Po velmi dlouhou dobu se vědci a historikové domnívali, že lov byl v době, kdy se Homo sapiens objevil jako druh, tedy asi před 200 tisíci lety, doménou mužů. Věřili, že první lidé měli jasně rozdělené role, muži se věnovali lovu a ženy sběru.
Poslední dobou se ale ukazuje, že k lovu měly zřejmě blízko i ženy. A možná to byly právě ony, kdo stál za vynálezem, který vyrovnal jejich nevýhodu při vrhu zbraní, tedy slabší paže..
Tým vědců z Washingtonské univerzity a Seattle Pacific University zveřejnil začátkem července letošního roku v časopise PLOS One výsledky rozsáhlé analýzy, kterou provedl. Odborníci pod vedením Cary Wall-Schefflerové prošli svědectví antropologů o životě loveckých skupin, sahající od roku 1800 po současnost, v nichž pátrali po informacích o ženách – lovkyních.
Závěrem jejich studie bylo zjištění, že až v 79 % společnostech, pro které byly údaje k dispozici, lovili nejen muži, ale i ženy.
Lovily i ženy, pomáhal jim v tom atlatl
„Většina kultur, pro které je lov důležitý, cvičí své dívky a ženy, aby si vyráběly nástroje a chodily na lov“, přibližuje Wall-Schefflerová. Studie zároveň vyvrací i druhý mýtus, že muži lovili velkou zvěř, zatímco ženy maximálně tu menší, jak jsou ještěrky nebo králíci.
Podle dat, se kterými vědci pracovali, lovily ženy i velkou zvěř. Vysvětlení, jak se jim podařilo být v lovu stejně úspěšné jako muži, i když ti měli objektivně větší sílu v horních končetinách, přinesla nejnovější britská studie.
V ní archeoložka Michelle Bebberová z Kentské státní univerzity prokázala, že ženy využívaly při vrhání pomůcku, tak zvaný atlatl nebo vrhač oštěpů, který v pravěku dokázal kompenzovat nevýhodu žen – lovkyň, spočívající ve slabých pažích.
Experimenty, které provedla vědkyně se svými studenty, prokázala, že tato jednoduchá technologie plně vyrovnala přirozenou mužskou výhodu silných rukou. „Jednou z hypotéz, proč lidé přijali atlatl a proč se uplatnil oproti samotnému oštěpu, je, že fyzicky velmi různorodí lidé s ním mohli dosáhnout velmi podobných výsledků, což usnadnilo účast více lidí na loveckých aktivitách,“ vysvětluje Bebberová.
Kdo byl autorem atlatlu?
Atlatl, který vypadá jako obyčejná tyč, funguje jako páka, která prodlužuje délku paže vrhající oštěp. Ten je díky tomu vržen s větší silou a má i delší dolet. To lidem v době kamenné usnadnilo lov a zabíjení kořisti.
Zatímco první oštěpy jsou staré stovky tisíc let, první atlatly jsou staré jen desítky tisíc let. Bebberová provedla testování atlatlu na svých studentech a studentkách. Celkem 108 lidí provedlo 2160 hodů oštěpem, polovinu bez atlatlu a polovinu s ním.
Přesně podle předpokladu, pomůcka vyrovnávala rychlost střel vypuštěných ženami a muži. „Vzhledem k tomu, že se zdá, že z používání atlatlu mají největší prospěch ženy, je jistě možné, že v určitých souvislostech atlatl vynalezly právě ony,“ spekuluje vědkyně. Aby se vyrovnaly v lovu mužům.
Ostatně k něčemu podobnému došlo i u jiných živočišných druhů, konkrétně u primátů. V tlupě šimpanzů, žijící v senegalské savaně, jsou to právě samice, které přicházejí s novými technologiemi nástrojů pro lov.
„Mnoho lidí má tendenci považovat ženy v minulosti za pasivní a věřit, že lovci byli pouze muži, ale stále více se zdá, že tomu tak není,“ upozorňuje Bebberová. A dodává: „Mezi různými obory – archeologií, etnografií a nyní i moderními experimenty – roste shoda na tom, že ženy byly pravděpodobně aktivními a úspěšnými lovkyněmi velké i malé zvěře.“.
