Myši domácí se poprvé objevily zhruba před 500 tisíci lety, a to na indicko-pákistánském subkontinentu nebo íránské náhorní plošině, později se rozdělily do několika poddruhů. K lidským společnostem se připojily asi před 12 000 let a spolu s nimi se šířily po světě. Jak a kdy si podmanily Evropu?.

Mezi lidmi a myšmi panuje už dlouhé roky úzký vztah, který umožnil českým vědcům na základě studia genetických vzorků myší zkoumat historickou migraci lidské populace. Jejich výzkum zahrnoval genetické vzorky více než osmi tisíc myší a změnil dosavadní představy o tom, jak kolonizace Evropy myšmi probíhala a jak na sebe vzájemně lidí a myši působili.

V Evropě žijí dva nejrozšířenější poddruhy myší domácí, východní a západní. Myši západoevropské se od východoevropských liší hlavně délkou těla a ocásku. Čím více na východě myš žije, tím je její ocásek kratší.

Západní a východní myši v Evropě

Na hranici jejich areálů působnosti pak vznikla hybridní zóna, kde dochází ke křížení obou druhů. Táhne se přibližně od Dánska přes Německo, Česko, Rakousko až na Balkán. Průzkum provedený vědci z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR ukázal, že kolonizace Evropy těmito dvěma druhy myší probíhala zcela odlišně.

Východní druhy byl na evropském kontinentu zastoupen jednou hlavní linií, zatímco ten západní se šířil několika cestami.

„Na rozdíl od předchozích studií vycházíme ze současných poznatků, dokládajících bohaté obchodní kontakty mezi střední, západní a severní Evropou během doby bronzové,“ vysvětluje Miloš Macholán z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AVČR. Další vlna kolonizace Evropy myšmi je podle vědců spojená s odchodem germánských a příchodem baltsko-slovanských kmenů.

„Naznačujeme, že tímto způsobem mohl vzniknout unikátní genetický mix severoevropských myší, který poutá pozornost vědců od 80. let minulého století,“ dodává Macholán.

Příchod myší do severní Evropy

Odborníci zkoumali sedm tisíc vzorků, pocházejících od myší z 900 km dlouhého úseku hybridní zóny napřič celou Evropou, a k tomu tisíc dalších různých oblastí celého světa. „Na sekvencích dvou genů mtDNA (mitochondriální DNA) jsme opět ukázali, jak je důležité nestudovat hybridní zónu v jednom místě, protože chování jednotlivých částí genomů podél jejího průběhu Evropou je dynamické,“ popisuje Jaroslav Piálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, který se na studii také podílel. V odlišných částech hybridní zóny totiž probíhalo křížení odlišně.

Zatímco někde převládl jeden druh, jinde druhý, na dalším místě byla situace vyrovnaná, zatímco na jiném nedocházelo k mísení DNA vůbec. Vědci na základě nových archeologických dat, podpořených genetickými daty myší, zpochybňují dosavadní představy o tom, jak se myši šířily v severní Evropě.

Původní teorie s existencí myší ve Skandinávii v průběhu doby bronzové prakticky nepočítaly, případně předpokládaly její osídlení východním poddruhem a jeho následným nahrazením západním druhem. Čeští odborníci se naopak domnívají, že do severní Evropy jako první pronikl spolu s germánskými kmeny západní poddruh, zatímco východní dorazil později s migračními vlnami Slovanů.