Ačkoliv žijeme v dostatku až nadbytku potravin, světová populace roste neúměrně tomu, kolik lidí je naše planeta schopna uživit. Vědci se proto snaží najít či vyvinout potraviny, kterých bude dostatek pro všechny, a navíc poskytnou lidskému tělu vše, co potřebuje. Co bude v budoucnosti na našem talíři?.

Pro naše předky byl nedostatek potravin a hrozící hladomor stále přítomnou hrozbou, ještě v polovině 19. století zemřelo v kontinentální Evropě v důsledku neúrody brambor hladem na 100 tisíc lidí a v Irsku milion.

My se v současnosti naopak těšíme nadbytku potravin, a to do takové míry, že třetinu potravin vyhodíme a 40 % světové populace se potýká s nadváhou a obezitou. Z jídla se stal životní styl, zážitek, vyjádření postoje i popkultura. Slavní kuchaři jsou uctíváni stejně jako rockové či sportovní hvězdy.

Dost jídla pro 10 miliard lidí

Jenže potravinový blahobyt může rychle skončit. V roce 2050 má být na Zemi podle odhadu OSN 9,7 miliard obyvatel, o 1,5 miliardy více než dnes. Současný způsob produkce potravin je nemá šanci do budoucna uživit.

Zároveň je nešetrný k ekosystému naší planety. Třetina veškeré pevniny nepokryté ledem je dnes využívána k chovu hospodářských zvířat, nebo k pěstování plodin, kterými je krmíme. Hospodářská zvířata přitom konzumují 8 % veškeré vody a vyprodukují 18 % skleníkových plynů.

Nadměrný rybolov zase dostal 90 % celosvětové populace ryb a mořských živočichů na pokraj vyhynutí. Intenzivní zemědělství znečišťuje půdu, vodu i ovzduší, řadu oblastí mění v neúrodnou polopoušť.

Prospěšné pro lidské zdraví i planetu

Masová produkce levných a na živiny ne příliš bohatých potravin navíc neprospívá ani lidskému zdraví. Více než 650 milionů dospělých na celém světě trpí obezitou, úmrtnost na rakovinu se od roku 1990 zvýšila o 17 %.

Dopřáváme si příliš mnoho sladkých a tučných potravin, které ovšem škodí našemu zdraví. Podle vědců je proto načase změnit potravinářský průmysl tak, aby byl udržitelný, a zároveň prospíval lidskému zdraví i planetě. Proto hledají potraviny budoucnosti, které by tato kritéria splňovaly.

Bílá mrkev a slané broskve

Ovoce a zelenina, které jsou dnes běžnou součástí našich jídelníčků, byly selektivně šlechtěny po tisíce let, takže jsou nyní naprosto odlišné od původních divokých plodin. Mrkev zpočátku nebyla šťavnatá a oranžová, ale scvrklá a bílá, broskve kdysi velikostí připomínaly třešně a chutnaly slaně, melouny byly malé, tvrdé a hořké, lilek zase vypadal jako bílé vejce.

Většina toho, co dnes jíme navíc pochází z pouhých 15 plodin, což není úplně bezpečné, jak ukázala válka na Ukrajině, která je evropskou obilnicí.

Staronové potraviny pro celý svět

Z více než 7 000 jedlých rostlin po celém světě se pouze 417 široce pěstuje a používá k jídlu. Proto se odborníci z Royal Botanic Gardens v Kew v Londýně snaží najít plodiny budoucnosti, které dosud nejsou příliš známé.

Dr. Sam Pirinon k tomu říká: „Víme, že po celém světě existují tisíce jedlých rostlinných druhů, které konzumují různé populace, a právě zde můžeme najít řešení pro globální výzvy budoucnosti.“ Ty podle něj spočívají ve ztrátě biologické rozmanitosti, změně klimatu a růstu populace.

Tichomořský ananas a tygří ořech

Jednou z potravin budoucnosti by podle něj mohl být malý strom Pandanus (Pandanus tectorius), který roste v pobřežních oblastech od tichomořských ostrovů po Filipíny. Jeho listy jsou využívány k ochucení sladkých a slaných jídel ve většině jihovýchodní Asie, zatímco jeho ovoce podobné ananasu lze jíst syrové nebo vařené.

Velkého využití by se mohlo dostat i tygřímu ořechu (Cyperus eculentus), což je plevelná rostlina rozšířená v jižní Evropě, Africe či na indickém subkontinentu. Hlízy jsou podobné sladkým mandlím, obsahují mnoho minerálů a zároveň jsou nealergenní.

Využívají se i k výrobě mléka, které je příhodné i pro spotřebitele s nesnášenlivostí lepku a laktózy.

Fazole a obiloviny z Afriky

Další potravinou budoucnosti jsou fazole. Tyto luštěniny jsou levné, přitom obsahují hodně bílkovin i vitaminu B. Na světě existuje 20 000 druhů luštěnin, a ačkoliv ne všechny jsou jedlé, my jich využíváme jen hrstku.

Do jídelníčku bychom ale rozhodně mohli zařadit fazole morama (Tylosema esculentrum), které jsou základní potravinou v Botswaně, Namibii a Jižní Africe, kde je vaří spolu s kukuřicí či je melou na prášek, aby vznikla kaše nebo nápoj podobný kakau.

