Ani vitaminy, ani antioxidanty. Americký výzkum přišel s poznatkem, že větším zdravotním benefitem ovoce a zeleniny mohou být toxiny, které rostlinám slouží na ochranu proti hmyzu. Jsou v množství, které nám neublíží, přesto cosi zajímavého dělají s našimi buňkami..

Někdy před 15 lety připravili vědci ve Švýcarském federálním technologickém institutu jednoduchý experiment, u nějž se nečekalo žádné překvapení. Všechno co chtěli, bylo jen přesně zjistit, nakolik užívání antioxidantů při sportu zlepší zdraví.

Za tím účelem několik týdnů sledovali kondici trénujících dobrovolníků a polovině z nich podávali vysoké dávky vitaminů C a E, známých jako silné antioxidanty. Nad výsledky nevěřícně kroutili hlavou. Zatímco u skupiny bez doplňků stravy bylo zlepšení jednoznačné, u té druhé se nestalo nic.

Jako by z tréninku neměli žádný užitek. Jejich svaly nezesílily, citlivost na inzulín, měřítko metabolického zdraví, se nezlepšila. Podobně zmateni byli vědci na univerzitě v Jeně. Prováděli obdobný experiment, jen ho nechali probíhat déle a místo vitaminů podávali jiné antioxidanty.

I tam se zlepšila jen skupina, která je neužívala. Té druhé doplňky stravy nejen že nepomohly, ale dokonce jako by potlačily zdraví prospěšné účinky sportu. Co se to s těmi antioxidanty stalo?

Pochybnosti o antioxidantech

Překvapení ve skutečnosti nebylo až tak velké, pochybnosti o efektu doplňků stravy s vitaminy a dalšími antioxidanty se vynořovaly už nějakou dobu. A přibývaly, jak ke stejným závěrům docházely stále další studie, ať už s lidskými účastníky nebo se zvířaty.

Nedokázaly potvrdit běžně přijímanou pravdu, že pilulky s antioxidanty jako vitaminy C, E nebo A pomáhají přecházet nemocem. Ba dokonce některé výzkumy musely přiznat škodlivé účinky těchto přípravků na zdraví – podle studie z roku 2011 narůstá při dlouhodobém užívání vitaminu E riziko rakoviny prostaty.

Bylo stále jasnější, že výsledky dosahované v laboratoři s kultivovanými buněčnými kulturami zkrátka nelze automaticky převádět na celé lidské tělo. Oproti doplňkům stravy navíc neobsahuje ovoce a zelenina žádnou látku čistou, ale v komplexu mnoha sloučenin s různým účinkem.

S těmi pak ještě „pracují“ naše střevní bakterie a fermentováním mohou přidávat nové účinky. Zkrátka, potvrzuje se stará pravda, že přírodu je těžké dostat do pilulky. Ale to ještě nebyl celý problém.

Volné radikály jako nové riziko

Trhliny dostávala i špatná pověst volných radikálů. Ty se staly velkým tématem někdy v polovině 20. století, když už si medicína uměla celkem dobře poradit s infekcemi. Pak se pozornost výzkumu obrátila k reaktivním formám kyslíku v těle, protože se ukázalo, že jsou schopné poškodit DNA a podezřele často hrají roli při vyvolání degenerativních onemocnění jako rakovina, cukrovka nebo kardiovaskulární choroby.

Vypadalo to jako objev nového významného nepřítele. Jenže od té doby se poznání opět posunulo, a dnes se zdá, že nadhodnocené bylo jak riziko, tedy volné radikály, tak i antioxidanty jako ochrana proti nim.

Podle profesora Torena Finkela, kardiologa a odborníka na medicínu stárnutí, je myšlenka, že volné radikály jsou vždy škodlivé, „příliš zjednodušená až do té míry, že je pravděpodobně mylná.

Oxidanty mohou být prvotním vyvolávačem stresu v buňkách a trocha stresu může být prospěšná.“ Dokonce připouští, že ve správném množství nejen že neubližují, ale dokážou zlepšit zdraví. Pokud by to tak bylo, pak by snaha likvidovat volné radikály nadělala více škody než užitku. A tím se dostáváme k tomu, proč selhaly experimenty se sportovci.

Tělo si umí poradit

Pro sportování nebo jakoukoli jinou svalovou dřinu je potřeba obrovské množství energie. Dodávají ji mitochondrie, energetické články buňky. Současně ovšem produkují odpadní látky, a těmi jsou právě reaktivní formy kyslíku.

Čím víc energie, tím víc volných radikálů, buňky to jinak neumí. Kyslíkové radikály jsou agresivní, a tak vyvolají alarm. Buňka na něj reaguje a spustí výrobu svých vlastních antioxidantů. Ty se na agresivními formy kyslíku navážou a zneutralizují je dříve, než mohou napáchat škody a rozbíjet DNA. Je to dobře fungující systém.

Než si po cvičení pořádně odpočinete, je uklizeno. Jak dramaticky množství kyslíkových radikálů vystoupalo, tak opět pokleslo a vystřídal je ještě větší příliv přirozených antioxidantů. Ty pak chrání i proti dalším oxidačním nebezpečím.

