Procházka v lese, spojená se sběrem hub nebo lesního ovoce, je příjemná záležitost. Ale na různých místech světa můžete narazit také na takzvané potravinové lesy, které sice les připomínají, ale plní jiný účel.

Jde hlavně o pomoc lidem, kteří mají problémy se zásobováním potravinami. Například v USA existuje více než 6500 venkovských a městských oblastí, kde mají obyvatelé omezenou možnost zajít si nakoupit do obchodů a schází jim tak šance získat cenově dostupné a výživné potraviny.

Takovým místům se přezdívá „potravinové pouště“. Vzhledem k jejich nárůstu se stále více měst zapojuje do experimentu, zvaného „potravinový les“.

Jako z jiného světa

První takovýto les na americkém území byl otevřen v roce 1997 a od té doby se jejich počet mnohonásobně zvýšil. Dnes je po celé zemi rozeseto více než 70 potravinových lesů. Jsou na soukromých i veřejných pozemcích, v parcích nebo jiných otevřených prostranstvích v jinak městském prostředí.

Ten největší v USA leží jen kousek od jednoho z nejrušnějších letišť na světě, kterým je Mezinárodní letiště Hartsfield-Jackson v Atlantě (americký stát Georgie) a pokrývá plochu téměř 3 hektarů. Ale i když je toto jeho moderní podoba, potravinový les není ani původně americká, ani zcela nová myšlenka.

V roce 1975 britský mladík Geoff Lawton (*1954), dnes vášnivý aktivista v oblasti života v souladu s přírodními principy i ekosystémy a člověk, který v první dekádě 21. století začal pracovat na prvním reálném modelu moderního potravinového lesa, na svém výletě do Maroka narazil na něco, co mu vyrazilo dech.

Svěží zelený les u cesty ve vyprahlé krajině byl pro něj jako fata morgána, ale to nebylo nic proti tomu, co ho čekalo uvnitř. Ve stínu datlových palem rostly nižší stromy, vinná réva, pomerančovníky, moruše, svatojánských chléb i další ovoce a ořechy.

V travnatém porostu byly oplocené zeleninové a bylinkové zahrádky, tu a tam spatřil kozu přivázanou ke kůlu a zelení se prodírala kuřata. Pak uviděl muže, jehož brašny byly plné produktů tohoto „lesa“.

„Připadal jsem si, jako bych zabloudil do nějakého prastarého organismu a měl jsem husí kůži po celém těle,“ vzpomíná Lawton.

Mnohovrstevnatý zázrak

Kdysi byly takové lesy základem domorodých komunit v Africe, na Středním východě, v jižní Asii i jinde. Ačkoli většina z nich zmizela, stopy byly identifikovány v místech tak odlišných, jako je Tanzanie, jižní Indie, Indonésie, amazonský deštný prales, Střední Amerika a karibské ostrovy, dokonce i Evropa.

Je nepravděpodobné, že by dávní zemědělci označovali tyto zahrady jako potravinové lesy. Tento termín vlastně neexistoval až do 2. poloviny 20. století. A jak takový potravinový les dnes vlastně vypadá?

Vychází ze struktury skutečného lesa. Jde o systém, který napodobuje reálný lesní ekosystém, ale je upraven tak, aby produkoval potraviny, tedy ovoce, zeleninu nebo ořechy, bylinky, koření, houby i léčivé rostliny.

Jsou zde vysoké stromy, jako kaštany či ořechy, pod nimi nižší ovocné stromy. Ty chrání další rostliny, třeba rajčata, rybíz, černý bez nebo některé druhy koření spolu s bylinkami a houbami. Počet vrstev závisí na podnebí a typu vegetace.

Ekologicky rozmanitý systém potravinových lesů prospívá životnímu prostředí mnoha způsoby. Například strukturální složitost různých vrstev může přilákat hřadující a hnízdící ptáky, zatímco rozmanitost květů rozšiřuje stanoviště opylovačů.

Hlubší kořenové systémy také zlepšují zadržování vody. Vegetace navíc poskytuje stín a zlepšuje regulaci teploty, což je ideální v horkých městech nebo suchém podnebí. Potravinové lesy také pomáhají zmírňovat změnu klimatu tím, že zachycují uhlík.

Efektivní úložiště uhlíku

Vzhledem k tomu, že potravinové lesy mají řadu trvalých rostlin, mohou ukládat více uhlíku ve své biomase a půdě ve srovnání s jinými systémy nebo využitím půdy, jako jsou každoročně znovu zasazené a obdělávané plodiny nebo trávníky.

„Potravinové lesy nejsou každoročně obdělávány jako většina plodin a mají hluboké kořenové systémy, takže mohou uložit velké množství uhlíku v půdě a podzemní vegetaci,“ vysvětlují odborníci. Množství místních potravin v komunitě také minimalizuje emise skleníkových plynů, zejména takové, které má na svědomí doprava.

Potravinové lesy mohou snížit množství ujetých kilometrů díky menší vzdálenosti mezi místy, kde jsou potraviny vypěstovány a kde se konzumují. Dochází také ke zvýšení povědomí o výhodách udržitelných forem zemědělství a hodnotě místních sezónních potravin.

Průzkumy navíc zjistily, že lidé s nízkými příjmy jsou motivováni jíst zdravě, ale nemohou si tento způsob stravování dovolit a potravinové lesy v tomto ohledu nabízejí určité řešení.

Více se dočtete v čísle 10/2023.

Autor: Kateřina M. Košutová