Syndrom vyhoření se již netýká pouze pomáhajících profesí, jeho symptomy trpí čím dál tím více lidí. Jedná se především o projevy úzkosti, deprese, poruchy spánku, pocity frustrace a agrese, celkovou tělesnou únavy a ztrátu zájmu o udržování sociálních kontaktů.

Pro jeho prevenci je důležitý životní balanc, lidé by proto neměli odkládat dovolenou a odpočinek na později..

Se syndromem vyhoření se setkáváme typicky na pozicích, které obnáší velké množství rutinních, nezábavných povinností, například administrativních. „Tyto úkony člověka nesytí pozitivními emocemi, jelikož samotný dobrý pocit z vykonané práce časem jako odezva na dokončené úkoly odezní a přestane stačit, pokud je práce stereotypní a dlouhodobá,“ vysvětluje primářka Oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně PhDr. Zuzana Spurná.

Pro prevenci syndromu vyhoření je podle ní důležité udržovat „energetickou rovnováhu“. „Cílem je dostat do rovnováhy poměr racionálního jednání, ke kterému se váže právě plnění ne zvlášť zábavných povinností, a pozitivního emočního prožívání.

To znamená dělat ve chvílích volna to, co mě baví, uspokojuje, z čeho mám radost,“ popisuje psycholožka a dodává, že podstatný je právě tento faktor: „Neměli bychom podlehnout pocitu, že kdo ve svém volném čase pracuje na zahrádce, dělá z hlediska prevence syndromu vyhoření něco lepšího než ten, kdo hraje deskové hry nebo sleduje seriály. Jde nám o vybalancování světa povinností subjektivní zábavou a odpočinkem.“.

V praxi tak lze podle psycholožky každý den splnit pouze určité množství povinností, nikoliv vše, co by dotyčný měl nebo si představoval. „Jde o energetický výdej. V další části dne je nutné se věnovat činnostem, které pro nás představují naopak energetický příjem.

Toto je jediná cesta, jak se vyhnout syndromu vyhoření z vyčerpání organismu,“ shrnuje primářka Zuzana Spurná.