Neandrtálci (Homo neanderthalensis), pravěcí předchůdci člověka, možná tak úplně nevymřeli, přesněji řečeno, nelze je v současnosti potkat jen tak někde na ulici, ale podle vědců obsahuje DNA dnešního moderního člověka určitá procenta neandrtálského genomu.

Odborná veřejnost se rozchází v tom, jak velký podíl neandrtálského genomu vlastně máme – někteří tvrdí, že do 2 %, jiní namítají, že je až desetinásobný. Ať tak, či onak, určitým způsobem v nás neandrtálci žijí dodnes.

Zatímco dříve byli lidmi neandrtálci považováni za velice primitivní tvory, dnes se karta obrátila, za což je třeba vděčit mnoha výzkumům, které se životem neandrtálců zabývaly a jež zlepšily jejich pověst.

Podle vědců by tato genetická vybavenost měla údajně poskytovat určitou ochranu před nemocemi, jako je např. žloutenka nebo chřipka. „Mnohé neandrtálské sekvence DNA se u moderních lidí ztratily, ale některé zůstaly a zdá se, že se v okamžiku kontaktu s velkou frekvencí rozšířily,“ uvedl profesor Dmitri Petrov.

Náš vzhled neovlivnili

Mezi lidmi panuje přesvědčení, že neandrtálské geny mají vliv na náš vzhled, například se mluvilo o tom, že zrzaví jedinci mají geny právě neandrtálců. Podle všeho ale tyto geny na vzhled nemají pražádný vliv.

Na Aarhuské univerzitě v Dánsku ve spolupráci s islandskými odborníky prováděla vědecká skupina pod vedením genetika Laurise Skova testy genů, jež lidé podědili po neandrtálských předcích. Práce to byla velmi náročná, výsledkem pak bylo sestavení mapy genů.

Odborníci porovnávali předpokládané neandrtálské geny v moderní populaci Islandu s moderní populaci Sahary.

Dánské skupině se podařilo ke zkoumaným genům přiřadit přes 270 fyziognomických vlastností, které mohou ovlivňovat vzhled – od barvy vlasů až po vyšší objem kostí či po geny související s nástupem menopauzy.

Z výzkumu vzešlo, že velká většina neandrtálských genů pravděpodobně nemá vliv na náš vzhled. Mezi výjimky se řadí tři geny, které souvisejí se srážlivostí krve, jeden z nich u mužů snižuje riziko rakoviny prostaty a jako poslední genová sekvence působí na výšku svého nositele.

Je třeba zmínit, že přestože je někdo nositelem neandrtálských genů, není ještě samozřejmostí, že se tyto geny u něj projeví.

Pohřbívali své druhy

Pozoruhodný objev archeologů ve Francii dokazuje, že neandrtálci nebyli podřadným druhem hominidů. Z nejnovějšího výzkumu vyplynulo, že neandrtálci kopali hroby a pohřbívali své mrtvé. Tvrzení doložila studie paleontologa Williama Rendua z Newyorské univerzity.

Vůbec první nález neandrtálského pohřebiště je datován do roku 1908, tehdy byly objeveny kosterní ostatky neandrtálce nedaleko La Chapelle-aux-Saints na jihu Francie. Už jen způsob jejich uložení vypovídal o tom, že neandrtálci pohřbívali podobně jako lidé. Bylo však zapotřebí přijít s přesvědčivějšími důkazy.

Zárodky nejnovějšího výzkumu začaly vznikat už v roce 1999 ve Francii, kde archeologická skupina navázala na starší vykopávky u La Chepelle-aux-Saints. Zadařilo se a badatelé odkryli sedm jeskyní, jež byly domovem neandrtálců a ve kterých se nacházely jejich ostatky – dvou dětí a jednoho dospělého jedince. Analýza si vyžádala několik let.

Díky geologickému rozboru sedimentů se podařilo zjistit, že jáma, v níž byli kosterní pozůstatky nalezeny, nevznikla přirozeně, nýbrž že musela být vyhloubena úmyslně. „Je to nový důkaz, že neandertálci byli schopni komplexního symbolického přemýšlení.

Rozdíl v chování lidí a neandrtálců se tak pro nás stává tenčím,“ řekl Rendu.