Ženy jsou podle genderového stereotypu považovány za více upovídanější než jejich protějšky. I když existují výjimky, určitá převaha, zejména ta jazyková, je u nich patrná. Ženy na základě vědeckých teorií mluví až třikrát více než muži, a to díky tzv. „bílkovině mluvení“.
Podle nedávné studie odborníků z University of Maryland School of Medicine mají ženy nad muži od dětství jazykovou převahu a dokážou ji využít. Zatímco průměrná žena pronese denně zhruba 20 tisíc slov, u běžného muže jde o pouhých 7 tisíc. Odpovědí na otázku, proč tomu tak je, by mohly být hormony a bílkoviny.
Konkrétně gen FOXP2, jenž nese zodpovědnost za produkci proteinu pojmenovaného jako tzv. bílkovina mluvení.
Projev již v dětském věku
Na základě výzkumu bylo zjištěno, že se v mozku malých holčiček ve věku 3–5 let zmíněného proteinu nacházelo o 30 % více než u stejně starých chlapců. Podle neurovědců má přitom uvedená látka rozhodující vliv na to, že se děvčata učí mluvit dříve a rychleji než kluci.
V porovnání se svými mužskými protějšky mají pak proteinu FOXP2 podstatně více také dospělé ženy.
Osmiproudá dálnice
Podle neuropsychiatričky a profesorky Louanny Brizendineové z univerzity v Kalifornii mají ženy v mozku více nervových buněk určených právě k hovoru. Rovněž hraje roli základní rozdíl ve struktuře ženského a mužského mozku, jenž odlišuje chování obou pohlaví.
Dalo by se tvrdit, že mozek ženy je na mluvení přímo závislý, při této činnosti totiž produkuje látky vyvolávající uspokojení, současně podněcující nervové buňky k produkci dalších a dalších vět. Profesorka přikládala důležitost především hormonu testosteronu, který v děloze působí na mužský mozek, ale nikoli na ženský.
Testosteron je podle ní zodpovědný za omezení vývoje částí mozku řídících komunikaci, emoce a paměť. „Ženy mají osmiproudou dálnici, po níž se řítí emoce, zatímco muži mají jen jednu malou okresní silničku,“ prohlásila Brizendineová.
Ženy upřednostňují tiché muže
Některé vědecké studie však vyvracejí všeobecně vžitý fakt, že jsou ženy upovídanější a že jim muži pouze naslouchají, protože se často nedostanou ani ke slovu. Na pohlaví údajně vůbec nezáleží.
Americký psycholog James Pennebaker uvedl, že ženy reálně používají v průměru 16 215 slov a muži 15 669 slov, což jsou celkem vyrovnané počty. Hauke Brost, německý odborník na mužské myšlení, je toho názoru, že ženy spíše inklinují k mužům, jež příliš nemluví.
Vyplynulo to z výzkumu prováděného v Massachusetts, kde se uskutečnily tzv. speed-datingy, tedy rychlé schůzky.
Odlišné způsoby komunikace
Mezi nejčastějšími odlišnostmi v komunikaci obou pohlaví je například to, že ženy lépe slyší vysoké frekvence zvuku (např. pláč dětí) a rozumějí emocionálnímu podtextu („Nemluv se mnou tímto tónem!“), muži zvuk lépe zaměřují a konstruují si v mozku trojrozměrné mapy.
Dále se ženy západní civilizace při společenském rozhovoru s jinou ženou navzájem dotknou čtyřikrát až šestkrát častěji než muži ve stejné situaci.
Mužský typ komunikace je kompetitivní (soutěživý) a ženský kooperativní (bere ohled na druhé). Ženy se na rozdíl od mužů častěji dožadují zpětné vazby partnera v komunikaci, použitím otázek „Myslíš?“, „Co na to říkáš?“, „Nemám pravdu?“ apod.
Muži dávají přednost klesavým intonacím, ženy stoupavým. Rozdílu je ale mnohem více.