Proto jsou antioxidanty vyprodukované tělem užitečnější než ty v kapslích a tabletkách. Jsou vyrobené na míru, když je potřebujeme a v množství, jaké potřebujeme.

Tím si jsou vědci celkem jistí. Když při výzkumech zablokovali u hlodavců schopnost vyrábět tyto látky, zkrátili jim tím délku života. Naopak tělesnou námahou jim ho prodloužili, což je trochu paradoxní, protože tak přece stoupá produkce volných radikálů.

Kromě genetických manipulací ale může tvorbu vlastních antioxidantů zkomplikovat i užívání doplňků stravy s antioxidanty. K tomu pravděpodobně došlo při experimentech se sportovci. Umělé antioxidanty podle vědců nejspíš zastavily alarm v buňkách při cvičení dřív, než se ty přirozené začaly tvořit.

Proto nenásledoval jejich příliv a tělesná zátěž nezvýšila odolnost vůči oxidačnímu stresu, ale oslabila.

Když to nejsou antioxidanty, tak co?

To vše ale neznamená, že by vitaminy, a to zvláště přírodního původu, nebyly pro zdraví důležité. Jsou, protože mají i jiné uplatnění než jen jako antioxidanty. Vitamin C je například podstatný pro správnou tvorbu kolagenu, vitamin E pro pohlavní buňky.

Ovoce a zelenina rozhodně patří do zdravého jídelníčku, ale podle Marka Mattsona, vedoucího Laboratoře neurověd v americkém Národním institutu pro stárnutí, to nemusí nutně být proto, že chrání před oxidačním stresem.

Profesor Mattson se domnívá, že důvod může být právě opačný: Že buňky stresují.

Právě tento děj může být pro dobrou zdravotní kondici klíčový, protože buňky posiluje. Jen vás asi překvapí způsob, jakým toho ovoce a zelenina dosahují – podle profesora Mattsona je to díky účinku toxinů.

Obsahují je zcela přirozeně, nejde o postřiky nebo hnojiva. Rostliny mají oproti zvířatům omezené možnosti, jak se bránit nebezpečí. Nemohou utéct, zbývá tedy chemická obrana. Proto vytvářejí pozoruhodné množství chemických látek pro boj proti škůdcům a okusování.

Toxiny hlásí hořkost

Z lidského pohledu jsou to velmi slabé jedy, nemíří totiž na nás, ale na škůdce, především na hmyz. Ale ani pro hmyz nebývají smrtelně nebezpečné, neboť cílem je škůdce odpudit, nikoli přímo zabít. Odpuzení tyto toxiny často dosahují podrážděním nervové soustavy.

Působí na senzily v ústech hmyzu, což jsou smyslové orgány podobné chloupkům. Senzily přenesou signály podráždění do mozku a ten pak rozhodne, že je lepší tuto rostlinu opustit. Hmyz ovšem není jediným nebezpečím, rostliny se musí chránit i před většími zvířaty, která okusují plody, listy a někdy i kořeny.

Proti nim si vyvinuly zase trochu jiné zbraně, především hořce chutnající látky, které způsobují nevolnost, zvracení, v extrémních případech dokonce smrt. Jsou to zbraně prastaré, a tak i zvířata měla čas se jim evolučně přizpůsobit.

Vyvinula si sofistikované poplašné mechanismy, které před takovými toxiny varují. Mezi ně patří citlivost až odpor vůči hořké chuti, což mimochodem sdílíme i my lidé. To, že děti často nesnášejí brokolici, tedy nebude jen zmlsanost, ale vrozený instinkt.

Jak účinkují?

Rostlinné toxiny jsou různorodé látky, a tak se také liší jejich konkrétní efekt. Například v už zmíněné brokolici účinkuje sulforafan, organická sloučenina obsahující síru. Není to antioxidant, ale naopak slabý oxidant, takže podle zaběhnutých představ by měl zdraví spíše škodit.

Ve skutečnosti se děje pravý opak. Když se sulforafan dostane do buněk, uvolní v nich bílkovinu, které se dostalo uznalého označení „regulátor stárnutí“. Není to velká nadsázka. Tato bílkovina pak vpluje do buněčného jádra a aktivací asi 200 vybraných genů spustí celou kaskádu dějů, které vedou k důkladnému odklízení rizik.

Likvidují se toxiny, těžké kovy, defektní bílkoviny i podezřelé změny, které by mohly vést k růstu nádorů. V krvi klesá množství rizikových tuků přímo souvisejících se srdečními chorobami, mrtvicí, cukrovkou…

Nechutná vám brokolice? Pak můžete zkusit květák, kapustu nebo zelí, sulforafan je i v této košťálové zelenině, prozrazuje ho typický sirný odér při vaření. Stále to není podle vašich chutí? Pak se nabízí kurkuma. Obsahuje kurkumin se srovnatelnými účinky.

Autor: Kateřina Pavelcová