Arktida, polární oblast kolem severního pólu, evokuje mořský led, plovoucí kry, tmu a zimu. Typickým endemitem oblasti je lední medvěd. I dnes zde ale hnízdí více než 200 druhů ptáků, kteří jsou důležití pro zdejší ekosystém.

Nejnovější nálezy fosilií ukazují, že nejinak tomu bylo i v éře dinosaurů. Tito nebezpeční obři sdíleli své zdejší teritorium s řadou různých ptáků..

Vědcům z Princetonské univerzity ve spolupráci s odborníky z Muzea severu Aljašské univerzity se podařilo objevit ve formaci Prince Creek na Aljašce více než 50 ptačích fosilií, pocházejících z doby před 73 miliony let.

„Dosud nejstarším dokladem polárního hnízdění byla kolonie tučňáků z eocénu v Antarktidě, která žila asi před 46,5 miliony let,“ uvádí Lauren Wilsonová z Princetonské univerzity, která se na nejnovějším objevu podílela.

Ten posouvá důkaz o hnízdění ptáků v polárních oblastech o více než 25 milionů let zpět.

Zelený svět plný denního světla

Podobně jako dnešní Arktida, zažíval i ekosystém Prince Creek před 73 miliony let v létě asi šest měsíců nepřetržitého denního světla, během kterého byl velmi zelený. V důsledku toho tam bylo dostatek potravy pro hnízdící dinosaury i ptáky.

Zima však byla chladná. Profesor Patrick Druckenmiller, ředitel Muzea severu Aljašské univerzity, který se na objevu rovněž podílel, k tomu říká: „I když zimy tam nebyly tak drsné jako dnes, zvířecí obyvatelé museli celoročně snášet mrazivé teploty, občasné sněžení a asi čtyři měsíce nepřetržité zimní tmy.“.

Wilsonová se domnívá, že nově objevené fosilie ukazují, že se ptáci rozmnožovali v Arktidě, ale není jasné, zda tam trávili i zimu. Podle ní je vysoce pravděpodobné, že alespoň někteří z nich byli stěhovaví.

Objevit jejich fosilie bylo složité. „Bylo to doslova jako rýžování zlata, až na to, že naší kořistí jsou ptačí kosti,“ vysvětluje Druckemiller. Tým pečlivě vykopával kosti a také promýval a proséval materiál z malých písčitých ložisek, aby izoloval drobné fosilie, z nichž mnohé byly menší než 2 mm.

Fosilie ptáků staré 73 milionů let

Řada z nich totiž pocházela z embryí či čerstvě vylíhnutých mláďat. Vědcům se nakonec podařilo určit, že některé kosti náležely vyhynulým ptákům ze skupiny Ichthyornithes, kteří připomínali ozubené racky.

Jejich těla měřila asi 25 cm a rozpětí křídel dosahovalo 43 cm, vážili okolo 580 g. Dalšími byli zástupci vyhynulé skupiny Hesperornithes, což byli draví vodní ptáci schopní se potápět do hloubek. Mnoho druhů bylo v důsledku toho nelétavých.

Největší známý zástupce skupiny, Canadaga arctica, mohl dosáhnout maximální délky dospělého jedince až 2,2 metru. Řada fosilií pocházela rovněž od bezzubých ptáků, kteří se mohli podobat dnešním kachnám.

Vědecký tým poznamenává, že to je významné z toho důvodu, že znaky, jako je absence zubů, jsou charakteristickým pro Neornithes, skupinu, která zahrnuje všechny žijící ptáky a jejich společného předka.

To naznačuje, že prehistoričtí ptáci hnízdící v Arktidě byli blízcí příbuzní moderních ptáků. Steve Brusatte, profesor paleontologie a evoluce na Edinburské univerzitě, který se na práci nepodílel, k tomu říká:

„Tyto fosilie ukazují, že ptáci byli nedílnou součástí těchto společenstev ve vysokých zeměpisných šířkách již před mnoha desítkami milionů let, a že tato společenstva jsou tedy dlouhodobou normou historie Země, nikoli nedávnou ekologickou inovací moderní doby.“.

Zdroj: LiveScience