Domů     Příroda
Mravenčí souboj jako u Thermopyl
Zdroj: Pixabay

V bitvě u Thermopyl, která proběhla v roce 480 př. n.l., se utkaly jednotky řeckých městských států s početnějšími vojsky perského krále Xerxa I. Bitva dala vzniknout mýtu o odvaze 300 Sparťanů v boji s perskou přesilou.

Podle všeho využívají obdobnou taktiku původní australští mravenci v boji s početnějším invazivním druhem..

Původním druhem jsou v Austrálii duhoví mravenci (Iridomyremey purpures). Jsou to až 7 mm velcí a nádherně zbarvení mravenci, kteří žijí v buši, daleko od lidí. Nyní jim ale život ztrpčuje invazivní druh mravenců argentinských (Linepithema humile).

Ač dosahují jen asi poloviční velikosti než mravenci duhoví, jsou nesmírně agresivní a velmi přizpůsobiví. Díky tomu se dokázali rozšířit prakticky do všech dostatečně teplých oblastí světa, včetně jižní Evropy.

V boji jeden na jednoho nemají proti mravencům duhovým šanci, ovšem tuto nevýhodu kompenzují svými počty. Jejich kolonie jsou mnohem větší, takže původní mravence v boji s klidem přečíslí.

Co do počtu „vojáků“ jsou mravenčí války srovnatelné s těmi lidskými. A protože se v nich jednotlivci řídí stejnými jednoduchými příkazy jako lidské jednotky bojující v simulačních počítačových hrách, rozhodli se vědci mravenčí střetnutí simulovat právě v počítači, ve slavné hře Age of Empires.

V čele výzkumu stanul profesor Samuel Lymbery, působící na The University of Western Australia, který v něm zkombinoval své znalosti vědy o mravencích (myrmekologie) a matematických modelů.

Simulace mravenčích válek

Výsledky výzkumu shrnuje takto: „Zjistili jsme, že jak ve hrách, tak v realitě byla úmrtnost v menších armádách duhových mravenců nižší, když boj probíhal v komplexním složitém terénu, než když boje probíhaly v jednoduchých arénách.“ U mravenců, stejně jako u lidí a ve hrách, tak výsledek závisel na povaze bojiště.

Modely i pozorování reálných bojů mezi mravenci ukázaly, že pokud byla bojištěm rovná, ničím nezastavěná plocha, vítězili v důsledku své početní převahy argentinští mravenci.

Zdroj: WikiCommons by John O’Neil

Když ale ekologové bojiště změnili a udělali z něj složité prostředí plné terénních prvků, těžili z toho větší domorodí mravenci. Snáze v něm odolávali přečíslení, protože pro agresory bylo obtížnější je obklopit a využít své početní převahy.

Souboje tak byly vyrovnanější a docházelo častěji k bojům jeden na jednoho, ve kterých využívali duhoví mravenci své velikostní výhody. Připomíná to tak mýtus spojený s bitvou u Thermopyl, kde mělo 300 dobře vycvičených a ozbrojených Sparťanů, vedených králem Leonidem, díky využití terénu odolat přesile desítek tisíc Peršanů.

Složitý terén jako výhoda v boji

Podle profesora Lymbery to potvrzuje závěry, k nimž dochází vojenská věda, když říká: „Teorie taktiky nás učí, že menší, ale kvalitnější jednotky jsou efektivnější v bitvách, kde mohou díky terénu útočit jeden na jednoho, tedy například v tunelech, soutěskách nebo horách.

Velké armády jsou ale zase efektivnější, mohou-li obklíčit nepřítele a koncentrovat své útoky.“ A dodává, že to platí i u mravenců. Doktor Brice Webber, hlavní vědecký pracovník CSIRO, australské vládní agentury odpovědné za vědecký výzkum, který se na této studii podílel, vysvětluje, co vědce přimělo se zabývat strategiemi mravenčího boje:

„Invazivní mravenci jsou jedni z nejhorších škůdců na planetě, ekonomiky stojí desítky miliard dolarů ročně.“.

A pokračuje: „Jsou, podobně jako v případě argentinských mravenců, většinou menší a početnější než původní druhy. A většinou převažují v narušených ekosystémech.“ K jejich narušení přitom dochází činností člověka.

Poškozené životní prostředí je však povětšinou méně rozmanité, takže v něm původní druhy nemohou využít svoji přirozenou výhodu, v případě duhových mravenců jde o jejich velikost, naopak ve výhodě jsou invazivní druhy.

Profesor Webber nabízí řešení: „Náš výzkum naznačuje, že když se upraví oblasti, kde dochází ke střetům původních a nepůvodních druhů, mohlo by to obrátit rovnováhu ve prospěch těch domácích.“.

Štítky:
reklama
Související články
Jsou menší než zrnko soli, a jsme s nimi v kontaktu možná víc, než bychom si uvědomovali. Kolují nám v krvi, zaplňují naše plíce, dokonce i střeva. A to pořád není to nejhorší… Podle posledních závěrů vdechnou lidé ročně zhruba 22 000 000 mikro i nanoplastů. A to jednoduše proto, že jsou prakticky všude, v […]
Raflézie jsou parazité známí největšími květy světa, navíc se vzhledem a zápachem zkaženého masa. Ještě pozoruhodnější je ale jejich bizarní genom, který odhaluje, čeho jsou parazité schopni: Manipulovat s DNA, promazávat vlastní a krást geny hostitele. Někdy v dobách, kdy se Britské impérium chlubilo, že nad jeho územím slunce nezapadá, putovali pralesem Sumatry sir Thomas […]
Procházka v lese, spojená se sběrem hub nebo lesního ovoce, je příjemná záležitost. Ale na různých místech světa můžete narazit také na takzvané potravinové lesy, které sice les připomínají, ale plní jiný účel Jde hlavně o pomoc lidem, kteří mají problémy se zásobováním potravinami. Například v USA existuje více než 6500 venkovských a městských oblastí, […]
Ani vitaminy, ani antioxidanty. Americký výzkum přišel s poznatkem, že větším zdravotním benefitem ovoce a zeleniny mohou být toxiny, které rostlinám slouží na ochranu proti hmyzu. Jsou v množství, které nám neublíží, přesto cosi zajímavého dělají s našimi buňkami. Někdy před 15 lety připravili vědci ve Švýcarském federálním technologickém institutu jednoduchý experiment, u nějž se […]
Skutečnost, že příroda léčí není moderní medicíně vůbec neznámá. Prozatím však lékaři pobyt na čerstvém vzduchu nepředepisují… Podle nejnovějších studií by možná měli. Nashromážděné poznatky totiž naznačují, že pobyt v parcích či lesích výrazně napomáhá k fyzické i duševní pohodě člověka. Podobným „balzámem“ by měly být také moře a oceány. Na otázku, co přesně za […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz