Zatímco diamant je chloubou každé ženy a své nositelky doslova rozzáří, existují zvířata, jež jsou jakýmisi diamanty přírody, řeč je o kolibřících. Jejich třpytící se barvy jsou pastvou pro oči a příjemným odkloněním od šedi.

Zřejmě žádný jiný živočich na této planetě neoplývá vlastnostmi, jaké mají k dispozici kolibříci. Tito drobní ptáci řadící se do čeledi kolibříkovití (Trochilidae) bývají nápadně zbarvení, ale především jako jediní ptáci dovedou létat dozadu, do stran nebo se vznášet po relativně libovolnou dobu na jednom místě.

Ne každý kolibřík musí mít nutně v rodovém jméně obsaženo pojmenování kolibřík, v současné době do této čeledi patří více než 110 rodů a přes 330 druhů. Jejich nejbližšími příbuznými jsou rorýsi a spolu s nimi patří do řádu svišťounů (Apidiformes).

Pro kolibříky je typická také variabilita délky a tvaru zobáku, kterým nasávají sladký nektar z tropických rostlin hrajících všemi barvami.

Unikátní stvoření

Zájemci o sledování kolibříků ve volné přírodě se musí vypravit na jihoamerický kontinent, kde jsou nejrozšířenější. Dnes je však možné je objevit i v Severní Americe. To, co jim umožňuje nevšední styl létání, jsou konečky jejich křídel, jež v závislosti na typu létání popisují dráhu ve tvaru ležaté osmičky, resp.

ležaté či stojaté elipsy, ale také pohyblivost ramenního kloubu a mohutné prsní svalstvo, které celá křídla ovládá.

Mávání křídel kolibříků je tedy konečnou výslednicí celkem tří pohybů křídel, a jsou to právě složeniny všech těchto pohybů spolu s obrovskou frekvencí mávání křídel, jež je 10-90 kmitů za sekundu, co umožňuje kolibříkovi jeho nadstandardní létání.

Další zvláštností v jejich pohybu je fakt, že bez problémů zvládnou vyvinout vzhledem ke své velikosti neskutečnou rychlost až 54 km/hod a dokážou být i vytrvalí letci. Údajně byl v minulosti zaznamenán případ, kdy kolibřík na jeden „zátah“ zvládl uletět 800 km.

Čím menší, tím agresivnější

V kráse kolibříků se údajně skrývá také agresivita, neváhají zaútočit na každého, kdo by jim zkřížil cestu k jejich potravě. Ohledně potravních zvyklostí těchto opeřenců byla v letošním roce publikována nová studie zaměřující se na to, že kolibříci nevynikají pouze svou paletou barev, ale také jistou bystrostí a inteligencí, údajně jsou dokonce schopni pochopit koncept číselného řazení.

Už dříve byli vědci přesvědčeni, že ptáci přilétávají ke květinám v určitém pořadí, díky nové studii jsou ale opět „o něco chytřejší“. Výzkum totiž naznačuje, že proces krmení je založen na konkrétním umístění daných květin, okolních orientačních bodech a k tomu navíc na číselném pořadí – první, druhá, třetí atd.

Umí počítat?

Pokud se podaří vědcům přesvědčit veřejnost, že je jejich studie skutečně stoprocentně pravdivá, neznamenalo by to nic menšího, než že kolibříci dovedou počítat. Je třeba však trochu mírnit vášně. „Počítání má antropocentrickou neboli na člověka zaměřenou konotaci.

Spíše je to tak, že řadí věci do sekvencí. Nemůžeme říct, že by kolibříci počítali ve smyslu ,jeden, dva, tři, čtyři‘, ale spíš že poznají, že čtvrtá květina se liší od té, kterou navštívili jako třetí,“ uvedla vše na pravou míru spoluautorka studie Maria Tello-Ramosová z University of St Andrews.

Výzkumníkům k pokusu posloužilo devět samečků kolibříka rezavolesklého (Selasphorus rufus), jež vypustili do uzavřeného prostoru s deseti identickými umělými květinami, které byly rozmístěné rovnoměrně od sebe po dvaceti centimetrech.

Vybrali si správně

Nejdříve vědci naplnili nektarem první květinu a vyčkali, dokud ji všichni ptáci nenavštívili čtyřikrát, následně květiny pomíchali, ale naplněnou kytku opět nechali jako první, další promíchání květin ji posunulo na druhou, třetí a čtvrtou pozici.

Ze studie vyplývá, že si nakonec kolibříci téměř vždy vybrali správně, naplněnou květinu navštěvovali v porovnání s ostatními výrazně častěji. Ke zmatení opeřenců a doložení toho, že se to ptáci jednoduše nenaučili, jim bylo předloženo také množství náhodně rozmístěných falešných květů, ani poté ale kolibříci nezaváhali.

„Kolibříci koncept číselného pořadí používají při orientaci v přírodě v kombinaci s jinými poznatky – jako je například barva či umístění rostliny. Pokud je informace relevantní, kolibřík ji využije,“ dodala Tello-Ramosová.

K výsledkům studie již nyní vyjádřil svůj skeptický názor neurobiolog z univerzity v německém Tübingenu, který ji přesto označil za ambiciózní. Podle něj je nutné brát v potaz také to, že ptáci při hledání ideální květiny využívají i další informace. „Je také možné, že každý kolibřík využívá jiné strategie,“ dodal vědec.

Potrava na prvním místě

To, že je potrava pro kolibříky skutečně důležitá, je patrné již na jejich zmíněném způsobu pohybu. Rychlé mávání křídly stojí tyto malé ptáky mnoho energie a musí pro to mít přizpůsobené celé tělo. Srdce kolibříků tepe více než 1000krát za minutu.

To představuje zhruba 20 úderů za sekundu. Vhledem k vysokému tepu a velké fyzické námaze při letových manévrech je pro kolibříky důležité neustálé okysličování organismu, a tak se musí za minutu nadechnou až 250krát.

Jejich potřeba udržení energie je dokonce tak velká, že nemohou ani spát tak, jako jiní ptáci, protože by během delšího spánku vyhladověli a zemřeli, a tak kolibříci v době spánku upadají do stavu připomínající hibernaci, která vede ke zpomalení metabolismu a zamezení vyhladovění.

Kolibříkův metabolismus je natolik rychlý a je s ním spojena taková spotřeba energie, že aby neuhynul, musí každý den zkonzumovat přibližně polovinu své tělesné hmotnosti. To u průměrného kolibříka znamená sníst nektar z 50 až 60 květů.