Často skloňovanými jsou v souvislosti s pavouky slova sklípkan a tarantule. Nutno však podotknout, že jde vlastně o jedny a tytéž pavouky. Sklípkani bývají totiž omylem jako tarantule označováni. Ke zmatku přispívá i to, že sklípkan se anglicky řekne „tarantula“.
Osminohý predátor, o němž lze správně mluvit jako o tarantuli, je slíďák tarentský (Lycosa tarantula), pavouk, který patří do čeledi slíďákovitých, tedy do úplně jiné než sklípkani. Nepatří k nejmenším, ale ani k největším pavoukům.
Jeho tělo dorůstá až do velikosti tří centimetrů, nicméně i s nohama je velký asi jako lidská dlaň.
Slíďák tarentský nežije v žádných tropických pralesích Afriky či Jižní Ameriky. Ve skutečnosti je obyvatelům Česka relativně blízko. Jeho domovem jsou totiž kamenité oblasti ve Středomoří, třeba ve Francii nebo Itálii.
Ostatně podle města Tarent v provincii Taranto v kraji Apulie na jihu Itálie dostal tento lovec svoje druhové jméno. A lovec je to skutečně se vším všudy. Dokonce má přezdívku vlčí pavouk!
Nemilosrdně pronásleduje kořist, než ji dopadne a ochromí. K tomu dodejme, že jeho vědecké rodové jméno vychází z řecké mytologie, respektive z příběhu, v němž vládce olympských bohů Zeus proměnil krále Lykáóna na vlka – odtud pramení rovněž výraz lykantropie, spojovaný s mýty o vlkodlacích a v současnosti i s psychickým onemocněním, kdy člověk sám sebe vnímá jako zvíře, zpravidla jako vlka.
Se slíďákem tarentským se rovněž pojil rituál, když ženy z Apulie divoce tancovaly poté, co byly údajně pavoukem pokousány – aby se tak zbavily jedu.
O dalších zajímavostech o pavoucích se dočtete v čísle 2/2026 v článku s názvem Tajemný svět pavouků: Děsiví velikáni i malí iluzionisté.
