Bolest hlavy, nevolnost, dušnost, závratě, dezorientace, otok mozku či plic a v nejzávažnějších případech také kóma a smrt – výšková nemoc patří k hrozbám, kterým horolezci na svých expedicích musejí čelit.

Domorodé obyvatele náhorních plošin ovšem tyto nepříjemnosti netrápí, a jak se zdá, vděčí za to nečekanému spojenci uloženému v bedrech..

Tam, kde by většina z nás lapala po dechu, se domorodí obyvatelé Tibetské náhorní plošiny a Himalájí ani nezadýchají. Tibeťané i Šerpové trvale obývají oblast s průměrnou nadmořskou výškou 4 500 m. n. m.

posledních 6 000 let. Za tu dobu se jejich organismy přizpůsobily geneticky, fyziologicky i biochemicky. Nová studie letos publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences USA přišla s dalším zjištěním, které vysvětluje jejich evoluční náskok při toleranci nadmořské výšky.

Hypoxická smyčka se utahuje

Vysoká nadmořská výška znamená nižší hladinu kyslíku, což může vést k hypoxii a akutní horské nemoci. Na nedostatek kyslíku tělo reaguje rychlejším dýcháním v zoufalé snaze načerpat kyslík do plic, tím ale připravuje organismus o oxid uhličitý.

Kyselina uhličitá v krvi klesá a pH krve stoupá. Nastává stav známý jako respirační alkalóza, ohrožující bílkoviny a enzymy, které se starají o fungování buněk v těle. Existuje ovšem orgán, který tento degradační proces může zvrátit – ledviny.

Do boje povolají protiopatření ve formě hormonu erytropoetinu a zásaditého bikarbonátu, tím se stimuluje tvorba červených krvinek a transport kyslíku krví. Tak s trochou štěstí dojde k obnovení správné funkce buněk a zabrání se dehydrataci nebo naopak přetížení tekutinami, které by mohly způsobit otoky orgánů.

Užitečný orgán

V boji proti výškové nemoci hrají ledviny klíčovou roli, a právě proto se vědci rozhodli jejich funkci lépe prozkoumat. Tým pod vedením profesora Trevora Daye z Mount Royal University v několika etapách odebral vzorky krve skupině čtrnácti Šerpů, nepálskému etniku obývajícímu Himaláje, a porovnal je s krví nížinných obyvatelů západní Evropy.

Výsledky ukázaly, že zatímco krev osob z kontrolní skupiny se při stoupající nadmořské výšce stávala zásaditější, kyselost krve Šerpů se během krátké doby vrátila do normálu – ledviny ve své filtrační úloze předváděly mimořádně dobrou práci.

„Domníváme se, že za tím stojí genetické změny, které určují rozdíly ve funkci ledvin,“ uvedl Day s nadějí, že se je brzy podaří přesně určit.

Z hor do lékáren

Už dříve se zjistilo, že Šerpové mají více krevní plazmy, která zřeďuje krev pro rychlejší proudění a rozvádění kyslíku do těla. Právě ledviny se na regulaci objemu plazmy podílejí. Pochopení způsobu adaptace vysokohorských národů – kromě Šerpů a Tibeťanů také domorodých obyvatel And a Etiopie – by přitom mohlo vést k život zachraňujícím průlomům v medicíně.

Stavy zahrnující nedostatek kyslíku jsou obvyklé nejen při vysokohorské turistice, ale také při chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), u srdečního selhání nebo mozkové mrtvice. Jak uvedl fyziolog z Cambridgeské univerzity Andrew Murray:

„Až 25 % pacientů s hypoxií v nemocnicích umírá a ti, kteří přežijí, neobnoví předchozí kvalitu života.“ Tradiční léčba spočívající v kyslíkové terapii má svá omezení a rizika. Využití znalostí získaných od Šerpů by mohlo pomoci vyvinout účinnější léky.