Domů     Historie
Hermann Rorschach: Psychiatr, který uměl malovat
Zdroj: Flickr

Kdyby Ulrich Rorschach, malíř a učitel kreslení, věděl, že talent, který předá, pomůže jeho synovi ke světovému věhlasu, byl by přešťastný. Jen by se divil, k čemu ten chlapec vlastně barvy a papír používá.

Ulrich Rorschach (1853–1903) byl, jak se životopisci a rodinné vzpomínky shodují, velmi starostlivý a láskyplný otec, ačkoli na to jeho mládí neukazovalo. S jeho uměleckým nadáním se pojila typicky rozháraná nátura s neklidem, který ho hnal z místa na místo, takže cestoval a nedokázal se usadit na jednom místě.

To se moc nezměnilo, ani když se oženil. Jeho prvorozený Hermann (1884–1922) přišel na svět v Curychu, ale dětství prožil ve starobylém Schaffhausenu poblíž severní hranice Švýcarska. I tady se rodina opakovaně stěhovala, protože otec potřeboval aspoň nějakou změnu, když už měl pevné zaměstnání jako učitel kreslení na chlapecké reálce.

Dětem se nejvíc líbilo v bytě u rodiny Spahnů, kde se k nim chovali vlídně a přátelsky, dokonce nechali malého Hermanna, aby si hrál s cizokrajnými poklady dovezenými z misií, kde jeden ze Spahnů působil.

Chlapce okouzlovalo šumění moře v mušli i představa vzdálených míst, cizích zvyků a jazyků stejně jako jeho otce.

Ve škole vynikal

Vcelku idylické dětství přerušila tragédie. Když bylo Hermannovi 12 let, umřela mu matka. Otec se pak na děti ještě více upnul. Snažil se jak zacelit citovou ránu, tak co nejvíce podpořit jejich zájem o vzdělávání.

Kupoval jim knihy, dělal s nimi dlouhé výlety do přírody s výkladem. Děti byly nadané, Hermann bez většího úsilí ve škole vynikal. Zdědil i výtvarný talent, který byl možná ještě větší než nadání jeho otce.

Nemálo schaffhausenských domů prý dodnes uchovává malby a kresby slavného rodáka z dob jeho dospívání. Jako před jinými všestranně obdařenými dětmi se pak před Hermannem rýsovala nelehká otázka – čemu se vlastně v dospělosti věnovat.

Otec, teď už dlouhodobě churavějící kvůli otravě olovem z malířských barev, se Hermanna snažil nadchnout spíš pro vědeckou dráhu. Jenže tomu šly mimořádně dobře i jazyky, lehce se naučil i ty, které nepotřeboval.

Třeba těžko srozumitelný severoněmecký dialekt „plattdeutch“, aby v něm napsal veršovanou gratulaci učiteli matematiky k jeho 30. výročí školské služby. Není tedy divu, že odmaturoval na výbornou z němčiny, latiny, francouzštiny i angličtiny, ale kromě toho i z matematiky a přírodopisu.

Jenže to už se neměl s kým poradit, co studovat, otec necelý rok před tím podlehl otravě olovem. A tak se Rorschach obrátil s prosbou o radu na tehdy slavného německého biologa a univerzitního profesora Ernsta Haeckela (1834–1919). Asi není těžké odhadnout, jakou odpověď dostal…

Na studiích

Mladý Rorschach se tedy vydal do Neuchatelu studovat geologii a botaniku. Po prvním semestru ale změnil názor a odjel do Dijonu studovat francouzštinu. Ani tam nevydržel, ještě téhož roku se vrátil do Švýcarska a nastoupil na univerzitu v Bernu, kde se zapsal na medicínu.

U té už zůstal, i když vystřídal fakulty v Berlíně, Norimberku a především v Curychu, kde shodou příznivých okolností tehdy vyučoval psychiatr Eugen Bleuler (1857–1939). Dnes už je jeho jméno pozapomenuté, ale byl to právě Bleuer, kdo jako první pojmenoval a popsal schizofrenii.

