V běhu dějin neexistoval silnější nepřítel než bolest. Ve snaze ji porazit proto člověk zkoušel vše: Omámit, přiškrtit krční tepnu nebo bacit do hlavy. Dokud ji konečně nezkrotil…

Zatímco ve starověku pacienti žvýkali rostliny ve snaze vyhnout se bolestnému mučení, středověk se s churavými příliš nemazal. Většina z nich byla operována při plném vědomí, ti šťastnější byli „otupěni“ alespoň kapkou alkoholu.

Anebo jim bylo pouštěno žilou, dokud neupadli do bezvědomí. Ačkoli dnes se dobrý lékař pozná podle referencí, v minulosti musel být především co nejrychlejší.

Konec lékaře mučitele?

Až 18. století dalo vystrašeným pacientům malou naději v podobě oxidu dusného, známého také jako rajský plyn. Právě tehdy totiž anglický chemik Humpry Davy (1778–1829) vyslovil myšlenku, že by jej bylo možné využívat při operacích jako anestetikum.

Coby horlivý experimentátor ho navíc zkoušel sám na sobě. I když se při prvních pokusech málem otrávil, posléze došel k závěru, že inhalací si nejen zlepšil náladu, ale také zahnal vtíravou bolest zubu.

Za svůj revoluční objev však příliš nebojoval. Trvalo proto dalších 40 let, než mohla medicína upustit od krvavého mučení…

„Cítil sem jen škrábání…“

Stalo se tak 16. října 1846 v posluchárně massachusettské univerzity v Bostonu, kde stomatolog William T. Morton (1819–1868) představil zvědavému publiku skleněnou banku se dvěma hrdly a jakousi tekutinou.

Tu posléze přistrčil pod nos 21letému pacientovi Edwardu Gilbertu Abbottovi (1825–1855), který se po nasátí propadl do slastného bezvědomí. Chirurg John Collins Warren (1778–1856) následně mohl začít s odstraňováním nádoru z pacientova krku.

Hotovo bylo po 25 minutách, během kterých Abbot cítil pouze slabé škrábání. „Dnes ráno jsem v nemocnici udělal zajímavou operaci, zatímco pacient byl pod vlivem přípravku doktora Mortona na prevenci bolesti.

Použitou látkou byl sírový éter,“ zapsal si později Warren. Po penězích lačnící Morton ovšem svůj „zázrak“ světu představil nejprve jako letheon. To, aby bylo těžší odhalit jeho složení.

Šup do světa

O příznivých vlastnostech éteru si však brzy šuškala celá Amerika, přičemž začal také Mortonův tvrdý boj o patent. Neúspěšný. A tak se z omamných účinků brzy těšila i Evropa. Několik týdnů po experimentu byl éter použit na University College Hospital v Londýně, kde skotský chirurg Robert Liston (1794–1847) s jeho pomocí bezbolestně amputoval nohu.

V českých zemích došlo k průlomu 7. února 1847, kdy byla anestezie ozkoušena v dnešní nemocnici Na Františku. Chirurg Celestýn Opitz (1810–1866) se díky ní stal personou, jež přispěla k rozvoji anesteziologie.

Napuštěno na ručníku

Ačkoli je William Morton považován za objevitele éterové narkózy, nebyl prvním, kdo látku objevil. Na rozdíl od „konkurence“ ji však dokázal ve správný čas správně zpropagovat. Mnohem prozíravější byl chirurg Crawford Long (1815–1878).

Ten znecitlivující látku jednoduše nanášel na ručník, aby ji pacienti mohli snáze inhalovat. Nejenže s pomocí éteru úspěšně odstranil několik nádorů, využíval jej také při amputacích či porodech. Své poznatky ovšem publikoval až v roce 1849.