Odborníci z Kolumbijské univerzity přinesli důkazy o tom, že rypouni Petersovi jsou schopní, zřejmě jako jediné ryby na světě, sdílet mezi sebou informace, týkající se jejich smyslového vnímání.

To jim pomáhá najít potravu a přátele, stejně jako identifikovat nepřátele, a díky tomu snáze přežít..

Rypoun Petersův je sladkovodní ryba, vyskytující se v povodí afrických řek Niger a Kongo, nalézt ji tak lze ve Středoafrické republice, Angole, Kamerunu, Nigérii, Zambii a v dalších státech Afriky. Žije v blízkosti dna ve vodách o teplotě 22 až 28 °C. Měří asi 35 centimetrů a dožívá se 6 až 10 let.

V temných a kalných vodách ji příliš nepomáhá zrak, a tak se orientuje pomocí elektrických výbojů. Slabé elektrické pole generuje pomocí elektrického orgánu v ocasu, který je tvořen specializovanými buňkami, zvanými elektrocyty.

Aktivní elektrolokace

Výběžek na hlavě, podle kterého získal rypoun své jméno, není nos, ale citlivé prodloužení úst, které ryba využívá k sebeobraně, komunikaci i navigaci, stejně jako k vyhledávání potravy, především červů.

Tento orgán je pokryt elektroreceptory, jež jsou umístěny rovněž v jeho kůži, pomocí kterých vnímá změny v elektrickém poli způsobené přítomností jiných objektů. Jedná se o tak zvanou aktivní elektrolokaci, která pomáhá rybě s orientací v prostoru.

V článku publikovaném ve vědeckém časopise Nature došli Nathaniel Sawtell, hlavní výzkumník na Columbia’s Zuckerman Institute a profesor neurovědy na kolumbijské Vagelos College of Physicians and Surgeons, a postdoktorandský výzkumný pracovník Federico Pedraja, na základě zkoumání chování rypouše Petersonova, k závěru, že tyto ryby jsou mezi sebou schopny sdílet informace získané prostřednictvím smyslového snímání.

Vidím, co vidíš

Výzkumníci to přirovnávají k situaci, jako kdyby každý člen basketbalového týmu viděl nejen to, co zachytily jeho vlastní oči, ale i to co vidí všichni jeho spoluhráči. A právě něčeho takového jsou úzce propojené skupiny rypoušů Petersonových schopny.

Zřejmě jim to poskytuje výhodu při lovu i obraně před nepřáteli. Doktor Sawtell k tomu říká: „Ve strojírenství je běžné, že skupiny vysílačů a přijímačů spolupracují na zlepšení snímání, například v sonaru a radaru.

Ukázali jsme, že něco podobného se může odehrávat i ve skupinách ryb, které vnímají své prostředí pomocí elektrických impulsů. Zdá se, že tyto ryby mohou „vidět“ mnohem lépe v malých skupinách.“.

Záznamy v části mozku, která se zaměřuje na elektrosenzorický systém, ukázaly, že ryby reagují jak na své vlastní elektrické výboje, tak na vnější elektrické signály od jiných elektrických ryb, případně na laboratorně generované napodobeniny těchto signálů.

„Naše práce naznačuje, že ve skupině tří ryb by každá obdržela tři různé ‚elektrické pohledy‘ na stejnou scénu prakticky ve stejnou dobu,“ vysvětluje doktor Sawtell. „Tyto ryby mají jeden z největších poměrů hmotnosti mozku k tělu ze všech zvířat na planetě,“ dodává Sawtell, „možná jsou tyto obrovské mozky potřebné pro rychlé a vysoce sofistikované sociální cítění a kolektivní chování.“.