A to nebyla jediná novinka oboru, která ve Švýcarsku tehdy posouvala hranice psychiatrie. Rodák z Bernu Carl Gustav Jung (1875–1961), jen o generaci starší než Rorschach, právě v té době začal zavádět svou metodu psychoanalýzy.

Rorschach hltal přednášky Bleulera i Junga a najednou mu bylo jasné, čím se chce zabývat. Jenže nejdřív potřeboval najít působiště, kde by se psychiatrickému výzkumu mohl věnovat. Prošel několika místy, dokonce se s manželkou Olgou, spolužačkou z fakulty, která byla původem Ruska, pokusili usadit v Moskvě.

Pro Rorschacha s jeho jazykovým talentem to nebyl problém, jenže naráželi na tak nepříznivé okolnosti, že se po roce rozhodli vrátit. Ani to neprošlo hladce, ruské úřady Olgu na čas zadržely.

S manželkou Olgou v jejich svatební den, 1. května 1910. Zdroj: Archiv und Sammlung Hermann Rorschach, University Library of Bern

Nápad se skvrnami

Po návratu do Švýcarska se Rorschach vrátil k tomu, co začal už před odjezdem do Ruska. Díky dávnému kamarádovi ze Schaffhausenu, který se stal učitelem, dostal příležitost zkoumat otázku, která ho zajímala.

Základem byla oblíbená hra školáků: Kapka inkoustu se překryje přeloženým papírem a pak se hádá, jaké zvíře nebo rostlinu připomíná. Rorschach nebyl jediný, kdo zamýšlel použít skvrny jako vyšetřovací nástroj, zkoušel to i psychiatr Szyman Hens, ale k jinému účelu.

Zatímco Hens chtěl neurčitými obrazci otevřít cestu k fantaziím svých pacientů, Rorschacha zajímal vlastní způsob vnímání a časem i rozdíl mezi reakcí zdravé a nemocné psychiky. Po zahřívacím kole se školáky se proto pustil do výzkumu s 300 psychiatrickým pacienty a 100 účastníky z kontrolní skupiny.

Pečlivě si zapisoval, co jim abstraktní skvrna připomíná, a při opětovném vytažení stejné karty chtěl, ať mu svou interpretaci podrobněji vysvětlí.

Zdroj: Archiv und Sammlung Hermann Rorschach, University Library of Bern

Publikace, na niž bylo příliš brzy

Shrnutí svých výsledků přednesl v roce 1918 kolegům v psychiatrické léčebně v Herisau, kde pracoval. Zjistil, že výklad motivu souvisí s osobnostními rysy a že se typicky vyhraňují odpovědi některých duševně nemocných pacientů, hlavně schizofreniků.

U kolegů ale jeho výzkum nevzbudil velký zájem, natož nadšení. Příliš zaváněl psychoanalýzou, k níž se tehdy psychiatrie stavěla přezíravě. Naopak Rorschach v ní spatřoval užitečný nástroj, proto se také v roce 1919 podílel na založení Švýcarské psychoanalytické společnosti, a stal se jejím prvním viceprezidentem.

V téže době se také rozhodl vydat své poznatky knižně. Nechtěl jen popisovat metodu, ale přidat 15 tabulek s tištěnou podobou skvrn, které při vyšetřování používal. Doufal, že právě ty zaujmout a navnadí další odborníky, aby je sami vyzkoušeli.

Jenže při hledání nakladatele narážel, knihu považovali za nejistý projekt s vysokými náklady. Uspěl, až když ustoupil, že drahých tištěných tabulek bude jen 10. Jeho kniha Psychodiagnostika vyšla v roce 1921, ale nevyvolala to, v co Rorschach doufal. Psychiatrická obec ji odmítla a publikace časem upadla v zapomenutí.

Posmrtná sláva

Rorschach se navzdory vlažnému přijetí svých závěrů pustil do dalšího výzkumu. Jenže mu zbývalo jen několik měsíců života. Oproti svému otci sice netrpěl chronickým onemocněním, ale doplatil na to, že přehlížel zánět slepého střeva.

