Nikdo z nás mor nezažil, ani v rodové paměti není zapsaný. Tím se strašák černé smrti přesunul kamsi do historických románů a učebnic. Ale nenechte se mýlit, nic není vzdálenějšího realitě. Mor s námi zdaleka neskoncoval, ohrožuje nás dokonce dvěma různými způsoby..

Malebný Madagaskar je báječným cílem pro exotickou dovolenou až na jeden nepříjemný háček: Je to země, kde máte největší pravděpodobnost, že se setkáte s morem. Menší lokální epidemie tam propukají i v posledních desetiletích opakovaně.

Madagaskar v tom není sám, rezervoáry moru se i v našem století dál udržují na území východní Afriky, Dálného východu a dokonce i Severní a Jižní Ameriky. Dojem jakési historické, dávno překonané nemoci je tedy iluze nás Evropanů, kde se mor u zvířat už nevyskytuje.

Rychlý útok

Ale čím to, že je mor tak nebezpečný? I dnes znamená nákaza moru vysoké riziko úmrtí, ačkoli jsou k dispozici účinná antibiotika. Jenže aby patřičně zabrala, tak se musí nasadit rychle, už prodlení pouhých dvou dnů bývá fatální.

Rychlý útok a masivní množení je totiž přesně ta strategie, na kterou původce, bakterie Yersenia pestis, spoléhá. Aby jí to vyšlo, dokáže dokonce zpomalit první reakci imunitních buněk a přimět je, aby tak trochu zaspaly.

To jí stačí, aby získala převahu, proti níž už imunita nemá šanci. Rafinovaně tak využívá slabiny našeho jinak vysoce sofistikovaného obranného systému. Ten totiž potřebuje čas. Dokáže sice vytvořit účinné protilátky proti jakékoli infekci, ale trvá mu plus mínus týden, než je schopen nasadit je do boje.

Na tuto časovou prodlevu Yersenia pestis sází. Útočí razantně a vítězí. Proto nejničivější morová vlna, která se v polovině 14. století přelila ze střední Asie směrem na západ, v Evropě vyhladila během pěti let třetinu, podle některých odhadů až polovinu obyvatelstva.

V dalších morových vlnách v následujících 400 letech už ale byly ztráty na životech nižší. Vědce tedy pochopitelně zajímalo, co se tehdy náš imunitní systém naučil, že se dokázal lépe bránit.

Londýnský morový hřbitov

Zkoumat tak dávné změny v DNA nelze na vzorcích odebraných současným generacím, protože jsou překryté následnými mutacemi dalších epidemií. Tou poslední je mimochodem Covid-19, i s tím se musela imunita vyrovnat a tuto zkušenost si zapamatovat.

Pro výzkum následků největší morové vlny z poloviny 14. století ale vědci potřebovali zcela specifické vzorky. A tak vznikl unikátní projekt vědců z McMasterovy univerzity v kanadském Hamiltonu a Chicagské univerzity.

Pro výzkum potřebovali vzorky DNA z tělesných ostatků lidí tří kategorií: Pochovaných v desetiletích před epidemií a po ní, ale také těch, kteří zemřeli přímo na mor. V tom jim pomohlo dávné rozhodnutí londýnských úřadů otevřít pohřebiště výhradně pro oběti černé smrti.

Vznikl tak hřbitov East Smithfield. Bylo to smutné místo, jak mrtvých přibývalo, pohřbívali je ve vrstvách nad sebou, takže se East Smithfield stal masovým hrobem.

Používal se pouze přibližně v letech 1348 až 1349, po skončení epidemie město hřbitov zavřelo, takže si mohli být vědci jisti, že jde o lidi, kteří moru podlehli. Tyto vzorky pak porovnávaly s odběry z dalších dvou hřbitovů v Londýně a pěti v Dánsku.

Hledání jehly v kupce sena

Vědci museli projít varianty 356 genů a genových oblastí spojovaných s imunitou a dívat se po nápadně častých změnách. I když to bylo hledání jehly v kupce sena, skutečně porovnáváním středověkých vzorků DNA našli u lidí, kteří mor přežili, nezvykle vysoký, až 40% nárůst mutací u 4 genů.

Bylo to přesně, co hledali. Změna se objevila náhle a u velkého množství vzorků současně. Pokračovala u potomků, takže ji mnozí Evropané mají v DNA i dnes.

Jak vysvětluje genetička Jennifer Klunková z kanadského týmu, lidský genom má přirozenou schopnost přizpůsobovat se prostředí a zvyšovat tak šance na přežití. Ovšem žádnou jinou tak náhlou a razantní změnu, jakou přinesla u Evropanů morová epidemie, genetici neznají.

Před touto studií platil za nejsilnější příklad přirozeného výběru u lidí nárůst tolerance laktózy u Evropanů. Jenže ta se vyvíjela v průběhu tisíců let a přidávala jen pár procentních bodů k dobru z hlediska přežití.

Autor: Kateřina Pavelcová

Více se dočtete v nejnovějším čísle, které je ode dneška v prodeji!