V roce 2016 byl na izraelském archeologickém nalezišti Tel Lachish, nacházejícím se jižně od Tel Avivu, objeven hřeben na vlasy. Nyní se na něm podařilo rozluštit nápis brojící proti vším. Kdo se jím česal?.

Území širší Palestiny a Izraele bylo v době bronzové, mezi roky 3500 a 1150 př. n. l., označováno jako Kanaán. Název se odvozoval od purpurového barviva získávaného z mořských měkkýšů, kterým si Kananejci barvili oděvy.

Potomky původních Kananejců pak staří Řekové znali jako Féničany. Obyvatelé Kanaánu psali na papyrus, nikoliv na hliněné tabulky, proto se o nich zachovaly pouze skromné písemné záznamy. Informace o nich proto vyvozovali archeologové především z písemných pramenů jiných národů, jakými byli staří Egypťané, Řekové a Hebrejci.

V páté knize Mojžíšově neboli Deuteronomiu, které je součástí Starého zákona, přikázal Hospodin Hebrejcům, aby vyhladili národy žijící v oblasti Levanty, zahrnující dnešní Libanon, Izrael, Jordánsko a jižní část Sýrie.

Mezi těmito byli i Kananejci. Podle archeologických záznamů ale přinejmenším část kananejských komunit tento konflikt přežila. Naopak, postupem času narostl význam jejich přístavních měst a jejich říše se stala námořní velmocí.

Nápis na „všiváčku“

Hřeben ze slonoviny má 3,8 cm na délku a 2,5 cm na výšku. Na jedné straně disponoval šesti zuby, které sloužily k rozčesávání zacuchaných vlasů, zatímco na druhé straně byla řada 14 blízko u sebe postavených zubů k odstraňování vší a hnid.

Na druhém z těchto zubů našli dokonce výzkumníci po bližším prozkoumání hřebenu částečné zbytky vší. Toho, že je na hřebeni nápis, si Madeleine Mumcuoglu, výzkumnice z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, kde je hřeben nyní uložen, všimla až v loňském roce.

Následně se jí podařilo tajemnou zprávu na hřebeni rozluštit, stálo tam: „Ať tento kel vykoření vši z vlasů a vousů.“ Vědci byli z nálezu nadšení, protože je to poprvé, kdy se jim podařilo najít celou větu v kanaánském dialektu.

Jak vysvětluje Daniel Vainstub, epigraf na Ben-Gurion University: „Známe desítky kanaánských nápisů, ale všechny obsahují dvě nebo tři slova. Nyní máme úplnou a jasnou větu, která nám umožňuje vidět jazyk, jeho gramatiku a syntax, a porovnat ji s jinými semitskými jazyky, jako je biblická hebrejština.“.

První celá věta v kanaánském dialektu

Jazyk Kananejců předcházel latině, čímž se stal nejstarším psaným jazykem s abecedou v historii, protože to slovy Davida Vainstuba: „byla první abeceda na světě, ze které pochází většina moderních abeced, včetně latinky.“ Radiokarbonové datování hřebene nepřineslo výsledky, ale jelikož kananejská abeceda byla vynalezena v 19. století př.

n. l., mohl by podle vědců být tento nápis datován do 17. století př. n. l.

Údaje o majiteli hřebene nejsou známé, ale podle archeologů musel být bohatý, neboť slonovina byla i tehdy velice drahý a exkluzivní materiál. A protože se v Kanaánu v té době sloni nevyskytovali, musel být hřeben dovezen odjinud, s největší pravděpodobností z Egypta.

Podle Daniela Vainstuba tak hřeben nepochybně patřil bohatému muži z vyšších společenských vrstev.