V Africe žije krokodýl čelnatý (Osteolaemus tetraspis), jeden ze tří zástupců krokodýlovitých v Africe a jediný zástupce rodu Osteolaemus. V roce 2010 byli v jeskyních v Gabonu objeveni tito krokodýli, kteří se však v řadě věcí od svých příbuzných žijících v lese lišili.

I zkoumání jejich DNA potvrzuje, že se zřejmě pozvolna proměňují v nový živočišný druh..

Krokodýli čelnatí jsou nejmenšími žijícími krokodýli na světě, svým vzhledem připomínají spíše americké kajmany. Na rozdíl od nich však dospělí jedinci dosahují maximálně délky kolem jednoho a půl metru a váží 18 až 45 kilogramů.

Mají tmavě zbarvená záda, až černé barvy, a světlejší břicho. Vzhledem ke své velikosti jsou méně zdatní v obraně proti predátorům, proto mají silně obrněný krk, záda i ocas. Mají dlouhý a široky čenich a nápadně vystouplé čelo, podle kterého získali české pojmenování.

Nejmenší krokodýl světa

Jsou to pomalí plazi s převážně noční aktivitou, živí se korýši a měkkýši. Jsou spíše samotářští, přes den rádi odpočívají pod kameny, v prohlubních či mezi kořeny stromů. Obývají převážně tropické oblasti Západní a Střední Afriky.

Jelikož mají krokodýli čelnatí pod kůží mnoho kostěných štítků (osteodermů), nehodí se jejich kůže pro průmyslové zpracování, nejvíce je tak ohrožuje ilegální lov pro maso. Vedle toho i změna jejich přirozeného biotopu, zejména masivní odlesňování.

V roce 2010 byli objeveni tito krokodýli hluboko uvnitř jednoho z gabonských jeskynních systémů. Odlišovali se však vzhledem i chováním od svých protějšků z lesa. Neobvyklá byla především jejich oranžová barva, způsobená tím, že v jeskyních plavou v tekutém guánu neboli netopýřím lejnu.

Žijí tam v naprosté tmě a hodují převážně na netopýrech a cvrčcích, kteří se drží na stěnách jeskyně. Studie z roku 2016 prokázala, že jsou v lepším zdravotním stavu než jejich lesní příbuzní, což je podle odborníků dáno množstvím dostupné kořisti a nedostatkem predátorů.

Oranžoví krokodýli z africké jeskyně

Podle Matthewa Shirleyho, biologa ochrany přírody z Florida International University, způsobuje guáno, bohaté na močovinu, v delším časovém horizontu chemické bělení krokodýlí kůže. Genetická analýza těchto krokodýlů, provedená v roce 2018, pak prokázala, že zřejmě u těchto „oranžových“ krokodýlů dochází ke změnám v DNA, a tudíž že pozvolna mutují, až se promění v nový, samostatný druh odlišný od krokodýlů čelnatých.

Odborníci již potvrdili, že jeden halotyp, skupina variant DNA děděných po rodičích, nalezený u krokodýlů v jeskyních, se nevyskytuje u lesních krokodýlů. „Krokodýli v jeskyních Abanda vystupují jako izolovaná genetická skupina,“ domnívá se spoluautor studie Richard Oslisly, výzkumník z francouzského Národního výzkumného ústavu pro udržitelný rozvoj.

Na základě toho dochází Matthew Shirley k těmto závěrům: „V důsledku izolace se jeskynní krokodýli vyvíjejí v nový druh. Jestli se tak stane brzy, nebo ne, to si každý musí domyslet sám.“.

Zdroj: LiveScience.