Dlouhověkost je nyní fenoménem, na který se vědci ve svých výzkumech často zaměřují. Snaží se přijít na to, co umožňuje některým organismům žít déle než jiným. Ačkoliv na tom lidé nejsou špatně, žralok malohlavý ho hravě strčí do kapsy.

Není proto divu, že se o něj zajímá velká řada výzkumných týmů. Jaké je tajemství dlouhověkosti této paryby?.

Zatímco většina žraloků se dožívá 20 až 30 let, výjimky stovky, žralok malohlavý neboli grónský (Somniosus microcephalus) je nejdéle žijícím obratlovcem na Zemi. Rozsáhlá studie z roku 2016, jejíž závěry byly zveřejněny ve vědeckém časopise Science, určovala pomocí radiokarbonového datování stáří 28 samic tohoto žraloka z analýzy vzorků jejich očních čoček. U nejstarší, pětimetrové samice vědci odhadli její věk na 272 až 512 let.

Není to žádný krasavec

Žraloci grónští patří mezi největší druhy žraloků, běžně dorůstají délky 2,5 až 4,3 metru, ale byli viděni i jedinci delší než šest metrů. Váží mezi 150 až 1000 kg. Nepůsobí zrovna charismaticky. Jejich hřbetní ploutev je malá a ocasní ploutev má jakoby useknutou horní špičku.

Kůže je pokryta ostrými zahnutými výběžky (denticles), které připomínají malé zoubky. Ty zlepšují hydrodynamiku jejich plavání. Zbarvení jejich kůže je šedo-hnědo-zelené s množstvím světlých skvrn či pruhů.

Jedná se o potravní oportunisty, jsou schopni predace, ale živí se především mršinami ryb, paryb i některých bezobratlých, jako jsou chobotnice, mlži, krabi či medúzy. Ví se o nich, že napadají spící tuleně, ke kterým se doslova přisají a vykousnou jim velký kus masa z těla.

Maso těchto žraloků je považováno za toxické, protože obsahuje trimethylamin. Při konzumaci za syrova tak může způsobit stav podobný extrémní opilosti, navíc obsahuje velké množství močoviny.

Hned několik tajemství dlouhověkosti

Obě tyto chemikálie mu pomáhají snášet velmi chladné prostředí. Žralok grónský žije nejseverněji ze všech žraloků, obývá chladné vody Severního ledového oceánu a Severního Atlantiku, vyskytuje se především nedaleko pobřeží.

Obecně se má za to, že na jejich dlouhověkosti se podílí právě život v chladu, pomalý pohyb, kdy jejich maximální rychlost dosahuje jen 2,7 km/h, a také extrémně pomalý metabolismus.

V letošním roce se mezinárodnímu týmu vědců v čele se Stevem Hoffmannem, počítačovým biologem z Leibnitzova institutu pro stárnutí a Univerzity Friedricha Schiller v německé Jeně, podařilo zmapovat genom tohoto extrémně dlouhověkého zvířete.

Je velmi velký, což vědce zaskočilo. „Tvoří ho 6,5 miliardy ‚základních párů‘ neboli stavebních bloků DNA – asi dvakrát tolik než u lidí, žralok grónský tak má největší genom ze všech dosud sekvenovaných žraloků,“ říká Arne Sahm, bioinformatik z Leibnitzova institutu a jeden z hlavních autorů studie.

Velké množství skákajících genů

Překvapivě více než dvě třetiny genomu byly složeny z genů známých jako transpozony neboli skákající geny. Ty se vkládají do jiných genů a samy se replikují prostřednictvím mechanismu kopírování a vkládání.

Často přitom narušují normální fungování genů a mohou způsobovat mutace, delece nebo duplikace, které mohou vést k rozvoji onemocnění nebo vývojových problémů v organismu. „Jsou to paraziti, genomičtí paraziti,“ komentuje to Hoffmann.

Žralokům se ale zřejmě povedlo vyvinout jedinečný způsob, jak přimět tyto skákající geny k tomu, aby duplikovaly geny zapojené do opravy DNA, což zřejmě stojí za jejich dlouhověkostí.

Vědci z univerzity v anglickém Manchesteru na konferenci Společnosti experimentální biologie, která se konala letos v červenci v Praze, představili závěry své studie, z nichž plyne, že dlouhověkost žraloků malohlavých by mohla souviset i s jejich metabolickou aktivitou.

Ta se u nich zřejmě s přibývajícím věkem nemění, na rozdíl od toho, jak je tomu u ostatních zvířat. Ewan Camplisson, vedoucí autor studie, k tomu říká: „Z toho plyne, že žraloci nevykazují tradiční známky stárnutí.“.

Žraloci nestárnou tradičním způsobem

Metabolismus je soubor chemických reakcí v organismech, které udržují jejich život. V rámci tohoto procesu rozkládají enzymy živiny na energii, přičemž tato energie je následně využívána k výstavbě a opravě tkání.

U většiny živočichů se rychlost metabolismu postupně zpomaluje, což vede ke snížení produkce energie, pomalejší opravě a regeneraci buněk a také ke snížené schopnosti odstraňování odpadních produktů z buněk, které mohou způsobovat jejich další poškození.

Tým odebral vzorky tkáně ze svalu 23 žraloků grónských, jejichž stáří se pohybovalo mezi 60 a 200 lety. Když vědci prozkoumali enzymatickou aktivitu v tělech těchto žraloků, zjistili, že byla u všech exemplářů stejná bez ohledu na jejich věk.

Stabilní metabolismus naznačuje, že tkáně těchto žraloků s věkem nedegenerují jako u ostatních zvířat, což pravděpodobně přispívá k jejich dlouhověkosti. Vědci se chtějí zkoumání metabolických procesů u žraloků dále věnovat, protože jejich lepší pochopení by mohlo přispět k prodloužení aktivního života i u lidí.

Zdroje: The New York Times, LiveScience.