Mikrobi a houby se podle nejnovějšího výzkumu, nedávno zveřejněného v časopise Nature Microbiology, vyskytují na rozkládajících se tělech s překvapivou časovou i množstevní přesností, a to bez ohledu na prostředí, v němž se nachází mrtvé tělo.

To by mohlo pomoci odborníkům na forenzní vědy s určováním přesné doby smrti těchto obětí..

Po smrti dochází k poruše chemické rovnováhy organismu a chemické látky, původně sloužící k zachování života, začnou rozkládat organismus zevnitř. Následuje hniloba, jejímiž hybateli jsou bakterie a další biologické vlivy působící zvenčí, nebo z trávicího traktu.

Po zhruba třech měsících pak nastává tlení, během kterého působí zejména aerobní bakterie a plísně. Skutečnou délku těchto procesů však ovlivňují i vnější podmínky, ve kterých je mrtvola uložená, vliv může mít také nekrofilní hmyz a jeho larvy, ptáci, divoce žijící masožraví savci, v bytech pak kočky a psi.

V některých případech nemusí být hniloba a tlení dovršeny, protože za některých specifických podmínek probíhají biologické procesy odlišně a výsledné změny tkání pak neodpovídají obvyklým předpokladům.

Pokud je tělo například uloženo v suchém a teplém prostředí za dostatečného proudění vzduchu, pak dochází ke zrychlenému odpařování vody z organismu, takže hnilobné a tlecí procesy nejsou dokončeny. To ztěžuje práci forenzních pracovníků při určování doby smrti.

Bakterie a houby

Vědci z University of Tennessee provedli výzkum, v jehož rámci umístili 36 lidských mrtvol během různých ročních období na tři od sebe dosti geograficky vzdálená místa v Tennessee, Texasu a Coloradu s odlišným klimatem, a to buď s mírným, vlhkým nebo polosuchým podnebím.

Vzorky DNA pak byly z povrchu kůže mrtvol a okolní tkáně odebrány během prvních 21 dnů rozkladu, kdy je rychlost rozkladných procesů nejvyšší.

Po dekódování veškeré DNA vědci zjistili, že těla nesla stejný mikrobiální profil bez ohledu na jejich umístění, klima či roční období. Respektive, při zkoumání nebyli mikrobi, specifičtí pouze pro konkrétní prostředí, bráni v potaz.

„To, co jsme nakonec našli, byla spousta mikrobů, kteří se objevili v každém jednotlivém souboru dat. Jednalo se o klíčové rozkladače v každém prostředí,“ vysvětluje Zachary Burcham, hlavní autor studie a odborný asistent výzkumu na University of Tennessee.

Mikrobiom smrti

V této síti asi 20 mikrobů se vyskytovaly bakterie a houby, které se normálně na lidských tělech nenacházejí, dokud se nezačnou rozkládat. Vědci přitom zjistili, že se ve všech mrtvolách objevily ve stejný okamžik během prvních 21 dnů rozkladu.

Zřejmě tam byly zaneseny hmyzem, například mouchami rodu Calliphora, či mrchožrouty, kteří je tam přinesli z předchozí mrtvoly. Mikrobů v čase přibývalo a ubývalo ve vlnách. Na základě sledování těchto vln různých mikrobů, kombinování dat a s využitím modelu strojového učení byli vědci schopni vypočítat, jak dlouho se tělo rozkládalo.

Frederike Quaaková, mikrobioložka z Nizozemského forenzního institutu (NFI), která se studie nezúčastnila, se domnívá, že by se tato zjištění mohla stát užitečným doplňkem sady nástrojů pro odhady post mortem intervalu (PMI), tedy času, který uběhl od úmrtí.

Řekla však, že je třeba provést další výzkum, při němž budou tyto techniky skutečně využity v terénu. Quaaková k tomu říká: „V této studii se těla nacházela na povrchu, v reálu jsou však často pohřbívána, a to zabalená například do koberců nebo plastových vaků, což je činí méně dostupnými pro hmyz.

Někdy jsou dokonce ponořena pod vodou. V těchto situacích dochází k degradaci těla odlišně.“ Burcham potvrdil, že nyní s týmem pracují na nových studiích, zkoumajících rozklad organismů v uzavřených systémech a již pohřbených pozůstatků, takže budou moci brzy zjistit, zda se i tam objeví „mikrobiom smrti“.