Další možností jsou divoké obiloviny, kterých existuje asi 10 000 druhů. Příkladem je fonio (Digitaria exilis), výživná africká obilovina používaná k výrobě kuskusu, kaší i nápojů, které nevadí suché podmínky.

Falešný banán pro 100 milionů lidí

Důležitou složku potravy mnoha národů představují banány, kterých existuje mnoho druhů. Až 100 milionů lidí v oteplujícím se světě by mohl pomoci nasytit „falešný banán“ neboli enset, který se konzumuje v jedné části Etiopie.

Jeho plody jsou sice nepoživatelné, ale škrobovité stonky a kořeny lze fermentovat a použít k výrobě kaše i chleba. Vědci jdou však ve svých snahách ještě dále, a to cestou genetických úprav potravin a změnou jejich DNA prostřednictvím techniky zvané CRISPR-Cas9, která umožňuje změnu genetického kódu rostliny s nebývalou přesností.

Ovoce a zelenina se superschopnostmi

Selektivní šlechtění ovoce a zeleniny v kombinaci s intenzivními zemědělskými postupy znamenaly postupný pokles obsahu vitaminů a minerálů v nich. Biomolekulární věda chce nyní opětovně nastolit rovnováhu.

Světlo světa již spatřil banán obohacený o provitamin A. Vědci z Austrálie přitom extrahovali geny specifického druhu banánu z Papuy-Nové Guineje, který má přirozeně vysoký obsah tohoto provitaminu, a vložili je do běžné odrůdy banánu.

Kukuřici byla zase obohacena o jednu ze základních aminokyselin, methionin, získanou od bakterií, v roce 2008 pak vědci vytvořili mrkev, která tělu umožňovala lepší vstřebávání vápníku.

Rozlučte se s masem!

Do budoucna bychom se tak mohli těšit na brambory, kukuřici a rýži bohatší na bílkoviny, lněné semínko obsahující více omega-3 a omega -6, tedy zdraví prospěšných, tuků, salát se snadno stravitelnou formou železa, arašídy nespouštějící alergickou reakci nebo čočku obsahující stejné množství bílkovin jako maso.

A propos maso! Jak již bylo zmíněno, jeho produkce je příliš náročná a škodlivá pro životní prostředí, proto bude do budoucna nahrazeno, alternativ je hned několik!

Umělé maso na obzoru

Do vývoje umělého masa v laboratořích už některé země, například Británie nebo Holandsko, mohutně investovaly. V USA zase rozvíjí společnost Modern Meadow biotisk masa, což je kombinace tkáňového inženýrství a 3D tisku, ve Finless Food zase pracují na pěstování umělého rybího masa v laboratoři.

Společnost Just pak pokročila ve vývoji umělého foie gras. Společnosti Impossible Foods sídlící v kalifornském Silicon Valley se zase podařilo vytvořit burger bez masa, který syčí na pánvi, chutná jako masový, a dokonce z něj vytéká krvavá šťáva.

Bezmasý burger k nerozeznání od masového

Přitom je vyroben z pšeničného proteinu, kokosového oleje, bramborového proteinu a příchuti. Jeho tajnou složkou je hem – molekula přenášející kyslík, díky níž jsou maso i krev červené, dodává mu i velkou část jeho chuti.

Problém zatím spočívá v ceně, první laboratorní hamburger, který byl světu představen v roce 2013, stál 380 000 dolarů. Ačkoliv výrobní náklady postupně klesají, stále to zatím není cesta k uživení mas.

Hmyzí pochoutky pro každého

Trendem, který se postupně šíří z asijských a afrických zemí, kde je to zcela normální, je pojídání hmyzu a pochoutek z něj. Jde o velký zdroj bílkovin, který neobsahuje cholesterol, je nízkokalorický a bohatý na vápník a železo, jež zároveň představuje udržitelný způsob, jak poskytnou světové populaci ekologicky životaschopný zdroj potravy.

Hmyz je řešením podvýživy v zaostalých zemích, stejně jako nadměrné spotřeby masa v západních zemích, které má negativní dopad na životní prostředí. Zatím se nejvíce využívají cvrčci, kobylky a mouční červi.

Jsou součástí tyčinek, čokolád, chipsů a krekrů, dělá se z nich mouka i těstoviny, a dokonce i kuličky podobné falafelu, které mají nahradit maso.

Řasy jako naděje pro lidstvo

Stejnou naději přinášejí také řasy, a to jak sladkovodní, tak mořské. Na světě jich existuje dohromady až 25 000 druhů. Neobsahují téměř žádné kalorie, přitom jsou bohaté na vlákninu, minerály a bílkoviny.

Některé druhy dokonce obsahují značné množství jódu a antioxidantů, které pomáhají proti stárnutí těla. Mořské řasy jsou také prospěšné životnímu prostředí, neboť jsou schopné odebírat z vody přebytečný dusík a fosfor.

Potraviny na bázi mořských řas by mohly nahradit ryby a mořské plody v našem jídelníčku. Dokážou se rychle množit a bez problémů rostou i v tom nejvíce špinavém moři, navíc jsou zadarmo!

Autor: Alexandra Fiedlerová