O tání ledovců se dlouhodobě hovoří jako o velkém problému a ani nejčerstvější zprávy z Grónska bohužel nejsou nikterak růžové. Je evidentní, že tamní ledovce přispějí nevyhnutelnému vzestupu mořské hladiny. A nepomůže ani případné ustálení teploty… .

Teplota je totiž jen jedním z faktorů, který má na tento smutný proces vliv. Velké ledovce disponují značnou setrvačností a tát bohužel jen tak nepřestanou, což způsobuje mimo jiné i mnoho složitých procesů probíhajících hluboko pod ledovci.

To vědcům výrazně komplikuje práci při snaze zjistit, jaké jsou vyhlídky do následujících desetiletí a staletí…

27 centimetrů je bohužel jen jisté minimum. Už nyní je evidentní, že stále častější záplavy způsobené stoupající hladinou moře budou jedním z největších, nejdražších a nejničivějších dlouhodobých dopadů klimatické krize.

Pokud by se kupříkladu pravidelně opakovalo rekordní tání z roku 2012, pak by to vedlo ke zvýšení hladin moře o těžko uvěřitelných 78 centimetrů.

„Úbytek ledu z grónského ledového příkrovu je jedním z největších zdrojů současného zvyšování hladiny moří. Ačkoli modely založené na procesech určují časový rámec úbytku grónského ledovce, jejich důvěryhodnost je zastřena nedostatky modelů, včetně nepřesných atmosférických a oceánských vazeb.“ popisují vědci.

S tímto problémem se nesetkáváme jen v Grónsku. Tak třeba horským ledovcům v Himálaji hrozí asi třetinový úbytek do konce století, těm alpských pak dokonce poloviční. A také západoantarktický ledový příkrov je podle některých studií už za bodem, kdy jsou velké ztráty nevyhnutelné. Ke zvyšování hladin moří navíc přispívá fakt, že teplejší voda má větší objem.

„Ve vědecké literatuře se stále častěji objevují názory, že během příštích 100 až 200 let dojde k několikametrovému vzestupu,“ popisuje jeden z autorů aktuálního výzkumu William Colgan. „Minimálně 27 centimetrů je prostě minimum, které nastane, ať už budeme dělat do budoucna cokoliv. Ať už to přijde za 100 let, nebo 150 let, přijde to,“ dodal závěrem.