Do nemocnice přišel až v kritickém stavu, když se zánět rozšířil na pobřišnici. Následujícího dne sepsi podlehl. Bylo mu pouhých 37 let, když v dubnu 1922 zemřel. Pohřbu se zúčastnil i jeho učitel Eugen Bleuler, který tehdy jako jeden z mála tušil, jak nadaného vědce psychiatrie ztratila.

Jenže trvalo více než 10 let, než se názor odborníků na psychoanalýzu obrátil a než se v polovině 30. let začala stávat módní metodou. Vlna zájmu tehdy vynesla i zapomenutou Rorschachovu Psychodiagnostiku s obrázky barevných skvrn.

Dnes, 100 let od Rorschachovy předčasné smrti, se jeho nápad běžně využívá jako orientační test osobnosti, ačkoli má jak příznivce, tak odpůrce. Jeho slabinou je totiž subjektivita výkladu. Přitom Rorschach sám podle manželky Olgy nepovažoval vyšetřování pomocí skvrn ani zdaleka za ucelenou a univerzálně platnou metodu.

Test byl pro něj jen prvním krokem ke zkoumání možností, jak vyšetřovat podvědomé reakce, chtěl pokračovat a dál ho vyvíjet podle dalších poznatků. K tomu už ale neměl příležitost.

Autor: Lenka Korandová

Související články
Historie 10.11.2026
V průběhu 2. světové války uvízlo v náruči nesmiřitelného živlu mnoho plavidel. Rozlehlé „pohřebiště“ představuje oblast Tichomoří, kde sváděly tuhé boje spojenecké síly s námořníky země vycházejícího slunce. Na dně tu leží bitevní lodě Spojených států amerických, Velké Británie, Austrálie nebo Japonska. Ty se staly pomyslnou rakví pro tisíce vojáků, kteří zde zahynuli. Žádnou úctu […]
Jak se sem ty nádoby dostaly? To je záhada! Anebo ne? Keramické amfory, „utopené“ poblíž tureckého ostrova, jednoduše vydržely déle než dřevo lodi, která je kdysi převážela. Po dlouhých tisíciletích zůstaly z plavidla jen kotvy a nádoby, v nichž byl uložen náklad. Od doby, kdy člověk vyplul na moře, šlo bezpočet lodí, člunů či parníků […]
Poušť rozhodně není místem, které by si většina lidí vybrala k životu. Nicméně existují oblasti s vyprahlou zemí, jež se dočkaly osídlení. Už v pravěku někteří naši předkové „zakotvili“ v pouštních regionech. Klíčová pro výběr správné lokality nebyla přitom jen přítomnost vody V rámci studie, zveřejněné v prestižním časopise Nature, se otázkou zásadních podmínek dávného osídlení […]
Současnou popkulturou mají lidé do jisté míry deformovanou představu o náboženství Vikingů, respektive o severském náboženství. To se začalo formovat už stovky let před naším letopočtem, a i když ho postupem času nahradilo křesťanství, rozhodně nebylo zapomenuto. Ve složitém systému tamní mytologie patří k nejvýznamnějším postavám bůh Ódin, označovaný také jako Woden. Dalo by se […]
Historie Zajímavosti 30.10.2026
Jedno z nejslavnějších děl světového malířství, Hvězdná noc od Vincenta van Gogha, v sobě možná ukrývá mnohem větší vědeckou přesnost, než se dosud předpokládalo. Nová vědecká studie publikovaná v odborném časopise Scientific Reports přichází s fascinujícím zjištěním: uspořádání hvězd a nebeských těles na plátně odpovídá reálné podobě noční oblohy z 22. července 1889. Vincent van […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
epochaplus.cz
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Zřícenina Přimda: Nejstarší z našich kamenných hradů je plný strašidel!
enigmaplus.cz
Zřícenina Přimda: Nejstarší z našich kamenných hradů je plný strašidel!
Odbila půlnoc. V letmém svitu hvězd se mihne černý plášť. Prokletý duch zdejšího pána vyráží na další noční obhlídku. Společnost mu může dělat plačící přízrak ženy bloudící nad místem, kam potají pohř
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz