Zvýšená hladina CRP znamená nespecifický ukazatel zánětu v těle. Ale nemusí se vždy jednat o infekci a rozhodne ne vždy se musí sáhnout po antibiotikách.

 

Testování CRP je obzvláště v tuto roční dobu pro praktické lékaře denním chlebem. K vyšetření využívají kapilární krev – kapku krve z prstu. Pomocí pravidelně kontrolovaného přístroje mohou znát výsledek vyšetření do několika minut.

Principem je fakt, že C-reaktivní protein produkovaný játry rozpoznává jak cizí patogeny, tak i vlastní poškozené buňky a označuje je „k odstranění“. Jeho hladina stoupá už za 4–6 hodin po vzniku zánětu, a to u zánětlivých procesů, které probíhají celkově (nejen v části těla). O zvýšené hladině ve vztahu k infekčním onemocněním mluvíme od cca 10 mg/l.

Z vyšetření CRP nelze vyvodit, co ho způsobilo

Může se jednat o infekci bakteriální nebo virovou, vzácně i jiného původu, ale také třeba o autoimunitní zánět. Zvýšené hodnoty bývají třeba po porodu, úrazu, při infarktu myokardu, nebo po operacích. Nicméně o některých infekcí se ví, že jsou typicky virové, proto není CRP nutné indikovat.

Má smysl pouze u infekcí, kdy se mohou uplatňovat viry i bakterie. S tím souvisí i otázka nasazení antibiotik. Rozhodnutí by vždy mělo být podloženo více faktory. Stanovení CRP je jen jedním „střípkem do mozaiky“.

Otázka načasování

Pro lékaře je velmi důležité i to, kdy se test indikoval, a interpretovat ho ve vztahu k příznakům a celkovému stavu pacienta. U některých stavů je hladina na počátku onemocnění zvýšená a potom rychle klesá, typicky třeba při akutních virových zánětech zažívacího traktu.

Středně zvýšená hladina může být naměřena i v počátku jiných virových onemocnění. Naopak u bakteriálních infekcí, které někdy nasedají na ty virové, vídáme vzestup až při druhé vlně příznaků. Stav se nejprve lepší a až poté se třeba rozvinou horečky, kašel, nebo např. příznaky zánětu středního ucha.

Příčinou i výrazně zvýšené hladiny CRP může být třeba chřipka (virový původ), nebo infekce RS viry. Velmi vysokými hladinami (kolem 100 mg/l) může být také provázeno akutní vzplanutí autoimunitních a například také některých nádorových onemocnění.

Zde většinou hladina neklesá i při opakovaném stanovení v odstupu několika dní a je třeba vyšetřit více parametrů, a to jak laboratorních, tak klinických a pátrat cíleně po původu onemocnění.

Antibiotická rezistence

V Česku zemře v důsledku antibiotické rezistence více lidí než na dopravní nehody. Ostatně jedna nepříznivá prognóza odhaduje, že pokud se nic nezmění, bude v roce 2050 umírat více lidí na nákazu rezistentní bakterií než na rakovinu.

„Nejdůležitější je s antibiotiky neplýtvat, protože jsou jedinečná právě v tom, že při každém jejich použití zvyšujeme riziko, že o ně přijdeme. Věřme více své imunitě a dejme jí taky trochu času. Řada infekcí – i těch bakteriálních – je samoúzdravých a antibiotika nejsou vždy potřeba,“ říká praktickká lékařka MUDr. Ludmila Bezdíčková.

Autor: Jiří Lukša