měsíce by se sklon zemské osy pravděpodobně měnil méně, než francouzští badatelé původně předpokládali.

Ale i tak by její stabilita byla mnohem křehčí, než když ji zpevňuje náš věčný vesmírný souputník.

Bez Měsíce by byly noční krajiny podstatně tmavší. Za úplňku dnes dopadá na zemský povrch přibližně čtvrt miliontiny slunečního světla, což se sice zdá být zanedbatelné, ale i tak to stačí k orientaci mnoha nočních živočichů.

Celé skupiny organismů, od mořských želv přes korály až po řadu druhů hmyzu, využívají měsíční svit nebo jeho pravidelné fáze při rozmnožování a orientaci.

Lidská civilizace by přišla nejen o inspiraci pro básníky a malíře, ale také o jeden z nejstarších přírodních kalendářů. Fáze Měsíce určovaly rytmus zemědělství, náboženských svátků i prvních kalendářů dávno před vznikem moderní astronomie.

I život na Zemi by vypadal zcela jinak. Vzhledem k silným větrům by evoluce asi jen tak snadno nedopustila vznik nějakého vzrůstem vyššího rostlinstva. Těžko by se tak na Zemi objevily lesy. Listy rostlin by mohly mít cylindrický tvar, tak, aby lépe zachytávaly sluneční světlo.

I později vyvinutí živočichové by se museli držet těsně při povrchu Země a v jejich výbavě by nechyběl silný krunýř. Vypadali by zhruba tak jako želvy nebo pásovci, přičemž jejich metabolismus by nutně musel být zrychlený.

A vyvinula by se na takové planetě i inteligence? Pokud ano, zcela jistě by vypadala jinak než dnes. Přinejmenším by ve světě plném burácivých větrů musely vyvinout pořádně silné hlasivky a nebo by základním dorozumívacím prostředkem bylo něco jiného, třeba znaková řeč, ale to už jsme v rovině silných spekulací.

Každopádně, moderní lidé by zcela jistě nikdy nevznikli. Je tedy patrné, že kdyby nebylo Měsíce, svět by se vydal úplně jiným směrem.